„Jak mít koně“ – 28. Část

Nakládání koně do přepravníku je záležitost, která je diskutovaná snad na všech seminářích, jichž jsem se měla příležitost účastnit. Stále je mnoho koní, kteří nastupovat odmítají a způsobují tak nemalé potíže sobě i svým majitelům. Čtete-li naše články pravidelně a používáte-li popsané techniky při zacházení se svým koníkem, jistě se vám již do značné míry podařilo zpracovat jeho neochotu a opozici v napěťových situacích. Jestliže jste všemi výzvami a úkoly prošli až sem, jste připraveni zkusit si naložení koně do přívěsu přirozenou cestou.

Nakládání koně

Mnoho lidí nakládá své koně tak, že jdou jako první a kůň za nimi na vodítku do přívěsu nastoupí. Tohle ale může být pro člověka dost nebezpečná pozice. Hned vysvětlím proč: Je-li kůň neškolený, ocitneme se před zvířetem plným obav a strachu bez možnosti rychlého úniku a také nám nezbude nic jiného, než zvíře uvázat ještě předtím, než zavřeme rampu, což může způsobit doslova katastrofu, pokud se kůň začne tlačit zpět dozadu a bude chtít ze strachu vycouvat. Proto je lépe nakládat „nováčky“ tak, že je do vozíku nalonžujeme. Postup je stejný jako byste koně lonžovali zúženými prostorami. (Už jsme to v našem cyklu probírali).

Má to tu výhodu, že kůň sám si prozkoumá, kam vlastně nastupuje a zjistí, že se není čeho bát. Dodá si přitom odvahy a bude vás tím více respektovat . Pro vás se nakládání stane o to pohodlnější, že si koně budete schopni naložit úplně sami, bez cizí pomoci.

Už víme, že koně jsou od přírody klaustrofobici, proto má mnoho koní z tak úzké prostory, jako je přepravník, velké obavy. Tohle ale u koní násilím nezlomíme, naopak, čím více budeme koně nutit násilím, tím více riskujeme, že příště nastanou ještě větší problémy, jež mohou skončit zraněním lidí nebo koně. Máme jedinou šanci: Dejme koni možnost, aby do přepravníku nastoupil o své vlastní vůli a zjistil, že je to bezpečné.

Než začneme

Ještě předtím, než zkusíme nakládat, ověřme si, že nás kůň respektuje při posílání do úzkých prostor. Vylonžujme jej nejprve třeba mezi barely, mezi stěnou a barelem, pošleme jej do jakékoli zůžené prostory, která alespoň vzdáleně simuluje přepravník. (Můj kůň nejednou skončil naložený v kontejneru, do kterého vyvážíme hnůj. Nemá sice střechu, ale má stěny a dělá typický zvuk, když se kůň dotkne kopyty podlahy.) Poté zkusíme koně lonžovat nejprve kolem přepravníku se zavřenou rampou, aniž bychom po něm chtěli něco víc. Je lépe jej posílat vždy střídavě na obě strany, než jej nechat běhat nekonečné kroužky na jednu ruku. Přitom čteme jeho chování. Všímá-li si přepravníku a čichá k němu, klidně jej necháme studovat, co to vlastně je. Ztratí-li zájem a všímá si jiných věcí, znamená to, že je srovnaný se skutečností a můžeme jít ještě blíž. Pokud se pořád plaší a snaží se utéci, opět se trošku vzdálíme a přimějeme jej k většímu respektu, aby alespoň prošel kolem a začal mít zájem. Čekáme dokud se neuklidní. Tak se postupně přibližujeme a dostaneme se až do blízkosti nakládací rampy. Můžeme lonžovat koně mezi svým tělem a rampou a prostor stále zužovat. Pak zkusíme rampu otevřít a připravit k naložení. Rovněž můžeme koni pomocí tím, že otevřeme přední dvířka, v přepravníku je pak více světla a není to tak tvrdý přechod do tmy. Nejprve se koníka budeme snažit přelonžovat pouze po rampě, aniž bychom po něm chtěli, aby do přepravníku vešel. Zvykne si tak lépe na zvuk, jež vydávají kopyta na nakládací rampě. Jakmile je koník schopen nechat se přelonžovat přes rampu v obou směrech, můžeme jej zkusit poslat dovnitř. Očichává a zkoumá-li koník rampu, podlahu a vnitřek vozíku, nerušíme jej a klidně čekáme. Musíme mu dovolit prozkoumat prostor, do něhož vejde! Ještě jednou zdůrazňuji, že nejdůležitějším momentem je uvolnění tlaku, to znamená, že když váš kůň jen pomyslí na to, že udělá třeba jen jeden krok směrem do vozíku, nebo sehne hlavu a začne vozík zkoumat, okamžitě jej odměníme uvolněním tlaku a pochválením. Většinou to bývá tak, že koník při nastupování praktikuje svůj, od přírody vžitý, zvyk „přiblížení a oddálení“(když něčemu nedůvěřuje, nejprve zavětří a udělá jen pár kroků, pak zacouvá, znovu větří a opět udělá tentokrát o krok blíž a zase odcouvá a tak dále…) Snažíme se jej tedy pomocí pomalu se zvyšujícího rytmického tlaku dostat vždycky dál za místo, kde už stál a opět jej odměníme přerušením tlaku, tak to stále opakujeme, až se kůň ocitne ve vozíku celým tělem. Couvá-li koník, dostane tlak, myslí-li dopředu a do vozíku, je pochválen. Celý proces může trvat i několik hodin, máme-li koně, jež má větší sklony ke klaustrofobii, než je obvyklé. Je třeba si na tento úkol vyčlenit dostatek času a mít nekonečnou trpělivost, protože ideální by bylo skončit teprve, až koně několikrát po sobě naložíme. Když se to nepodaří, skončeme alespoň tak, že koník udělá maximální postup směrem do vozíku a hned druhý den to zkusme znovu až dokud jej nenaložíme.

