„Jak mít koně“ – 29. Část
Nakládání koní do přívěsu, jemuž jsme se věnovali minule, bylo tak nějak završením našeho cyklu o základních koňáckých dovednostech. Proto je nyní na místě, nechat vás všechny, kteří jste věnovali pozornost našim cvičením po celou tu dlouhou dobu, abyste zkoušeli a cvičili se svými koníky, přicházeli postupně na to, co a jak funguje a snažili se svým koním porozumět. Jelikož z vlastní zkušenosti vím, že se mohou vyskytnut i zádrhele, nabízím možnost další diskuse na problematická témata. Chcete-li se ptát, napište, prosím, na e-mailovou adresu: martinadalton@volny.cz, zkusím touto cestou pro vaše problémy najít řešení, bude-li to v mých silách. Zajímavé dotazy pak budeme pravidelně uveřejňovat v naší rubrice o koních.
A na závěr celého cyklu o přirozeném ježdění mám pro vás deset běžně ústně předávaných tvrzení, která můžete v koňáckém světě slyšet z nejedněch renomovaných úst. Americký přirozený koňák Pat Parelli ale o nich tvrdí, že jsou naprosto „vedle“ s já s ním do značné míry souhlasím. Tak je tedy nyní zkusme nechat „vybouchnout“:
„Koně jsou dost hloupí“
Pravda: Koně jsou vlastně velmi inteligentní (když je posuzujeme podle měřítek kořistných zvířat). Velmi rychle se učí a nikdy nezapomínají. Jsou ale inteligentní v rámci svého druhu, jež je vždy v roli kořisti. Proto je nefér je posuzovat v jedné rovině s člověkem, psem nebo delfínem, jež jsou dravci – predátoři. Jejich způsob života a vůbec celá jejich existence je zcela odlišná.
Stalo se vám někdy, že vás váš kůň přechytračil? Stává se to velmi často a nejen začátečníkům! Koně k tomu mají vrozený talent. Proto s nimi míváme takové problémy. Když nechtějí, nenechají se chytit, okovat, ovládat, nauzdit atd., brání se kopáním, kousáním, vytlačováním apod. Koně vymyslí tisíc způsobů, jen aby nebyli lapeni a jsou schopni nás číst jako knihu. Moc dobře vidí, co se chystáme udělat ještě předtím, než to uděláme a jejich mozek je naprogramován tak, že udělají přesně to, co jim zajistí únik a klid. Když utečou pod námi, možná se udržíme, ale při kontaktu ze země jsou mnohem rychlejší a pohotovější.
„Systém biče a cukru je úspěšnou metodou při výcviku – tak koni ukážete, že jste šéf“
Pravda: Trest na kořistná zvířata nefunguje a „ukázat koni, kdo je šéf“ touto predátorskou cestou bude mít za následek pouze znechucení a nelibost. To, co na koně zabírá je načasované zesílení a přerušení tlaku.
Je v tom tento rozdíl: Zesílení a přerušení tlaku působí okamžitě, podobně jako elektrický ohradník. Poskytne okamžitou zpětnou vazbu, když se jej dotkneme a tak se rychle naučíme se mu vyhnout. Takže, zesílení a přerušení tlaku působí bez zbytečných emocí a bez pocitu.
Pro lidi je většinou těžké být přísný a přitom neupadnout do vzteku nebo zlosti, ale když kůň z člověka tyto emoce cítí, začne mít strach anebo ještě hůře, začne se chovat agresivně. Chytrý kůň velmi brzy odhalí, že když se vztekáme, jsme v koncích a naschvál bude tyto naše reakce aktivovat, protože ví, že ztrácíme kontrolu. Je lépe se ozbrojit trpělivostí a úsměvem. Místo násilí raději používejme pohodlí a nepohodlí a zesílení a přerušení tlaku. Nebuďme nervózní ani vzteklí, cítíme-li, že upadáme do výcvikové beznaděje, raději koně pohlaďme a nechme jej chvíli o samotě. Začněme znovu teprve až budeme úplni klidní. Každou výzvu, nebo odpor koně berme jako příležitost ke zdokonalení vlastních metod a k rozšíření vědomostí. Přistupujme k práci jako ke hře – koně to tak dělají také.
A jak ukázat koni, kdo je pánem? Existuje i jiný způsob, než cukr a bič. Dokažme mu, že jsme pro něj alfa koněm takovým způsobem, kterému porozumí. Znamená to, že musíme být klidnější, chytřejší, odvážnější a obratnější, než je on. Také bychom měli být mentálně, emocionálně a fyzicky fit. Potřebujeme vůdcovské kvality a otevřenou přátelskost, musíme umět dát pocit bezpečí a mít smysl pro hru. Pak nás koně budou respektovat a následovat - bez odmluv.
