Problematiku jedovatosti bezu černého jsem e-mailem nastínil Mgr. Šumberové z Botanického ústavu AVČR Brno oddělení ekologie.
Její odpověď uvedu ve zkratce: “Nejméně jedovaté jsou na bezu plody, vařením jedovatost zcela zmizí, proto se z nich dají dělat marmelády atd. Květy jedovaté nejsou vůbec. Naopak nejjedovatější je kůra a list. Jedovatost není tak markantní jako u rulíku zlomocného a lýkovce, ale „je tam“. Vždy se ale v literatuře mluví o jedovatosti pro člověka. Zvláště u exotických druhů ptactva, ale je třeba předpokládat, že jedovaté jsou. Exotičtí ptáci nemusí mít enzymy, které umožní tyto látky trávit.“
Nově nakoupeným papouškům jsem předložil pouze planý javor, vánoční borovičku. Senegalci dostali znovu bez. Ještě k původu papoušků. Agapornisy a rozely mám samozřejmě z odchovu. Jde už o „zdomácnělé“ papoušky. Zde by již enzymy schopné zpracovat látky z našich stromů a keřů mohli být. Jejich generace je odhadem asi tak F18. Samce papouška senegalského mám z odchovu jde o F1 generaci, jeho družka je „dovozová“. Druhý pár senegalců je údajně odchov (1,0 – pp. F1 či F2) a dovoz (0,1). Alexandři jsou oba odchov v ČR. Žakové (2,2) jsou z dovozu, stejně tak pár papoušků konžských. Zde jsem se inspiroval jedovatostí a předložil, jak je výše uvedeno, pouze borovici a planý javor. Bohužel, nic z toho jim nebylo moc „pochuti“. Konžští nakonec neoštipovali nic a bylo to znát, protože jim přerostli po 4 měsících zobáky. Nakonec jsem se zdravě naštval a všem ptákům jsem instaloval větve z černého bezu. Všechny páry žaků, pár pap. konžských i senegalci je přijali velmi dobře. Nyní po 2 měsících je jejich stav velmi dobrý. U papoušků konžských je markantní jak si oba zbrousili zobáky neustálým hlodáním, olupováním a štípáním bezu. Tato rostlina má úspěch i u dvou ručně dokrmených žaků kongo. Podotýkám, že se jim nic nestalo. Bez jsem podával jako větve bez listí (v zimě), mírně napučené (ze začátku jara) a nyní plně zelené s květy i nezralými bobulemi.