Myš africká je zatím mezi českými chovateli a milovníky exotických zvířat spíše neznámá. Také v literatuře o ní nenajdeme skoro žádné údaje. Přesto...
Myš africká je zatím mezi českými chovateli a milovníky exotických zvířat spíše neznámá. Také v literatuře o ní nenajdeme skoro žádné údaje. Přesto se jedná o zvířátko nenáročné a hlavně roztomilé.
Poprvé jsem se s těmito „minimyškami“ setkala na jedné burze. Chovatelka měla na pultě několik krabiček, které se na první pohled zdály být prázdné. Ale při bližším ohledání jedné z nich se ukázalo, že se tam za obrovskou kuličkou hroznového vína krčí dvě maličké myšky. Očka jako korálky, lesklá hnědá srst s bílým bříškem, veliké sotva pět centimetrů i s ocáskem. Vypadaly jako hračky, ale opravdu se jednalo o živé tvory. Hned jsem se do nich zamilovala. Po ujištění, že už opravdu nevyrostou, jsem se stala majitelkou párku myší afrických, pravděpodobně nejmenších hlodavců na světě.
Při hledání jakýchkoli údajů o nich jsem zprvu neměla štěstí. Nakonec jsem se dočetla, že pocházejí z jižní Afriky. Zvláštní je už skutečnost, že se tak malé zvířátko vůbec dokáže v přírodě prosadit a přežít. Ale domorodci je považují dokonce za škůdce, takže se jim to daří zřejmě velice dobře.
Jejich chov opravdu není náročný. Stačí i menší akvárium nebo terárium, na ploše 50×30 cm chovám momentálně čtyři zvířátka a vypadají velice spokojeně. V kleci se vzhledem ke svojí velikosti chovat nedají. Akvárium musí být dobře zajištěné proti úniku a relativně vysoké, protože dokážou výborně skákat (až 30 cm vysoko) a malého uprchlíka by se asi už nikdy nepodařilo chytit. Já používám víko z mušího pletiva, které zároveň zajišťuje dobré větrání. Na dno akvária dávám jemnou kukuřičnou podestýlku. Samozřejmostí jsou nejrůznější úkryty (jsou to zvířátka velice plachá), menší kameny nebo větvičky. Ty ale slouží spíš jako dekorace, protože myšky nešplhají, raději se pohybují po zemi.
Ani na potravu nemají tyto myšky žádné zvláštní požadavky. Krmím je směsí zrníček pro ptáky (andulky nebo kanárky), k nim přidávám ovesné vločky a někdy nasekané ořechy. Zelenou potravu téměř nepřijímají, jen občas kousnou do okurky, salátu nebo nějakého sladkého ovoce, jako je hroznové víno nebo kiwi. Velice důležitá je živočišná složka, např. mouční červi, cvrčci a jiný hmyz, ale chutnají jim i sušení říční krabi Gammarus (krmení pro vodní želvy), kousek vajíčka nebo tvarohu. Bílkoviny jsou nezbytné hlavně u březích a kojících samic. Neustále musí mít přístup k čerstvé vodě, už po dvou dnech bez vody by mohli umřít. S napáječkou zkušenosti nemám, dávám jim vodu do mělké misky. Narozdíl od jiných hlodavců skoro nehrabou, takže misku nepřevrhnou ani si vodu hned neznečistí.
Důležitou podmínkou jejich chovu je teplota. Optimální je asi 25 stupňů, ale v žádném případě by neměla klesnout pod 22 stupňů, a to ani v noci. Chováme- li je v bytě, není jim třeba přitápět žárovkou, jenom pozor na konec a začátek topné sezóny, tehdy je potřeba teplotu sledovat.
Dodržíme-li všechny tyto zásady, jistě se myšky budou cítit dobře a dají to najevo tím, že přivedou na svět potomstvo. Samička je březí asi 20 dní, rodí 2 až 4 mláďata. Není to sice tolik jako u jiných myší, ale necháme-li ji se samečkem stále, může rodit každé tři týdny. Do hnízda se raději nedívejte, překonejte zvědavost, protože samička by mohla mladé opustit nebo dokonce sežrat. Potřebuje klid. Mláďata přicházejí na svět slepá a holá, z hnízda začínají vylézat asi ve věku 14 dnů. To už jsou samostatná, ale je lepší nechat je s matkou aspoň ještě jeden týden. Pohlaví se určuje docela snadno, asi v jednom měsíci je vidět zřetelný rozdíl mezi samičkami a samečky. Doporučuji s rozlišováním pohlaví počkat až do této doby, nesnažit se je chytit do ruky, jsou velice rychlá a mají křehký ocásek, který se snadno utrhne. Nikdy také nesahejte do akvária, když jsou myšky venku z hnízda. Mohly by se vyděsit a vyskočit ven. Když je potřebujete přemístit, počkejte, až budou v domečku nebo v nějaké krabičce a pak je přeneste.
Můžete nechat pohromadě i více samiček a samečků, jsou velice společenské, neperou se a spí na jedné hromadě. Ani před narozením mladých není třeba samičku oddělovat, naopak, více tělíček v hnízdě znamená větší teplo a tím menší riziko, že by mláďátka vystydla.
Myšky africké bych doporučila všem zájemcům o exotické hlodavce, ale je třeba zdůraznit, že jsou to zvířátka neochočená a skoro neochočitelná, nikdy si na člověka nezvyknou tak, jako třeba normální myši nebo pískomilové. Také jsou to vyloženě noční tvorové, probouzí se až kolem desáté večer a nesnáší přímé světlo. Tlumené jim ale nevadí a pak můžete do sytosti pozorovat jejich chování. Nikdy nepřestanu obdivovat ladné pohyby jejich štíhlého těla. Jako by věděly, jak jsou krásné a podle toho se také nosí. Ale stačí jeden prudký pohyb a zmizí v hnízdě. Kdo nehledá žádné mazlíčky, ale zajímavé objekty k pozorování, ať to zkusí s myškami africkými. Určitě nebude zklamán. Stojí to za to.