„Koně jsou hodná zvířata, se kterými se snadno domluvíme“
Pravda: Ano, jsou hodní a je to s nimi snadné, ale jen když víme, jak na to. Laický předpoklad toho, že s koňmi jsme v bezpečí a domluva bude snadná už přivedl mnoho začátečníků do neštěstí. Proto to skoro 80 % začínajících koňáků do roka zabalí. Už se necítí bezpečně, utrpí zranění, nebo jsou frustrovaní tím, že si s koněm nerozumí a nemají z ježdění žádný požitek.
V bezpečí jsme, když víme, jak na to. Měli bychom porozumět psychice koní, jejich chování, instinktům, potřebám a jejich přirozenosti. Pak nás může jen máloco překvapit a nebudeme se dopouštět tolika běžných chyb a nespravedlností, které jsou z 99 % důvodem všech nehod. Měli bychom vědět co dělat a co nedělat.
„Mrkev a přívětivost koně rozmazluje“
Pravda: Mrkev a přívětivost jsou důležité. Dokazujeme tím koním, že máme zájem, ukazujeme jim, že umíme být i hodní. Jsme k nim přátelští, což je velmi důležité. Koně se totiž nestarají o to, kolik toho víte, dokud nepoznají, že o ně máte opravdový zájem.
Je ovšem nutné tu poznamenat, že přílišná přívětivost může být i nebezpečná. Přestane-li se kůň bát, může se velice rychle naučit hrát si s vámi na dominanci a přestat vás respektovat. A proto jsme si psali o všech těch cvičeních, jejichž pomocí můžeme rovnoměrně vyvážit přívětivost, přátelství a dominanci.
„S koněm bychom neměli pracovat více než 20 minut“
Pravda: S koněm opravdu nemůžeme pracovat více než 20 minut, ale jinak je to s přirozeným cvičením a hrou. Práce pro koně skutečně není zábavná. Brzy se znudí a přestanou dělat pokroky. Pravděpodobně sní o tom, že jsou na pastvině a hrají si s kamarády. Někteří koně jsou schopni si na pastvině hrát a pokoušet ostatní třeba celý den.
Přirozená cvičení, při kterých koni dovolíte myslet jeho vlastní hlavou, jsou pro něj velmi užitečná a povzbudivá. Uvidíte, jak rychle se změní jeho postoj, začne se dokonce těšit na čas strávený s vámi. Líný kůň ožije, nejistý a bázlivý kůň se stane odvážnějším a méně se leká. Při neúspěchu během tvrdého tréninku mnohdy nepomůže ani to, že skončíme dříve. Ale fantastických výsledků můžeme dosáhnout tím, že společný čas učiníme pro koně zábavným a odpočinkové pauzy (klidně i 5–10 minut) vyplníme přátelským hlazením a laskáním. Takhle si můžeme hrát třeba dvě až tři hodiny. Při odpočinku si na koně třeba jen tak sedneme, nebo jej necháme pást a přitom zůstaneme s ním. Důležité je totiž, aby si nás kůň nespojoval jen s prací, ale i se všemi příjemnostmi jeho koňského života.
„Stačí jen nasedlat a nasednout, není potřeba žádná příprava. Nakopnout, aby se rozešel a zatáhnout, aby zastavil“
Pravda: Nenasedejme ihned po nasedlání. Příprava je důležitá. Je potřeba nejprve zjistit, jak je na tom kůň mentálně, emocionálně a fyzicky, abychom si ujasnili, jestli bude ochoten spolupracovat a jak se dnes cítí. Jestli je dobře naladěný a ochotný, nebo je odstátý, jako na jehlách a rád by běhal, nebo je unavený, dokonce může i kulhat, muže být ztuhlý, nebo jej můžou po námaze bolet záda. Tohle všechno bychom měli nejprve prověřit, jízda pak bude mnohem bezpečnější pro jezdce i pro koně. Poslouží nám k tomu právě přirozená cvičení ze země.
