Rýžovníci nabízení v obchodech a na trzích většinou pocházejí z odchytu. Jejich domovinou je Jáva, Sumatra, Borneo, Moluky. Byl také uměle vysazen na mnoha dalších vhodných místech, kde se rychle rozmnožil. Žije jak v zemědělských oblastech, tak i na odlehlých stepích, v době hnízdění v párech, ale mimo tuto dobu se shlukuje v ohromná hejna. Ta navštěvují především rýžová pole, kde páchají zemědělcům veliké škody. Zdroje potravy jsou také různé druhy semen, především travních, dále plody a hmyz. Velká kulovitá nepořádná hnízda si staví na stromech, v popínavých rostlinách, v dutinách stromů, ale i pod střechami obytných stavení.
Samec i samice mají uzdičku, okolí oka, temeno hlavy, bradu, hrdlo a úzký pásek spojující hrdlo se šíjí černé. Strany hlavy jsou bílé, vrch těla perleťově šedý, spodní hřbet, kostřec a vrchní krovky ocasní černé. Prsa perleťově šedá, zbytek spodiny jemně šedý se slabým rudým nádechem. Spodní krovky ocasní bílé, křídlo šedé, pera ocasní černá. Zobák růžový, nohy masově zbarvené. Délka 14 cm.
Jak jsem uvedl, samci i samičky jsou stejně zbarveni a proto činí často potíže sestavení páru. Jediným zcela spolehlivým vodítkem je zpěv samečka. Samec má mít také mohutnější hlavu a silnější zobák než samice. Boosey píše, že samec má v době hnízdění zobák u kořeně sytěji červený a jakoby zduřelý. Steinbacher uvádí, že samice má zobák užší než samec.
Před několika staletími byla v Číně a posléze také v Japonsku odchována bílá forma rýžovníka, která je při chovu mladých spolehlivější než přírodně zbarvení importovaní ptáci. Bílí ptáci nejsou albíni (nemají červené oči), ale je to mutace získaná výběrem ze šedých bíle strakatých jedinců. Bílé zbarvení je dominantní. Bílí ptáci proto mohou štěpit na šedé, ale šedí ptáci na bílé štěpit nemohou. Někteří jedinci mají po vylétnutí z hnízda na hřbetě šedivé sedlo, které se ale po přepeření ve většině případů ztratí.
U některých šedivých ptáků bylo pozorováno tmavnutí peří (melanismus), především bílých tváří. Příčinou může být chybná výživa, nevhodné umístění v prostoru s vysokou relativní vlhkostí. Nyní je známo mnoho barevných mutací. Např. ve Fauně č. 7/04 na straně 19 jsou popisovány mutace pastelové. K této otázce se někdy ještě vrátíme.
Volání rýžovníka zní „tik-tik-tik“. Ptáci, kteří se hašteří, vydávají skřípavý zvuk. Zpěv je tichý, monotónní, ale nikoliv nepříjemný.
Rýžovník šedý se dováží snad od nepaměti. Byl vždy velmi oblíben a jeho cena byla pro každého chovatele přijatelná.
Hlavním krmením jsou různé druhy pros, lesknice, trochu semence, bezpluchého ovsa a lněného semena, v suchém i naklíčeném nebo nabobtnalém stavu. Někteří chovatelé dávají také neloupanou rýži, nejlépe naklíčenou. Podle Vegera to ale není nutné. Doporučuje se dávat denně různé druhy zeleného včetně nezralých semen, strouhané jablko nebo hrušku a různé plody podle ročního období. Já jsem dával pravidelně také naklíčenou pšenici.
V době krmení mladých tuto nabídku ještě doplňujeme vaječnou míchanicí (buď tradiční vlastní výroby nebo hotový produkt osvědčené značky) nebo v mléce máčenou houskou, čerstvými mravenčími kuklami nebo moučnými červy. Doporučují se také luční kobylky, ale jejich sběr je časově náročný, což mohu potvrdit z vlastní praxe. Není vůbec pochyb o tom, že rýžovníky musíme na uvedená krmiva, především živočišná, postupně navyknout, protože ne všichni budou mít o vše zájem, ale chovatel by měl učinit všechno pro to, aby jeho chovanci konzumovali maximum.
Rýžovníci získaní z odchytu a chovaní samostatně v kleci po páru, zahnízdní neochotně. Někdy to trvá, jak se shoduje většina chovatelů, rok i dva. Považuji rozhodně za vhodnější umístit pár do společné voliéry ke stejně velkým nebo přibližně stejně velkým ptákům. Osvědčilo se, dávat rýžovníky do společnosti andulek nebo korel. V klecích nebo menších voliérkách mohou být drobným ptáčkům nebezpeční. Nejčastěji jim útočí na nohy, které jim svým silným zobákem mohou i přeštípnout.
