Odborné názvosloví
Jedním z důvodů, proč používat odborné názvosloví, je to, abychom se mohli domluvit v různých jazycích na určitém živočichovi nebo rostlině a byli si schopni bez překladu v zahraniční literatuře přečíst tyto odborné názvy. Nejedná se o názvy latinské, jak se někdy mylně uvádí. Odborné názvosloví je tvořeno latinou, ale také řečtinou, mnoha jinými jazyky a domorodými názvy rostlin a zvířat.
Systematika
Je využíváno systematikou, vědou, která popisuje a třídí všechny živé organismy, rostliny, živočichy a mikroorganismy do soustavy přirozených skupin. Zakladatelem moderní rostlinné i živočišné systematiky se stal švédský přírodovědec, lékař a botanik, profesor na universitě v Uppsale Carl Linné 1707–1778. V roce 1753 vyšlo jeho hlavní dílo Species planturus – Druhy rostlin, kde přesně popsal 7300 druhů rostlin, např. Viola odorata – fialka vonná, Viola canina – fialka psí. Toto dílo se stalo východiskem systému, k němuž vytvořil pojem druhu, jako základní přirozené jednotky soustavy rostlin a živočichů a označil veškeré druhy dvojím jménem, rodovým a druhovým. Tento systém odstranil chaos, který do té doby panoval v pojmenovávání organismů, a stal se základem mezinárodního taxonometrického systému.
Vědecké názvosloví je mezinárodně platné a píše se stejně i tam, kde mají jiné typy písma, např. Japonsko nebo Rusko. Těžko byste třeba japonskému teraristovi vysvětlovali, že u nás žije ještěrka obecná, ale když mu řeknete Lacerta agilis, je schopen si ji podle tohoto najít v odborné literatuře, a ví o čem mluvíte. Vyjímečně se může stát, že i náš lidový název je shodný s názvem v jiné zemi. Když jsem pobýval ve Finsku, tak mi říkali, že rodu Sansevierie se zde říká tchynin jazyk. Byli překvapeni, když jsem odpověděl, že u nás také. Pravděpodobně ve Finsku mají s jazykem některých tchýní také své zkušenosti. Na takovou shodu však nelze spoléhat, a tak bychom měli znát minimálně odborné názvy zvířat či rostlin, kterými se zabýváme.
Ne všichni mají české názvy
Ne všichni živočichové a rostliny mají české názvy. Toto není ani možné. Množství nejrůznějších organismů, které na zemi žije, je nesmírné, např. plazů je popsáno na 7000 druhů, obojživelníků asi 4000 druhů, a tak bych mohl pokračovat. Ptáci, savci, ryby, mikroorganismy a hmyz, jejich počty druhů se počítají ve statisících. Také rostliny, u kterých se jedná asi o 2 miliony druhů. A to je ještě hodně druhů má poddruhy, které se také musí pojmenovat. Pojmenováno a zařazeno do systému musí být všechno od bakterie až po velrybu. Zásoba českých jmen je tak malá, že sotva stačí pro potřebu laika, který se o přírodu moc nezajímá. Člověk s hlubším zájmem už s tímto omezeným počtem jmen nevystačí.
A naopak jsou druhy, které mají v češtině i několik různých názvů. Zůstanu jen u želv, ale týká se to třeba i ptáků. Např. Testudo marginata je želva vroubená a také širokoštítá, Testudo horsfieldii je želva středoasijská, čtyřprstá a stepní. Na základě schválených zásad sjezdu zoologů v Opavě jsou závazná česká jména jen pro želvy T. graeca – želva žlutohnědá a T. hermanii – želva zelenavá, ale někteří autoři je i přesto také nazývají řeckými iberskými. To je také další důvod, proč používat odborné názvy.
Snaha vyrovnat se německému názvosloví
V době obrození byla snaha všechno pojmenovat česky a vyrovnat se vyspělejšímu německému názvosloví. To se týkalo všech vědeckých oborů. Vznikaly názvy jako: skokýš, hladýš, trubýš, černýš, savýš, slimýš, sporýš, ale také slepýš, hroznýš, sumýš, korýš, tyto názvy v českém pojmenování zůstaly. U brouků to byly názvy - kvítkař, květožrout, květažil, květopas, květináč, květnik, ale třeba také prznik, lejnomil, lejnožrout, mršec a mršník.
