Tento zajímavě zbarvený rejdič byl vyšlechtěn ve Vídni a okolí, ze zde velmi oblíbených krátkozobých rejdičů. Postupem doby ztratil statut regionálního plemene a z Rakouska byl rozšířen i do okolních států, včetně Německa, Maďarska a naší vlasti. V praxi se dnes setkáváme pouze se třemi barevnými rázy tohoto středozobého rejdiče. Nejrozšířenější jsou červení, již méně často vídáme žluté a velmi vzácně i černé.
Již z názvu plemene vyplývá, že se jedná vždy o holuby v zrcadlové kresbě, tedy s bílými křídelními štíty. Všechny ruční letky, popř. i několik loketních, jsou zbarveny a díky tomu vytváří bílé opeření štítů krásně oválný tvar. Bělokřídlá kresba vzniká až při prvním pelichání. První šat holoubat je tedy celobarevný a štíty vybělují až po třech, čtyřech měsících. Dosud povolena jsou tzv. bílá záda, respektive hřbet. Zatímco vadou kresby jsou bílé zákresy na spodní části těla, které se v odchovu bohužel velmi často dostavují, a samozřejmě i bílá pírka jinde po těle. Při posuzování hraje nezanedbatelnou úlohu i kvalita zbarvení ručních letek, které mají u světlých holubů tendenci „světlat“. S kontrastními štíty ladí i čisté perlové (bílé) oko, které by nemělo být vůbec prokrveno.
Důležitým plemenným znakem je půlkruhovitý tvar hlavy s výrazným a širokým čelem. Pravidelné dvojité obočnice jsou u černých černošedé, kdežto u červených a žlutých červené. Zobák je kratší a silnější a jeho zbarvení odpovídá barvě základního opeření. Kratší, ale pěkně široká postava, s elegantně vyklenutou hrudí, se nese v mírném sklonu nazad. Běháky jsou vždy neopeřené, postoj spíše kratší. V poměru k jemnosti postavy shledáváme křídelní štíty zřetelně široké a dnes již samozřejmý je požadavek kratší zadní partie.
Vídeňský běloštítný rejdič patří k velmi plodným a starostlivým holubům. Ne každý výletek se však hodí na výstavy. Někteří mají tzv. bílý spodek, jiným vybělí štíty jen nepatrně. Takové jedince ale můžeme v dalším chovu využít ke světlejším partnerům a také k holubům, u kterých slábne intenzita zbarvení letek. Zrcadloví rejdiči se hodí i do volného chovu, i když nemají speciální letové využití.