Malá encyklopedie nemocí koní: F

Faryngitida

Akutní faryngitidy
– Virové faryngitidy probíhají akutně a zpravidla nemají žádné vážnější následky. Neví se sice, jaké viry přesně je způsobují, ale určitě mezi ně patří i koňské rhinoviry a herpesviry. Někdy si jich ani nemusíme všimnout. Představují však „živnou půdu“ pro sekundární bakteriální infekce, které pak vyvolávají bakteriální faryngitidy.
– Bakteriální faryngitidy způsobují nejčastěji baktérie druhu Streptococcus equi. Jejich průběh je také akutní a pokud se nepřeléčí vhodným antibiotikem, mohou natropit závažné škody (mohou se rozšířit i na nosní dutinu, vedlejší nosní dutiny, mízní uzliny nebo dokonce mohou končit závažnou hnisavou bronchitidou nebo bronchopneumonií – viz patřičné kapitoly). Zvláštní forma bakteriální faryngitidy je hříběcí, kterou vyvolává Streptococcus equi poddruh equi (viz příslušná kapitola).

Chronické faryngitidy
Ty mohou vzniknout z akutní faryngitidy, pokud se tato nesprávně přeléčí nebo koně nebyli dostatečně dlouho v klidu. Pak se mohou vléct i několik měsíců. Existují však i formy, které se rovnou vyskytnou jako chronické; známá je lymfofolikulární faryngitida, která se vyskytuje u mladých koní. Někdy se může chronická faryngitida projevit hnisáním a tvorbou abscesu.

Projevy faryngitidy
Pokud je akutně postižen pouze hltan, pak si můžeme všimnout natažené hlavy a krku, při pohmatu je oblast hltanu bolestivá, někdy lze nahmatat dokonce abscesy (při hříběcí), kůň může mít problémy s polykáním, může kašlat a podle situace může mít i vysokou horečku (i nad 40 °C). Při bakteriální infekci lze vidět výtok z nosu, který může být časem až hnisavý.
Chronická faryngitida už není provázená horečkou a koně většinou ani nemají problémy s polykáním. Už tolik nekašlou, záchvaty kašle je přepadají především při krmení, kdy se hltan dráždí krmivem nebo když prohmatáme rukou oblast hltanu.

Veterinární vyšetření a ošetření
Veterinář už podle příznaků může poznat, že se jedná o faryngitidu a může odhadnout i původce. K tomu však bude nejlepší nechat bakteriologicky vyšetřit nosní sekret, především u mladých koní (pro vyloučení nebo potvrzení hříběcí). Aby však viděl, jak rozsáhlý je zánět, použije endoskop.
K léčbě použije lokální dezinfekci (přípravky s jódem), spreje, v potřebných případech podá antibiotika. Kůň má mít klid v boxu, má se krmit měkkým krmivem, nejlépe trávou.

Flegmóna

Flegmóna vlastně není název žádné speciální nemoci, ale je to výraz pro neohraničený hnisavý zánět jakékoli měkké tkáně (opakem, tedy ohraničeným hnisavým zánětem je absces). Pokud ale budeme mluvit o „TÉ“ flegmóně, která se relativně často objevuje na končetinách koní, pak se jedná o bakteriální zánět podkoží, který se náhle objevuje a velmi rychle se šíří. Proto se jí také říká perakutní flegmóna (perakutní = velmi rychle se objevuje). V češtině má toto onemocnění ještě jeden název, který se také hojně používá: Akutní lymfangitida (= akutní zánět mízních cév).

Jak flegmónu poznáme

Toto onemocnění častěji postihuje pánevní končetiny. Drobnými rankami, které obvykle ani nejdou vidět ani zjistit, vnikají pod kůži baktérie (streptokoky, stafylokoky). Někdy se může jednat o následek poranění sousední podkovou, ale může to být i komplikace svrabu končetin, podlomu nebo trvalého znečištění rousů apod.

Končetina následně velmi rychle oteče, téměř „před očima“, otok je horký, často velmi bolestivý na pohmat, sahá od spěnky až po hlezno (nebo karpus). Otok napíná kůži, která je proto bolestivá, kůň může i kulhat. Někdy se mohou objevit i celkové příznaky (nechuť žrát, zvýšená teplota).

Léčba flegmóny

Flegmónu lze velmi úspěšně léčit antibiotiky a teplými zábaly nebo zapařováky. Léčba však musí přijít včas, nejlépe ještě tentýž den. Když začne otok ustupovat, kůň přestane kulhat a dobere antibiotika, je vhodné ho začít pohybovat, a to i několikrát denně, protože pohyb podpoří resorpci tekutiny z podkoží. Teplé obklady se pak dávají v době, kdy je kůň v klidu.