Je pochopitelné, že některým doslovným překladům se tvorba českých jmen vyhýbala. Houba Phallus impudicus je česky hadovka smrdutá, překlad by zněl pyj necudný, Amanita phalloides je muchomůrka zelená, překlad by byl pyjovitá nebo pyji podobná. Rostlinný rod Amorphophallus je česky nazván zmijovec a Clitoria mariana český název nemá, ale věřím, že oba názvy dokážete správně přeložit i sami. Je vidět, že tvůrci odborného názvosloví nejsou vždy prudérní vědátoři.
Vytváření nových slovních tvarů, tzv. neologismů, může být součástí duševních poruch a chorob. Nejznámější jsou schizofrenie a chorobná vynalézavost, inventorní paranoia na jazykové úrovni. Tak opatrně s tvorbou nového pojmenování.
Pevné zákony
Odborné názvosloví má své pevné zákony. Zmíním se jen o některých, o těch, se kterými se můžete setkat v inzerátech a článcích Fauny, nebo v knihách. Vše uvedu na jednom názvu želvy. Testudo graeca Linnaeus 1758. Želva žlutohnědá. Zde se jedná o želvu, která má české jméno a je v názvu uvedeno. Tato želva patří do rodu Testudo a jedná se o druh graeca. Rodové jméno píšeme s velkým prvním písmenem a druhové jméno s písmenem malým. Jméno Linneaus patří člověku, který tuto želvu první popsal a zařadil do zoologického systému. Letopočet za jeho jménem značí rok, kdy se tak stalo. Tento druh želvy má ještě několik poddruhů, a tak se uvádí i jméno poddruhu, např. Testudo graeca zarudnyi. Třetí slovo v názvu znamená tedy poddruh. Když je název poddruhu stejný s názvem druhu, např. Testudo graeca graeca, jedná se o původní poddruh, podle kterého byl tento druh popsán. Odborné názvy se píší v odborných časopisech a knihách kurzívou a jsou tak odlišné v textu na první pohled. Jestli byl celý název v článku již užit a opakuje se, je možné rodové názvy zkracovat např. T. graeca, ale jen za předpokladu, že je není možné zaměnit s jiným názvem. V některých odborných knihách se můžete setkat i se zkracováním jména druhu, např. T. g. zarudnyi. Jestli se jedná o druh neznámý, bude zápis vypadat takto: Testudo sp. Zde se jedná o jeden druh, pokud je to více neznámých druhů jednoho rodu, je to napsáno takto: Testudo spp. V poslední době se můžeme setkat i s názvy takto napsanými např. Elaphe guttata „Mising black“, zde se jedná o mutaci, která vznikla umělým zásahem chovatele. Název je v uvozovkách a nepíše se kursivou.
Zmatek v názvosloví
Někdy nastává v názvosloví pro chovatele zmatek. Tím, že se používají pro určování do systému nové metody na základě genetické příbuznosti, biochemie a mikromorfologie, dochází k přeřazování do jiných klasifikačních jednotek některých živočichů i rostlin, a tím k jejich přejmenování. Např. známá želva nádherná, nejdříve se nazývala Pseudemys scripta, potom Chrysemys scripta a nyní Trachemys scripta. Nebo želvu stepní pamatují starší teraristé pod názvem Agrionemys horsfieeldii a byla bez poddruhů, dnes je to Testudo horsfieldii a má tři poddruhy. Tyto změny se týkají nejvíce rodů a druhů. Definitivně nebude ukončeno třídění a zařazování rostlin a živočichů pravděpodobně nikdy. Takové změny musíme tedy sledovat a přizpůsobit se.
Vyšší jednotkou nad rody je čeleď. Tvoří ji zástupci rodů se společnými znaky. Je to jednotka, kterou by i amatérští chovatelé měli znát. Např. T. horsfieldii, Kinixis beliana a Geochelone pardalis patří do čeledi Testudinidae. Podle zařazení do společné čeledi vidíme, že mají něco společného a takové zjištění nám může pomoci v chovu. Platí to samozřejmě nejen pro želvy. Čeledi se ještě dělí na podčeledi.
Ještě vyššími jednotkami jsou řády, třídy, kmeny a říše, které se dále dělí na meziskupiny.
Všechny druhy a poddruhy nejsou ještě popsány a zařazeny a systém, který založil Linné, se stále zdokonaluje. Tak je naděje, že i vaše jméno se může stát součástí odborného názvu. Např. poddruh želvy Platysternon megacephalum vogeli Wermuth 1969 je pojmenován po profesoru Z. Vogelovi z Prahy. V zásilce želv z Thajska poznal neznámý poddruh, který následně určil dr. Wermuth ze Stuttgartu.
Tak hodně štěstí.