K hnízdění připravíme budky velikosti např. 28 cm výška, 18 cm hloubka a 15 cm šířka. Doporučují se i budky používané pro andulky o základně 14×14 cm a výšce 20 cm. Vzdálenost mezi budkami by měla být nejméně 100 cm. Jestliže zahnízdí rýžovníci v zimním období, musí být umístěni v teplé místnosti, pokud možno s výletem do venkovní voliéry, aby mohli denně využít čerstvého vzduchu. Také je třeba pamatovat na to, že zimní den je pro cizokrajné ptáky příliš krátký a proto ho budeme prodlužovat. Způsob bude záviset na osobních možnostech chovatele. Když jsem zimoval své ptáky v bytě, rozsvěcel jsem ráno v 5.00 hod. a odpoledne v 16.00 hod. Zhášel jsem ve 21.00 hod. Když jsem vybudoval temperované venkovní voliéry, rozsvěcel jsem automaticky ráno ve 4.00 hod., ale navečer jsem již nerozsvěcel. Jiný chovatel zkracuje noc v době od 21.00 hod. do 7.00 hodin.
Někteří chovatelé své rýžovníky tak otužili, že je mohou nechat v zimě ve venkovních voliérách. Podle mého názoru to není správné. Je to v rozporu s odpovědností a citem skutečného chovatele.
Rýžovníci snášejí 4 až 6 vajíček (podle jiného pramene 6–8 vajíček), která střídavě zahřívají oba rodiče. Mladí se líhnou za 13 dnů a krmí je oba rodiče. Z hnízda vyletují po uplynutí 24–28 dnů a staří je dokrmují ještě dalších 14 dnů. Po osamostatnění je nutno mladé od rodičů ihned oddělit, aby je nemohli napadat, což se velmi často stává.
Přepeřování začíná již osmý den po vylétnutí z hnízda. Skončeno je podle Steinbachera za 6 týdnů, podle našeho chovatele Holečka za 4 měsíce. Oba údaje nemohu potvrdit ani vyvrátit, ale prvý se mi zdá příliš krátký, druhý zase příliš dlouhý.
Náš čtenář mi napsal, že si koupil dva kusy rýžovníků šedých, protože se mu líbili. Umístil je do klece o rozměrech 95×60×54 cm. Po uplynutí třičtvrtě roku zjistil, že se jedná o dvě samičky a proto k nim na burze přikoupil dva samečky. Po návratu z burzy je ihned vypustil do klece k samičkám. Jedna ze samiček začala být vůči samečkům agresivní a téměř vytrvale je pronásledovala. Samečkové se jí vyhýbali jak jen mohli.
Jak bych měl situaci napravit, ptá se chovatel? Prodávající samečků řekl, že je mohu bez obav přidat k ostatním ptákům, měl by být klid, ptáci se nebudou prát. Naopak sleduji, že se stav zhoršuje. Jeden ze samečků se trvale zdržuje v rohu klece a vypadá dost apaticky.
Ze zkušenosti vím, že se často stává, že když do nedostatečně velké klece dáme k již zabydleným dvěma ptákům další dva, i když se tím doplní zaručené páry, nemají to „přistěhovalci“ snadné. Kdyby byla klec „proletovačka“ větší, např. 200×80×100–200 cm (dך×v) a společnost tvořily jiné větší druhy ptáků, situace by se rychle zklidnila. Samičky by si vybraly partnery, místo k odpočinku a k nocování. Jen ojediněle by se mohly vyskytnout drobné šarvátky v momentě, když by se např. k hnízdu přiblížil cizí pták, ale byl by jen odehnán a ne pronásledován. V případech, kdy klid nenastane, s čímž se také můžeme setkat, odmítané společníky přemístíme jinam.
Co dělat aby ptáci zahnízdili? Prvním předpokladem je právě klid v kleci. Připraví se vhodné hnízdní budky nebo se v některém roku voliéry vytvoří z jehličnatého chvojí (např. borovice) úkryt. Budeme také podávat pravidelně stavivo, např. sisalová nebo kokosová vlákna, jemné seno, osvědčený psineček. O krmení je pojednáno v první části tohoto článku a to jak o jeho složení před hnízděním, tak i při krmení mladých. Já přidávám různé doplňky jako vitaminový přípravek Promotor L, nebo Forticoat PL pro úpravu zažívání. Nyní je na našem trhu velice široká nabídka doplňků krmení a je jen třeba se správně rozhodnout a osvědčené používat.
Kdyby chtěl chovatel mezi sebou pářit různé barevné mutace rýžovníků, je to možné. Musel by znát, jak která mutace dědí, např. dominantně, recesivně, vázaně na pohlaví. Doporučoval bych, navázat kontakt s některým chovatelem, který se také věnuje této problematice. Pomocí inzerátu ve Fauně nebo navázáním kontaktu na burze by se to jistě podařilo. Speciální literatura, která popisuje podrobně chov rýžovníků ve všech existujících mutacích asi neexistuje u nás ani v zahraničí. V literatuře, která se zabývá chovem astrildovitých pěvců, jsou jen všeobecná pojednání.
Já jsem první skromné zkušenosti získal se třemi páry rýžovníků šedých, které jsem si koupil v březnu roku 1938 v Liberci v obchodě pana St. Quaisera. Ten prodával různá zvířata, akvarijní rybky, krmiva, potřeby pro chovatele a zahrádkáře. Byl to velice solidní dodavatel.
Zpracováno podle těchto autorů:
R. Vít, Zd. Veger, P. Podpěra, A. Rutgers, H. Dost