Ohrádka pro psa – někdy jediné řešení

Velmi praktickou, ale stále ještě opomíjenou výbavou pro majitele štěněte, v některých případech i dospělého psa, jsou „ohrádky pro psy“. Ty jsou vyráběny v nejrůznějších velikostech, přičemž nejčastější formou je „stavebnicový systém“. Tedy velikost ohrádky si můžete sestavit dle prostorových možností či velikosti psa.

Touto ohrádkou, chcete-li „domácím kotcem“ či „výběhem“ apod., můžete předejít mnoha problémům i narušení vztahu mezi vámi a vašim psem. V případě vaši nepřítomnosti, za pomoci této ohrádky, předejdete možnému poničení většinou ne zcela levných věcí ostrými zoubky štěněte či psa „devastátora“ nebo také počůrání koberce, strhnutí záclon, škádlení druhého psa či kočky...

Devastování, okousání či poškrabání věcí v domácnosti psem je způsobeno zpravidla jeho nudou a steskem po lidech. U štěňat je to téměř pravidlem, ale je až k neuvěření, kolik psů v době dospívání (i po výměně zubů) toto dělá. Navíc existuje několik plemen, která si v ničení zařízení bytu téměř libují nebo se to stává jejich zlozvykem, nikoliv potřebou. Za potřebu „něco kousat“ je možné označit snad jen období výměny chrupu mléčného za trvalý.

Ohrádku je možné doporučit téměř pro jakékoliv plemeno či psa každého věku. Ovšem je nutné ještě před koupí zapřemýšlet, jak velkou (i jak vysokou) ohrádku s ohledem zejména na velikost psa potřebujete a z jakého materiálu, s ohledem na sílu daného psa, by měla být.

Někdy je zapotřebí si nechat zhotovit ohrádku na míru, či ji přímo zabudovat namísto komory či části chodby apod.. Tuto ohrádku velmi oceňují také chovatelé, protože malým štěněčím raráškům vymezuje prostor pro řádění, aniž by ničili vše, co jim přijde do cesty.

Tak trochu náhradou za ohrádku je možné považovat i dostatečně prostornou klec či cestovní přepravku. Ovšem i ty největší velikosti, sériově vyráběné, jsou stále velmi malé na to, aby tam pes trávil více času, než-li je opravdu nezbytně nutné. (Orientačně více než několik minut až dvě hodiny denně – nepřetržitě). Přestože by bylo možné namítnout, že pes většinu času stejně prospí, je nutné poukázat také na to, že každý pes se potřebuje občas protáhnout, trochu se projít, napít se vody... a na toto všechno místo ve výstavní kleci není.

V dostatečně prostorné ohrádce, může váš chlupatý přítel trávit denně nepřetržitě i několik hodin (dospělý pes i 9 hodin). Každopádně po zbytek dne by se mu rodina měla co nejvíce věnovat. Nutno podotknout, že ne každý pes zmiňovanou ohrádku potřebuje. Samozřejmě, že pro psa je příjemnější mít možnost se projít po celém bytě, než-li v omezeném prostoru.

Ohrádku je možné si objednat ve většině internetových obchodů, ve větších kynologických potřebách, z inzerátů nebo přímo na výstavách. Ceny se mírně liší – záleží na výrobci a nelze je označit za nízké. U většiny psů se však tato investice vyplatí. Jakmile ji nebudete potřebovat, můžete ji prodat někomu, kdo má podobný problém, jako jste měli se svým psem vy.

Rozhodně není možné odsuzovat domácí „kotce“ apod. pro psy, kteří jsou ničitelé – rození devastátoři! Někdy ani sebelepší výchova, velké množství pohybu a dalších každodenních aktivit, ani postupné zvykání na samotu, k rychlé nápravě nepomohou. Někteří psi z takového chování musí jednoduše „vyrůst“.

Nesporně je takové řešení (v podobě ohrádek či domácích kotců) lepší, než-li se každý den po příchodu domů rozčilovat, trestat psa a zlobit se na něj po zbytek dne. A protože v ohrádce bude trávit jen čas nezbytně nutný, brzy si ji oblíbí a bude zde vyhledávat dle potřeby svůj klid. Rozhodně se pes v dostatečně velké ohrádce netrápí.

Také znám lidi, kteří svého psa v nepřítomnosti členů rodiny připínají doma na delší řetěz. Sice to působí tyransky nebo může i tak něco zničit, (např. rozškrábat zeď), ale délka odlehčeného řetězu redukuje možnost poničení a zároveň psovi dává jistou volnost pohybu. Samozřejmě je nutné dobře zvážit místo, kam řetěz upevnit.

Rozhodně je nutné ve vaší nepřítomnosti, ať už použijete ohrádku či nikoliv, poskytnout psovi co nejvíce hraček, které obměňujte. Každý, kdo má problém s chováním psa ponechaného v bytě o samotě, musí zvážit, co je pro koho (psa i člověka) snesitelnější a technicky možnější.