„Když nenakopneme koně, aby se rozešel a nezataháme, aby zastavil, co tedy uděláme?“ Pokud bychom byli koněm, chtěli bychom být nakopnuti a pak taháni za hubu, nebo by nám bylo milejší, kdyby nás jezdec jen lehce stiskl nohama a pak pouze jemně přizvednul otěž k zastavení? Technika, jež používáme se přímo odráží na vztahu našeho koně k nám. Místo kopání můžeme koně naučit, jak vyhovět na jemné stisknutí nohama. Naučí se zastavit když se jen shrbíme v sedle „do vajíčka“ a jemně přizvedneme otěž. Je možné se dostat k tomu, že už ani otěže nebudeme potřebovat.
„Tvrdí koně potřebují tvrdší udidlo“
Pravda: Opravdu potřebují neochotní a ztuhlí koně ostřejší a ostřejší uždění? Ostrá udidla používají jezdci, jež věří, že koně přemůžou silou. Ale tento jejich zvyk svědčí pouze o tom, že se svým koněm komunikují buď nedostatečně anebo vůbec. Cvičení nám pomůžou rozvinout opravdovou komunikaci bez ostrých udidel a to nejen s vlastním koněm, ale i se všemi ostatními. Budeme-li komunikovat, kůň nebude mít potřebu útěku ani úniku. K ovládání vlastně ani udidlo nebudeme potřebovat, budeme jen chtít koně pomocí udila zjemňovat.
„Ostruhy slouží ke zrychlení“
Pravda: Otázka, kterou často slýcháváme: Můj kůň je líný a pomalý, mám na něj vzít ostruhy?“ Ostruhy nejsou určeny ke zrychlení chodu koni, kdyby to tak bylo, používali by je všichni žokejové. Je docela možné, že neochotný kůň bude nejprve na ostruhy reagovat, protože jsou ostřejší, než samotná holeň nebo pata, ale brzy se vrátí do starých kolejí a zvykne si i na ostruhy.
Ostruhy jsou totiž určeny k zesílení pobídky holení směrem do stran (ustupování) a ke zvýšení chodu (vznosu). Jsou užitečné pro pokročilé jezdce. Nejprve je potřeba koně motivovat ke komunikaci bez použití ostruh. Později, je-li komunikace dobře rozvinutá, můžou ostruhy pomoci ke zjemnění koně. A opět – používejme komunikaci, ne bolest!!!
„Je třeba se nahýbat na tu stranu, na kterou kůň odbočuje“
Pravda: Proč na koni děláme přesně opačné pohyby, než když stojíme na vlastních nohou? Když přece jdeme rovně a chceme odbočit doprava, o kterou nohu se opřeme, abychom vykročili do jiného směru? O levou! Váha těla spočívá na levé noze, abychom mohli pravou vykročit a jít doprava. To stejné je potřeba udělat na koni.
Cvičení nás navedou, jak správně stisknout a použít holeň, místo naklánění se. Pro koně to bude mnohem přirozenější, zlepší se jeho reakce při změnách směru a začne používat více záď místo aby padal na předek.
„Anglické ježdění a western nemají vůbec nic společného“
Pravda: Rozdíl mezi anglickým a westernovým ježděním je asi jako rozdíl mezi houslemi a „skřipkami“. Je to stejný nástroj, jen jej držíme v jiné pozici a hrajeme jiný styl muziky. Kůň je běžným nástrojem pro anglické i westernové ježdění. Není pro něj důležité, jaké sedlo má zrovna na zádech, ale komunikační signály jsou velmi podobné. Rozdíl muže být v prováděných cvicích, ale u obou způsobů chceme jemného, ochotného a vyváženého koně, jehož pohyb vychází ze zádi.
Z jiných stylu ježdění, než sami děláme, se ale můžeme velmi hodnotně poučit! Angličtí jezdci se mohou nechat inspirovat westernovými stopy a obraty, westerňáci se zas mohou přiučit něco o letmých přeskocích a ustupování na holeně. Buďme otevřeni univerzálnímu způsobu výcviku, získáme tak ve svém čtyřnohém kamarádovi obratného atleta, se kterým dokážeme cokoli. Dělejme to dobře a hlavně tak, aby to byla zábava i pro koně.
Celý cyklus o přirozené komunikaci byl zpracován na základě vědomostí a dovedností získaných na mnohých seminářích o přirozeném ježdění, jež jsem absolvovala doma i v zahraničí, přičemž nejdůležitějším učitelem mi byl bezesporu můj vlastní kůň Jake a také mnoho jiných, se kterými jsem měla tu čest navázat komunikaci. Ke zpestření jsem rovněž nejednou použila výtahy z knihy amerického koňáka Pata Parelliho, kterou jsem četla snad stokrát a stále v ní nalézám nové informace a podněty. Doporučuji ji všem, jež zvládnou čtení v angličtině.