Snaha vycouvat

Připravme se rovněž na skutečnost, že koník se může snažit za každou cenu uhnout vstupnímu otvoru v přepravníku a to i tak, že se bude nás snažit přejít nebo se tlačit za přepravník z druhé strany. Je tedy potřeba být připraven udělat „bloky“ a vydobýt si respekt do té míry, že pro koně bude naše tělo a prostor z druhé strany vozíku nedotknutelnou hranicí.

Můžeme u toho velmi dobře využít hůlku se strunou na konci, použitou jako bič při pohánění a vyvíjení tlaku. Tlačí-li se koník na nás, můžeme hůlku hbitě otočit v ruce a tlustším koncem namířit koni na oko a zastrašit jej. Rovněž si můžeme pomoci tak, že při nakládání vozík přistavíme jednou stranou ke stěně. Když se zadaří a koník už je celým tělem uvnitř, měli bychom jej tam nechat stát a napočítat minimálně do dvaceti. Pokud bychom jej ihned požádali o vycouvání, je tu nebezpečí, že se kůň naučí vejít dovnitř a ihned utéci ven. Většina koní má ovšem opačný problém a to je ten, že ihned po nastoupení mají snahu vycouvat ven sami. V tomto případě je nenutíme zůstat v přepravníku násilím, ale necháme je vycouvat a ihned je opět naložíme, až dokud se nenaučí čekat na povel k vycouvání. Když je vše v pohodě, můžeme zkusit zajistit zástrčku a nechat koně stát déle, nebo dokonce na zkoušku zvednout rampu, ale teprve tehdy, až je kůň schopen stát sám v klidu v přepravníku bez použití tlaku alespoň celou jednu minutu. Je-li to problém, můžeme simulovat zástrčku nejprve tak, že koni dáme za zadek strunku z biče, který jedním koncem přivážeme ke stěně a druhý jen tak držíme v ruce. Začne-li kůň couvat, držíme strunku tak dlouho, jak je to jen možné. Kůň se většinou ostrému tlaku na zádi poddá. Ale pokud se nepoddá a začne opravdu panikařit, klidně pustíme, necháme koně znovu nastoupit a opakujeme to pořád dokola.

Bezpečnost a pohodlí koně při přepravě

• Většina lidí ve vozíku koně uvazuje, není to nutné, je možné jej nechat klidně volně, bude mu lépe. Pouze tehdy, když má kůň ve zvyku se ve vozíku otáčet a má tuto možnost (je menší nebo máme širší vozík), tak by měl být uvázán.
• Je třeba vždy používat uzel, jež se dá rychle rozvázat! Také je lepší lehká provázková ohlávka, je pohodlná a je možné ji v případě nouze okamžitě přeříznout kapesním nožem. Uvazujeme-li koně, uvazujme jej výš, měli bychom si být jisti, že si kůň nestoupne do vodítka, zároveň mu však musíme nechat dostatek místa na mírné uvolnění hlavy, aniž by jej vodítko tlačilo. Pozor na to zejména při delším cestování!
• Zastavujme nejméně každé tři až čtyři hodiny, abychom koně nechali odpočinout. Stačí jej nechat v klidu stát, může se chtít vymočit, nechme jej tak deset minut vydechnout, nemusíme jej vykládat. Cestujeme-li několik desítek hodin, je dobré koně po každých deseti hodinách na dvě hodinky vyložit, aby si odpočinul. Můžeme se sním projít nebo si pohrát. Je také příjemné, pokud má kůň možnost po cestě jíst (stačí mít v síti seno). Pozor na dehydrataci!!!
• Je zajímavé, že koně si zvyknou na svůj přepravník, je pro ně nepříjemné, když přepravníky střídají. V tom svém se pak cítí jako doma, obzvláště, když tam po cestě vždycky najdou něco na zub, anebo je tam párkrát nakrmíme.