Holoubek skořicový (Columbigallina talpacoti) má svůj domov v Americe. Zde se vyskytuje od jihovýchodního Mexika až po Severní Kolumbii a severní Vene...
Holoubek skořicový (Columbigallina talpacoti) má svůj domov v Americe. Zde se vyskytuje od jihovýchodního Mexika až po Severní Kolumbii a severní Venezuelu. Žije také v Britské Guayaně, východním Peru, východní Bolívii a Brazílii a v Argentině. V tomto velkém teritoriu vytváří čtyři poddruhy, které se od sebe liší zejména intenzitou zbarvení peří. Obývají pobřežní oblasti a často se vyskytují i v obcích, kde hnízdí v zahradách, parcích a plantážích. Živí se různými semínky, obilím a oblíbí si i různý hmyz.
Jejich hnízda bývají umístěna na stromech nebo keřích a zpravidla nebývají příliš vysoko. Pokud se týká zbarvení, tak holoubek u základního druhu má světlé čelo a šedomodré temeno a šíji. Horní část těla, včetně částečně tmavě obroubených křídlových krovek, je červenohnědá. Na křídlech mají několik černých proužků. Letky jsou tmavohnědé až černohnědé, spodek křídla je tmavý. Střed ocasu je skořicově červený, směrem k bokům více hnědý a má načernalý konec. Vnější ocasní pero má vždy světlou vnější obrubu. Spodní partie jsou červenohnědé, ale světlejší než partie vrchní.
Zobák mají holoubci rohově šedý, duhovka je žlutočervená. Nohy jsou masově červené a drápky jsou černé.
Holubička se od holoubka u dospělých ptáků pozná podle zbarvení peří. Je méně pestré, více šedohnědé a nemá fialový lesk na prsou jako má holoubek.
Holoubata se více podobají zbarvením holubičce. Jejich peří je matnější.
Pokud se týká velikosti, tak se řadí mezi malé holoubky. Jsou o něco robustnější než holoubci diamantoví, ale mají kratší ocas.
Pokud se týká chovu v zajetí, tak se neliší od chovu většiny podobně velkých holoubků. Mohou se chovat i v prostornější kleci. Mě se však více osvědčil chov ve voliérce. Zde byly dosaženy úspěšnější odchovy než v kleci. Holoubci skořicoví jsou poměrně temperamentní a pokud jsou umístěni v klecích při hnízdění, tak při vyrušení opouští často hnízdo. Jsou však i výjimky a některé páry úspěšně hnízdí i v klecích. Mě se osvědčilo, tak jako u většiny holoubků a holubů, které chovám nebo jsem choval, před hnízdo zavěsit husté borovicové větve nebo dřevěnou laťku zakrývající hnízdo, aby holoubci měli při hnízdění pocit bezpečí. Hnízdo (nejlépe košíček o průměru kolem 12–15 cm) umísťuji do odlehlého místa ve voliérce nebo klece asi 15–20 cm od stropu.
Holubička snáší, jako u většiny holubovitých ptáků, dvě vajíčka. Ta jsou bíle zbarvena. Inkubace trvá 14 dnů a v sezení se střídají oba partneři. Holubička sedí převážnou část, holoubek ji střídá v sezení přes den, zpravidla od 9–10 hod. a od 16–17 hod. Často se stává, zejména před předpokládaným líhnutím holoubátek, že na hnízdě sedí oba partneři. Holoubátka se zdržují v hnízdě asi 14 dnů. Pak hnízdo opouští, učí se létat a postupně začínají sama žrát. Rodiče je krmí, později přikrmují přibližně ještě dalších 14–21 dnů. Pokud holubička snese další vajíčka, tak se o mladé stará holoubek.
Jakmile zpozorujeme, že rodiče začnou mladé pronásledovat, je dobré je odchytit a dát je do klece nebo voliérky, kde můžou být umístěni společně s dalšími mláďaty různých druhů holoubků.
Přepeřování do zbarvení dospělých holoubků začíná přibližně ve stáří kolem dvou měsíců a trvá měsíc až 6 týdnů. Chovu jsou schopni přibližně po půl roce stáří. Nepozoroval jsem, že by hnízdění půlročních holoubků mělo negativní dopad na jeho výsledek.
Samozřejmě, že je to jako u většiny exotů individuální a hodně záleží na štěstí při sestavování chovných párů.
Rovněž krmení holoubků skořicových se neliší od krmení jiných malých holoubků. Základ tvoří různé druhy prosa, mají rádi řepku, lesknici, mák, případně různá plevelná semínka. Já jim podávám vaječnou míchanici, především když hnízdí. Důležité jsou vitamíny a minerály.
Vzhledem k místům, kde žijí v přírodě, musí být holoubci skořicoví přes zimní období umístěni ve vytápěném prostoru, 15–10 °C jim postačuje.
V literatuře je uváděno, že holoubci skořicoví mají sklon k melanismu. Viděl jsem takové holoubky i u některých chovatelů. Mě se za celou dobu, co jsem tento druh holoubků choval, melanizování nevyskytlo. A pokud jsem takového holoubka získal do chovu, tak brzy přepeřil do normálního zbarvení. Nevím, čím je melanizace způsobena, protože v zimním období musím přisvěcovat zářivkami, poněvadž zde mám nedostatek denního světla. Pokud se týká společného chovu s jiným druhem holoubků, tak záleží na velikosti prostoru. V chovném období je nedoporučuji v klecích umísťovat s jinými holoubky. Ve voliérce je možný společný chov s některým větším druhem holubů, ale ostražitost je vždy na místě a při prvních známkách agresivity se vyplatí malé holoubky odchytit.
Holoubci skořicoví jsou velmi zajímavý druh holoubků a určitě zaujmou příznivce chovu holoubků, holubů a hrdliček.