Následky flegmóny

Někdy se stane, že se výpotek z podkoží úplně neresorbuje (obvykle následkem zanedbané péče či pozdní léčby), zůstane tam a začne se „organizovat“ a přibývá vaziva. Končetina pak zůstane zesílená jako sloup (elefantiáza, sloní noha) a tento stav už bývá nevratný. Většinou to sice nečiní žádní problémy, ale přesto je sloní noha nepěknou vadou krásy s nebezpečím recidivy a občasného zhoršení stavu.

Flexní deformity kloubů prstů

Pokud dojde k nerovnováze mezi tahem šlachy natahovače prstů a šlach ohýbačů prstů (tah natahovače < tah ohýbačů), dojde k příliš strmému postoji ve spěnkovém kloubu, v těžších případech i v kopytním kloubu. Říkáme tomu pak překlubování nebo překlubní postoj. Tyto situace mohou být vrozené nebo získané, postihují pouze hrudní končetiny a jedná se převážně o kontraktury (zkrácení) šlach ohýbačů.

Podle věku koně a tím pádem i podle příčiny, způsobu a úspěšnosti léčby je můžeme rozdělit do tří skupin:

1. Kontraktura šlachy hlubokého ohýbače u dospělých koní se vyvíjí pomalu a s ní se pomalu vytváří i tzv. „kozlí kopyto“. Příčinou jsou opakované záněty a následkem toho tvorba jizev ve šlaše. Ta přestává být elastická, zkracuje se a omezuje se celková pohyblivost dolní části končetiny. Protože klouby se nezatěžují rovnoměrně a správně, poškozují se a vzniká artróza. Pokud se problém podchytí včas, řeší se sundáním podkovy a pobytem koně na měkké pastvině, může se končetina ještě zachránit.

2. Flexní deformity u hříbat jsou vrozené nebo se objevují během prvního měsíce života hříběte, kdy ještě nejsou šlachy, vazy a kloubní pouzdra dostatečně zralá a pevná. Příčinou může být buď zkrácení (kontraktura) šlach(y) ohýbačů nebo naopak zeslabení či prasknutí šlachy natahovače. Překlubování může být mírné až těžké (hříbě chodí po přední ploše kopýtka a spěnky), při pohybu po tvrdém povrchu se končetiny rychle otlačí, hříbě často neumí vstát a může chřadnout následkem neschopnosti se napít. Vždy je třeba co nejdříve vyhledat veterináře. Situace se obvykle řeší přiložením pevného a dobře vypodloženého obvazu s dlahou, který se musí pravidelně kontrolovat a vyměňovat (nebezpečí otlaku). Člověk musí hříběti pomáhat při pití mléka.

3. Flexní deformity dospívajících hříbat vznikají obvykle následkem nedostatečného pohybu koně, ustájení v hluboké podestýlce nebo následkem nadměrného opotřebovávání předních částí kopýtek při pobytu ve výběhu s příliš tvrdým a drsným povrchem. Tento problém byl pozorován i u dobře živených hříbat, kdy naopak kvalitní výživa (pro rostoucí koně až nadměrná) zapříčinila rychlý růst kostí a šlachy tomuto růstu nestačily. Ve všech případech se vyvinou „kozlí“ kopyta.

Prevence

Preventivně zabráníme vzniku tohoto problému pravidelnou korekturou kopyt (interval 6 týdnu, dle potřeby i míň). Pokud už se problém začne projevovat, může pomoci pobyt na pružné, ale ne měkké pastvině, popř. seříznutí patek nebo nalepení poloměsíčitých podkůvek pro ochranu přední části kopýtka. U rostoucích hříbat je třeba zajistit kvalitní výživu, které nesmí být ani moc ani málo. V pokročilých případech lze situaci řešit operativně. Vždy je však nutné, aby stav končetiny posoudil veterinář a rozhodl o dalším postupu.

Folikulitida

Folikulitida či folikulitis je odborný výraz pro zánět chlupových váčků (folikulů). Ten může být nehnisavý či hnisavý, může být postižená i okolní tkáň, mohou se v těchto místech vytvořit hnisem naplněné abscesy nebo se hnisavý zánět rozšíří do podkoží i hlouběji uložených tkání (flegmóna). Jedním z typu folikulitidy je onemocnění známé i u lidí – akné. Je otázka, zda akné jako takové se vyskytuje i u koní. U koní se folikulitida objevuje většinou v místech, kde na kůži naléhají postroje, především sedlo, dále na předkožce a na vnitřních stranách stehna. Příčinou je vnější mechanické poškození kůže související s nečistotami a nebo nedostatečná péče o srst a kůži koně. S nečistotou se do chlupového váčku dostávají baktérie a vyvolávají charakteristické změny.

