Kompletní stavba terária - 3.díl

V předešlých dílech našeho článku jsme se zabývali výběrem, návrhem a stavbou terária. Dnes se konečně dostáváme k asi nejzajímavější části úpravy terária – zadní stěně. Vhodně vybudovaná zadní stěna nemusí být jen velice pěkným doplňkem našeho terária. Může zvířatům poskytnout dodatečný prostor a úkryty, je možné pod ní vést elektrické kabely či na ní pěstovat rostliny, které by nám např. zničili naši terestričtí ještěři. Protože možností, postupů a kombinací na její výrobu je nepřeberné množství, ukážeme si alespoň nejčastější z nich.

Opískování

Patří k velmi často užívaným druhům úpravy zadní stěny, protože je nenáročné a ve výsledku i velmi pěkné. Při užití vhodného lepidla je možné užití i ve vlhkých teráriích, nicméně nevýhodou zůstává poměrně nízká odolnost, resp. otěruvzdornost, proto ji volíme spíše jako okrasu do terárií se zvířaty, která ji nebudou namáhat.
Samotná výroba je snadná, spíše záleží na přípravě vhodného lepidla a materiálu. Písek by měl být jemný, křemičitý, případně zbavený nečistot. Jako lepidlo můžeme použít např. Herkules, ale vzhledem k jeho rozpustnosti ve vlhku doporučuji u vlhkých terárií použít nerozpustné lepidlo. Další možností je použíti vodou ředitelného netoxického latexu (běžně k sehnání), silikonového kaučuku, lepidla na obklady či kombinaci sádry s lepidlem. Sklo je během lepení samozřejmě položené. Po důkladném proschnutí bychom měli přetřít celou stěnu bezbarvým lakem, abychom zajistili větší soudržnost. Zmiňovaný lak musí být netoxický, takže nejvhodnější je použití laku na dětské hračky.

Členitá zadní stěna

Vytvořením určitého zvrásnění na zadní stěně dosáhneme nejen velmi působivého vzhledu, ale také umožníme zvířatům (alespoň těm malým) využít další prostor. Právě na to bychom se měli zaměřit – aby alespoň část naší zadní stěny mohl živočich využívat, tedy samozřejmě pokud se nejedná pouze o dekoraci. V podstatě máme na výběr z několika možných postupů. Jako nejdůležitější bych zmínil využití klasických polystyrénových desek, pletiva s vhodnou výplní, obkladových tmelů a konečně polyuretanové pěny.
Nejjednodušší výroba členitější zadní stěny spočívá v prostém polepení kusy kůry, břidlice atp., které lepíme např. silikonovým kaučukem. Veškerý lepený materiál musí být sterilní, obzvlášť s kůrou si často do terária přeneseme nevítané hosty. Také údržba je poměrně náročná.
Použít polystyrén můžeme v teráriích s takovými zvířaty, která jej nezničí svou aktivitou (např. Leguán zelený atp.). Často se používá kombinace polystyrénu a opískování. V takovém případě se na sklo ještě před opískováním lepí kousky či pruhy polystyrenu, který se poté opískuje spolu se sklem. Polystyrén může také tvořit celou zadní stěnu – v takovém případě stačí desku oříznout na rozměr o něco menší než naše zadní stěna a vytvarovat (vyřezat, vyleptat…) reliéf s požadovanou členitostí. Vhodné je poté celou skálu přetřít nezávadným epoxydem, do kterého můžeme ještě před vytvrzením přidávat písek či do připraveným děr i menší kamínky.
Jestliže nám nevyhovuje použití polystyrénu, můžeme vytvořit zadní stěnu použitím pletiva, které následně obalíme či vyplníme materiálem podle našich požadavků. Pletivo by mělo mít malá oka (např. pletivo na králíkárny), aby plnící materiál držel a aby bylo možné stěnu natvarovat. Jako základ můžeme použít již několikrát zmiňovanou OSB desku. Výsledný tvar pletiva zalijeme připravenou hmotou. Používá se často směs sádry a lepidel, spárovací hmota nebo cementový beton. Při použití těžkých materiálů je vhodné stěnu zevnitř ještě před zalitím vyztužit. Také váha bude značná, proto netvořte větší převisy bez plné vnitřní výztuže. Důležitá je také možnost tónování materiálů barvami. Když je stěna zalitá a plně ztvrdlá, opatříme ji opět nátěry bezbarvého laku či epoxydu, případně ji ještě před tím můžeme také opískovat.
Jako další možnost jsem zvolil poměrně diskutovanou polyuretanovou pěnu. Jedná se o rozpínavou a velmi dobře přilnavou montážní pěnu, která po vyzrání vytváří na povrchu jakousi slupku. Mezi nevýhody patří poměrně malá odolnost (u větších zvířat) a v případě porušení i nevhodnost do vlhka. Výsledek je však pěkný a působí velmi zajímavě. Pokud se tedy rozhodnete použít polyuretanovou pěnu, postupujte následovně. Připravte si desku, na kterou pěnu aplikujete. Pozor, nepoužívejte polystyrén, pěna na něm nedrží! Povrch očistěte a mírně navlhčete viz. pokyny výrobce. Pěnu zpočátku tvarovat moc nemůžete, proto se pokuste vytvářet reliéf již pouhým nanášením. Rozhodně si chraňte oči i ruce, protože dostat pěnu jen z potřísněných nástrojů není vůbec snadné. Podle výrobce zraje vrstva silná 5 cm cca 3 hodiny. Po dokončení můžete na stěnu aplikovat stejné konečné úpravy jako na předešlé typy. Poté je nutné nechat výsledek důkladně vyčichnout. Užitím této pěny lze vytvořit také pěkné dekorativní skály, pro které také je možná vhodnější.

