Volání divočiny: Kapitola XII. – Volání dálek – 1. Část

Naprostá většina disciplín provozovaných s tažnými psy pochází z podstatně severněji položených oblastí. Nic naplat, jsme malá zemička hustě obydlená a naše poloha ve středu Evropy ne vždy zaručuje optimální klimatické podmínky pro provozování našich koníčků. Není tedy divu, že touhy a sny mnohých z nás se upírají ke vzdáleným severským krajinám či zasněženým velehorám. Tato kapitola tedy bude věnována rozhovorům či příběhům některých z těch šťastných, kterým se svůj sen podařilo splnit.

PIRENA – Španělsko
Jarda Fiala

Španělská Pirena je mezi evropskými mushery pojem. Závod, o kterém slyšel určitě každý z nás. Připravit sebe a spřežení a odjet tento náročný podnik, je už úspěch sám o sobě. Já měl možnost položit pár otázek musherovi Jardovi Fialovi, který nejenže Pirenu absolvoval již pětkrát, ale dokonce v posledních dvou letech suveréně zvítězil v kategorii čistokrevných. Člověku, který se svojí dokonale zvládnutou smečkou sibiřských Husky je ozdobou každých závodů.

• Plateau de Beille, psi na stakeoutu po dojezdu do cíle.

1. Charakteristika závodu
Pirena je pro Evropu specifický závod svou délkou, dobou trvání i místem konání. Měří v závislosti na sněhových podmínkách mezi 400–500 km, tuto vzdálenost zdolají musheři se svými psy během 15 etap v průběhu 14 dnů. Pět etap, tedy celá jedna třetina, je nočních. Musheři startují až po setmění, v Pyrenejích se v lednu stmívá později než u nás, takže start je většinou až po sedmé hodině. Všichni mají, pokud možno výkonné lampy na hlavě a nejlépe i na saních. Cíl tří těchto etap není u aut a doprovodu, ale v divočině v horách, kde musheři i psi bivakují do rána bez jakékoliv pomoci zvenčí. A právě na nutnost zvládnout psy sám je kladen na Pireně velký důraz. Psi musí být neagresivní a dobře zvládnutí. Mimo to, musí být v dobré zdravotní kondici. Tým veterinářů provádí před závodem důkladnou kontrolu a nově se vyžaduje vyšetření a potvrzení o dobré kondici od ošetřujícího veterináře v místě bydliště. V průběhu závodu jsou stále přítomni 3 veterinární lékaři a několik studentů veteriny z Barcelony, kteří jim asistují. Veterinární péče v průběhu závodu je bezplatná a velmi profesionální, včetně možnosti rozboru krve atd. Povinná zátěž na saních se nevozí, musheři sebou vozí jen povinnou výbavu. Ta bývá namátkově kontrolována po dojezdu do cíle etap. Stejně tak se namátkově provádí dopingové kontroly psů.

2. Jaké je zajištění organizace a sponzoring?
S tak profesionálně zajištěným závodem jsem se nikde nesetkal a myslím, že kdo se o tom na vlastní oči nepřesvědčí, neuvěří. Organizace se před 12 lety ujal tým velmi schopných lidí, kteří se přípravě závodů věnují celoročně v rámci činnosti jimi založené nadace. Dokázali závod velmi zatraktivnit pro diváky (Španělsko jím doslova žije) a tím přilákali pozornost velkých sponzorů, kterým zase mohou nabídnout v průběhu závodu až čtvrthodinové přenosy z každé etapy na několika televizních kanálech. Sponzoři hradí mimo jiné úspěšným musherům v následujících letech startovné a mohou přispívat i na cestovné. Poskytují kvalitní krmivo v průběhu závodů pro všechny psy. Musheři, kteří krmí jinou značkou nepohrdnou a poskytnuté krmivo si odvážejí domů.

3. Je loňské a předloňské prvenství v kategorii čistokrevných pro tebe vrcholem kariéry?
Tato vítězství jsou pro mě velice cenná, neboť nebyla zadarmo. Doufám, že vrcholem ještě nebyla a snad je, vzhledem k mému věku 37 let, ještě někdy zopakuji. Možná mi ani nejde o nějaký vrchol, ale o to, mít vždy vyrovnaný tým, se kterým musí všichni musheři v Evropě počítat jako s možným soupeřem.

• Fout Romeu, 8. etapa těsně před cílem.

4. Na kolik bylo těžké prosadit se a dá se tento závod srovnávat s některým v Evropě?
Prosadit se nebylo lehké a vítězství jsem dosáhl až po čtyřletých zkušenostech s tímto závodem. Oproti konkurenci z Evropy mám stále handicap finanční. Jsem omezen v možnosti výběru psů do závodu, neboť nikdy nemám více použitelných psů než 14, které je možné do závodu přihlásit. Nemohu si tedy vybírat, já startuji se všemi psy které mám, a vím, že všichni nejsou dosud 100 %. Před 3 lety, kdy jsem skončil v čistokrevné kategorii na druhém místě, jsem jel dokonce jen s deseti psy. To už byl velký nepoměr, konkurenti nevěřili, že mám jen deset psů. Nemohu se ani na takové úrovni věnovat tréninku, jako většina konkurence, neboť mám zcela normální zaměstnání s normální dobou dovolené.
Závody podobného typu, pravděpodobně v některých ohledech i náročnějších, se v Evropě jezdí ve skandinávských zemích. Dosud jsem se jich neměl možnost zúčastnit, ale rád bych se o to někdy v budoucnosti pokusil.

5. Jaká je příprava?
Příprava je individuální a nikdo neprozradí přesný návod. V mém případě je i hodně instiktivní. Vím již, co mě ve vysokohorských podmínkách může potkat, většinu komplikací jsme si již prožili a ty se snažíme v tréninku pokud možno nasimulovat. Samozřejmá je i fyzická kondice psů i jezdce, ale v tomto závodě hraje velkou roli i psychika, zase lidí i psů. Naše přestěhování na Sněžník bylo také nezamýšlenou, ale dobrou volbou. Jsou tady dost drsné klimatické podmínky, takže jakékoliv výkyvy počasí naše psy spíše příjemně překvapí, jsou pro ně většinou lepší než doma. Jsou velmi otužilí a zvyklí na tvrdý skalnatý podklad, takže povinnou výbavu botiček pro psy již 3 roky vozíme sebou netknutou.

6. Jsou někteří účastníci i ze zámoří?
Nejvýraznějším účastníkem ze zámoří je ředitel závodu Američan Joe Runyan, vítěz legendárního závodu na Aljašce Iditarodu. Dále se v roce 1999 účastnil známý americký musher Tim White jako závodník a také ho v tomto roce v otevřené kategorii vyhrál. Další Kanaďan Grant Beck si do Pyrenejí v roce 2000 přijel také pro vítězství. S čistokrevnými husky se každoročně účastní argentinský musher Toni Occanto, který také v Peru pořádá obdobu Pireny.

• Plateau de Beille, udílení cen po etapě.

7. Jaké máš plány do budoucna?
Plány dopředu nedělám. Na Pireně jsem ale poznal norského mushera Karstena Gronaase, který vyhrál v roce 1998 ve věku 58 let. Mým snem je, abych měl tolik elánu, zkušeností a laskavosti k lidem i psům jako on a mohl stejně dlouho jezdit na tak špičkové úrovni. Rozhodně je mým vzorem, co se týče vztahu a přístupu k mushingu jako takovému.