Výstavnictví a posuzovatelství

Pod tímto názvem vyšel v posledním čísle Nové exoty krátký článek, vlastně zpráva, od zkušeného matadora, kolegy W. Wienera. Stojí za poznámku, že právě autor našeho, vlastně jediného uceleného standardu exotického ptactva, cítí jako jediný povinnost nějakým způsobem informovat chovatelskou veřejnost, když nové informace musí nutně mít dostatek dalších funkcionářů. K takové aktivitě chci Waltherovi gratulovat. Myslím to vážně, i když poněkud úlisně, protože další text bude spíše kritický a já v žádném případě nechci, aby si to snad někdo nechtěl vykládat jako útok právě na otce našeho posuzování. To tedy ne!

Ve výše uvedeném článku mne zaujala vlastně jenom jedna věta: „Zvonohlíci se mezi sebou nesmí křížit vůbec“. Velmi dobře tuto větu chápu a rozumím tomu proč! Přesto si myslím, že je v podstatě nesmyslná a může přinést v budoucnosti při posuzování na světových šampionátech i velké nepříjemnosti. Takto formulovaný příkaz je vlastně zákonem a jako zákon musí být jasný, nesmí připouštět různorodý výklad. Protože, dá-li se záležitost vykládat různě, může být snadno zneužitelná a to i z důvodů, které vlastně nemají s rozhodováním o kvalitě ptáků nic společného. Například, vyhraje-li třeba nějaký Čecháček mistra světa v křížencích, může být diskvalifikován ve prospěch někoho, kdo má k tak zvané O.M.J. blíže. Pánové s největší pravděpodobností nejspíš příliš neovládají systematiku ptáků, vycházejí asi z národních pojmenování jednotlivých druhů a proto jim nedošlo úskalí této věty. Kanár je totiž také zvonohlík a proto jej nemůžete křížit třeba s naším zvonohlíkem zahradním. No to je přeci blbost, že ano! Chov kříženců s kanárem je stále základem celé této discipliny. Ale jsou tady ještě i další okolnosti. Protože bych to chtěl celé trochu vysvětlit, budeme se muset zaobírat zvonohlíky poněkud ve větší šíři.