Obklady stěn

Velice pěkné, trvalé a v podstatě nezničitelné jsou obklady stěn vhodnou dlažbou. V obchodech je k sehnání velké množství dlažeb imitujících kameny všemožných barev i skladeb, včetně plastických obkladů. Do terária pak většinou připadá v úvahu jen několik z nich, protože cena, příp. hmotnost, je pro nás nevhodná. Samotný obklad není náročný, protože většina z nás se spokojí s mezerou někde u konce stěny, než aby si nechávala dlažbu řezat. K lepení potřebujeme obyčejné lepidlo na obklady a můžeme také přikoupit spárovací hmotu. Penetrační nátěr potřebovat nebudeme. Pokud lepíme na sklo, je nejlepší polepit si povrch napřed místy silikonem doplněným o různé částečky (nebo i čistým), aby se lepidlo na hladký povrch chytlo. Lepidlo bychom před samotným lepením měli „pročesat“, tedy alespoň trochu pravidelně jej rozbrázdit. Spáry neděláme příliš velké, ale kvůli pohyblivosti obkladu je ani zcela nevynecháváme. Po vytvrzení lepidla, případně také spárovací hmoty, několikrát celou stěnu opláchněte.

Velká skalnatá stěna

I když v podstatě skalní stěnu můžete vytvořit kombinací již zmíněných postupů, rád bych zde uvedl ještě jeden. Osvědčil se mi v nádrži pro V. niloticus, avšak nutno poznamenat, že nikoli bez údržby. Princip spočívá v sestavení celé kostry stěny ze silné OSB desky a následné úpravě povrchu. Tvorba jeskyní, převisů a výběžků je pak pouhou kombinací různě otočených otevřených tvarů. Pro zajištění stability velké stěny, je vhodné vytvořit podél celé délky stěny ve spodní části jeskyni, vytvořenou vlastně kvádrem otevřeným k přední stěně. Tím vytvoříme i velmi vhodný úkryt. Další převisy budujeme pouhým přimontováním na stěnu, samozřejmě pro všechna větší zvířata jistíme každý převis zespoda vzpěrami, které mohou zároveň tvořit vertikální překážky atp. Když už jsme dokončili konstrukci z OSB desek, vytvoříme povrch v závislosti na stabilitě a pevnosti naší konstrukce. Celou stěnu vždy jistíme háčky za zadní stěnu, případně jinou nepohyblivou část konstrukce terária.

Příště se budeme věnovat vnitřnímu zařízení terária.