Příznaky
Člověk si často všimne malých tvrdých „bulek“ v kůži, které mohou časem samy vymizet, mohou se však naplnit hnisem a vytvoří se z nich měkčí „puchýřky“, mohou se zvětšit nebo následně prasknout (hnis se vyvalí ven, méně často do podkoží). Pak se v tomto místě vytvoří vřídek, stroupek. Pokud se hnis šíří do podkoží,, „bulky“ bývají větší a na jejich povrchu často začne vypadávat srst.

Co s tím
Protože toto onemocnění si lze snadno na první pohled splést například s kožními plísněmi nebo třeba s „larvami střečků“, je třeba, aby diagnózu stanovil veterinář a podle toho i navrhnul léčbu (ošetření místa i celkové podávání antibiotik apod.). Preventivně je třeba dbát na čistotu postrojů, deček pod sedlo i samotného koně (aspoň míst, kde naléhají postroje).

Fotodermatóza (fotodynamický zánět kůže)

Jedná se o onemocnění, kdy se vlivem určitých chemických látek stává nepigmentovaná kůže citlivá na sluneční záření a reaguje na něho zánětem. Tyto chemické látky jsou obsažené v pohance, třezalce tečkované a některých leguminózách. Mohou však vznikat také v játrech metabolickým odbouráváním chlorofylu. Všem těmto chemickým látkám je společné to, že jsou schopné pohltit určité vlnové délky slunečního světla, tím se aktivují jejich molekuly, přenesou energii na molekuly buněk, ta v nich spustí některé chemické reakce, které vyvolají degeneraci buněk, jejich odumření nebo poruchy propustnosti a zánět.

Příznaky fotodermatózy

Pokud kůň přijímal několik dní výše uvedené rostliny a pak byl vystaven slunečnímu záření, můžeme na nepigmentované nebo málo osrstěné kůži pozorovat zčervenání a otoky, postižené místo koně svědí i bolí, v noci je obojí mírnější. Jakmile na kůži přestane slunce působit, vytvoří se na ní šupinky a zánět za několik dní odezní. V těžších případech však mohou vznikat velké otoky, puchýře, kůže může hnisat, odumírat. Někdy může dojít dokonce k narušení celkového zdravotního stavu s vážnými následky.

První pomoc

Koně je třeba ihned převést do stínu a chladu, postižené místo chladit studenými obklady. Veterinář pak určí další postup léčby.

Fraktura bodcových kostí

Zlomenina bodcových kostí nepatří mezi vzácné úrazy a rozhodně je to situace, která se dá velmi dobře řešit.
Bodcové kosti jsou vlastně zbytky druhého a čtvrtého prstu, konkrétně jsou to druhé a čtvrté záprstní kosti, které po stranách naléhají na třetí záprstní kost (tedy „přední a zadní holeň“). V horní části jsou součástí karpálního nebo hlezenního kloubu a upínají se na ni vazy. Dolní část se zužuje a je volná.

Zlomenina v horní části bodcové kosti obvykle vzniká následkem úderu zvenčí. Je často provázená kulháním.

Mnohem častěji se však objevuje zlomenina ve střední a dolní části bodcové kosti, která, kromě úderu zvenčí, má příčinu v nadměrné (především sportovní) zátěži koně. Jezdečtí koně mívají častěji zlomené přední bodcové kosti, klusáci a koně dostihoví stejnou měrou přední i zadní, častěji pak jsou postižené vnitřní bodcové kosti.

V počátečním stádiu zlomeninu charakterizuje zduření okolí zlomeniny, na holeni se objeví „boule“, která je bolestivá na tlak, kůň může a nemusí kulhat (pokud je bodcová kost zlomená v dolní a střední části, často kůň ani nekulhá, a proto se ke zlomenině dostane veterinář až o týdny později). Po určité době klidu otok ustoupí, jakmile se začne kůň pohybovat, vrátí se. Toto zduření i střídavé otékání či pokulhávání koně po práci může vést majitele k domněnce, že je postižená šlacha (což může někdy zlomeninu provázet), „bouli“ si je možné splést i s návní kostí.

Diagnózu odkryje spolehlivě až rentgen, ultrazvukem se zjistí, do jaké míry jsou postižené i šlachy. Nejlepší léčbou je operace. Pokud je kost zlomená v místech, kde se na ni ještě upínají vazy, pak je třeba ji sešroubovat, pokud je zlomená níž, obvykle se volný úlomek odstraní.