• kříženec Zvonohlík mosambický×kanár

Co je to vlastně zvonohlík? Pokud vydám takový nějaký výše uvedený příkaz, musím tuto otázku jasně zodpovědět. Zvonohlíků je totiž povícero druhů a někdy jsou tito ptáci dokonce rozčleněni i do více rodů. U více druhů jsou Kříženci nežádoucí a to z toho důvodu, že jsou nerozpoznatelní. V Africe totiž najdeme větší množství druhů zvonohlíků, kteří jsou si velmi podobní, v převážné míře nějak žlutohnědě zbarvení. U mnoha druhů pak byly popsány i různé zeměpisné formy, takže určit správně druh může být někdy velice obtížná záležitost. Budeme-li takto téměř stejně vypadající ptáky mezi sebou křížit, nebude možné rozhodnout, nakolik je vlastně kříženec kvalitní, jak dalece odpovídá dalším předepsaným pravidlům. Posuzovatel nakonec nebude vůbec moci rozeznat, jestli jde o křížence. Na druhou stranu ovšem existují nejméně dva druhy zvonohlíků, které jsou zcela jinak zbarvené než ostatní druhy a v tomto případě je zákaz nesmyslný. Naopak mohou dávat atraktivně zbarvené křížence. Mám na mysli zvonohlíka královského – Serinus pusillus a zvonohlíka alario – Serinus alario. Pokud se někdo zabývá chovem kříženců a může to být i z vědeckých důvodů, třeba by bylo více než vhodné objasnit plodnost kříženců, nemusí se nějakým zákazem znepokojovat. Ale ze zkušeností víme, že lidé bývají jen málo soudní a chtějí naprosto nevhodné křížence nejen vystavovat, ale ještě se domnívají, že musí nutně vítězit. V takovém případě je každá rada drahá.
Raději si zopakujeme některé věty ze standardu, aby bylo zřejmé, co to vlastně křížení je. Ve skupině kříženců (zkratka K) se vystavují všichni ptáci, kteří jsou výsledkem křížení. Vždy se musí jednat o různé druhy ptáků, nikoli pouze o křížení různých geografických ras nebo plemen. Podmínkou posuzování kříženců je, že na přihlášce musí být uvedeni oba rodiče: nejdříve otec a pak matka. Přejímací komise přenese tyto údaje viditelně na přední stranu výstavní klece, kde zůstanou po celou dobu výstavy a také při posuzování. Bez těchto základních údajů se posuzovat nesmí a na bodovací lístek se poznamená, že pták nesplňuje výstavní podmínky. Tak to vidíte! S tímhle jsem se tedy u nás vůbec nesetkal. Právě naopak. Všichni čekají na posuzovatele a říkají: „To je, co!? Poznáš vůbec co je to za křížence? A samozřejmě čekají na okamžik, kdy to posuzovatel na první pohled nepozná, aby pak mohli se zadostiučiněním rozhlašovat, jaký je to blbec! Je rovněž podmínkou, aby se na křížencích rozpoznaly znaky obou rodičů, u kříženců s kanárem je tato podmínka ještě přísnější a říká se, že oba rodiče se musí bezpečně rozeznat a musí mít navíc charakteristické znaky.
Pokud platí zákaz křížit mezi sebou různé druhy zvonohlíků, je ovšem na místě i otázka kanára, jak bylo již uvedeno výše. Kanár je totiž také zvonohlíkem, i když jeho pojmenování ve většině národních názvosloví tomu nenapovídá. Serinus canaria = = anglicky Canary, německy = Wilder Kanarienvogel, česky = kanár divoký. U zvonohlíků je tomu jinak. Všechny druhy rodu Serinus, vyjma kanára, nesou české rodové jméno zvonohlík, v němčině pak pojmenování Girlitz, Wolters uvádí pak i u kanára puntíčkářsky Kanarengirlitz. V obou jazycích je používáno stejné pojmenování i v tom případě, když nejsou tito ptáci zahrnuti do jednoho rodu Serinus. V angličtině je poněkud zmatek, protože je pro tyto ptáky používáno více rodových jmen. Jsou to tato jména Canary, Siskin, Citril, Seedeater, Serin. Ani vědecké, potažmo latinské názvosloví není jednotné. Jsou systémy, kde jsou tito ptáci řazeni do jednoho jediného rodu Serinus a v takovém případě by bylo jednoznačné, co to vlastně zvonohlík je. Jsou ovšem jiné systémy, kde je rod Serinus rozčleněn na více rodů, které by měly nakonec existovat jako podrody i v případě jednotného rodu Serinus. V historickém úseku po Linném to mohou být tato rodová jména Chloroptila, Pronospiza, Metoponia, Chrysocoryphus, Dendrospiza, Ochrospiza, Serinops, Critharga, Psammospiza, Lormarinsia, Poliospiza, Phaeospiza. Většina těchto jmen však nebývá použita v jednom systému najednou. Wolters například, který není přítelem velkých sloučených rodů, dělí zvonohlíky do 5 rodů a to:
Serinus,
Dendrospiza,
Ochrospiza,
Serinops,
Critharga.
Jak tedy mohou všichni vidět, otázka která vypadá z povzdálí jednoduše, může být při bližším pohledu poněkud komplikovaná. Je tady ještě jeden faktor, který by mohl být předmětem diskuse. Před nějakým časem bylo u kříženců zavedeno pravidlo, že se nesmí křížit ptáci, kteří nenesou v přírodě červený faktor s červeným kanárem. Tedy například zvonohlík zahradní s červeným kanárem, čížek, zvonek.
Zvonohlík královský nese červený faktor, tedy se s červeným kanárem křížit může. Jestli bych dokázal rozeznat křížence kanára třeba se zvonohlíkem sírožlutým, to si netroufám vůbec domýšlet. Ovšem v případě, když by kanár nesl červený faktor, bylo by asi takové spojení zřejmé. Vidíte tedy asi srozumitelně, že dobře míněné, na první pohled jasné ustanovení, může být konec konců i kontraproduktivní.

• kříženec zvonohlík alario×kanár

Vidím v budoucnosti naše mladé, několika světovými jazyky mluvící zástupce v C.O.M., kteří vyrostli z role podřízených, malých pokojových psíčků a stali se z nich divocí vlci, jak rozsápou tyhle strejce z vedení C.O.M., kteří se dnes na nás dívají někam pod stůl, jestli ti mopslíci poslušně vrtí ocásky. Sám se večer co večer fackuju přes hlavu, že jsem nebyl v mládí pilnější. Kdybych totiž mluvil anglicky, francouzsky a německy tak, jak mluvil můj táta, tak to si pište, že by mi visel někde nad postelí skalp prezidenta O.M.J