Dědění vlastností ptáků

Vím, že tento článek vyvolá odezvu a diskusi, ale za tímto účelem psán není. Chci jen chovatelskou veřejnost seznámit s mými 30 letými poznatky, jak jsem je poznal já. Je to pouze můj názor. Uvedu zde příklady, které třeba přímo odporují hodnocení odborníků, nejsou prakticky ověřené. S mnohými zkušenostmi, které zde uvedu, jste se jistě setkali sami. Nemám zájem, aby mi někdo přes Faunu sdělil, že nemám pravdu a že se mýlím, ani nechci být zasvěcen do tajů vysoké odbornosti. Beru jen konkrétní věcné důkazy z chovů. Také chci hned zpočátku připomenout, že se jedná o chov papoušků a ne drobných exotů, kde je situace trochu odlišná, podstata však zůstává stejná. Tyto jsem nikdy nechoval a tak se omezím pouze na to, co mám z praxe ověřené, vyzkoušené a jsem o tom přesvědčen. Dále bych chtěl říci, že tento článek není propagační materiál pro chov pod chůvami a cílem každého chovatele by měl být odchov pod vlastními rodiči. O to se snažím i já.

Chov pod chůvkami

Začnu tím, že již vidím červeně, když si přečtu článek odsuzující chov pod chůvkami a jeho následek. Že uvedení ptáci ztratí přirozené vlastnosti rodičů, ztratí jejich instinkt a přeberou negativní jevy chův. Toto však jsou absolutní nesmysly, hned vysvětlím. Co mám dělat, když mi uhyne samice a zůstane po ní 6 vajíček? Samozřejmě, pokud mám možnost, tak je hned podsadím. Bez nejmenších výčitek svědomí. Nebo mohu také snůšku vyhodit a tím se nejméně na rok vzdát odchovu. Asi před 20 lety jsem musel podsadit vajíčka bourků pod andulky. Ono to také není nic jednoduchého. Všechny páry vám to také nevezmou. Ze šesti párů andulek mi je přijaly jen dva, ostatní vajíčka odkulily do rohu budky. Andulky jsem vybral proto, protože velikostí nejvíce odpovídaly bourkům. Dva bourkové byli odchováni až k samostatnosti a po vylétnutí z budky s nimi žili (s andulkami) ještě asi dva měsíce úplně odděleni od svých skutečných rodičů. Přesto pípali jakou bourci, po andulkách nepřevzali vůbec nic a bez problémů jsem je spároval s partnery svého druhu. Druhý příklad: Papoušci zpěvaví byli v té době dost ceněni, než abych si mohl dovolit nechat mladé uhynout. Podložil jsem je tedy pod korely, asi 3 kusy. Ty vyvedly z budky jen dvě a po krátké době je přestaly krmit. Pak už nebyl problém je dochovat uměle. Ani v tomto případě nebyly na mladé zpěváky přeneseny negativní jevy a bez problémů se spárovali s protějšky svého druhu. Když jsem je někdy nechal ve voliéře s adoptivními rodiči déle, většinou je ze své blízkosti odháněli, pokud si k nim někdy usedli. Před pár lety jsem měl samici penanta, která snášela okolo 20 kusů vajec, převážně oplozených, ale nechtěla sedět. Pokus pod nádhernými skončil úspěšně, odchov šesti mladých penantů toho byl důkazem. A to ještě samec nádherný se na krmení mladých téměř nepodílel. Přestože mladí penanti byli u náhradních rodičů až do podzimu, na hlasy skutečných penantů ihned reagovali postojem a voláním. Proč tedy nepřijali všechny vlastnosti Barrabandů, když tito je odchovali a s nimi dost dlouhý čas žili? Proč v žádném případě, ani v jediném, se žádný odchovaný pták neozýval hlasem ptáků u nichž se narodil, ale vždy jen a jen hlasem svého rodu? Vždyť je před tím vůbec neslyšel ani neviděl. 

Rozela žlutolící

Jednou mi korely vyseděly rozelu žlutolící. I tato rozela hned od počátku pípala hlasem rozel a bez problémů se spojila se samečkem rozely. To se však děje i v přírodě, vezměme třeba kukačku. Ve všech případech, které jsem tady uvedl, se vždy jednalo o podsazení mezirodové ani ne mezidruhové a přesto se nikde nevyskytly negativní jevy. Někdy slýchávám, že ptáci při adopci ztratí svůj přirozený instinkt, přeberou způsoby chův (jak???), ztratí touhu po partnerovi svého druhu, nepůjdou do páru atd. Značná část chovatelů tomu věří a je přesvědčena, že je to pravda. O tom jsem se přesvědčil na burze. Zde odmítl kupec od prodávajícího krásného samečka rozely žlutobřiché jen proto, že prodávající nemohl hodnověrně doložit jeho původ. Jsou to ovšem, podle mého názoru, předsudky, kterým není možno spolehlivě věřit. V mnoha případech jsou takovíto ptáci lepší rodiče, než odchovaní u rodičů vlastních. Ale abych vše uvedl na správnou míru. Snahou každého chovatele musí být odchov čisté linie pod vlastními rodiči, o což se snažím i já. Nerad bych, aby tento článek někdo pochopil jako doporučení chovu pod chůvami. Chci jenom uvést, že i takto odchovaní ptáci jsou stejně kvalitní a rovnocenní, jako ptáci odchovaní vlastními rodiči. Pokud by chov pod chůvami někdo chtěl zneužít ke komerčním účelům, pak to samozřejmě, jako každý jiný slušný chovatel, odmítnu a odsoudím.

Poznámka o drobotině

Skončit bych chtěl jen okrajovou poznámkou o drobotině. Můj známý dříve odchovával astrildy, amady, pásovníky, zebřičky, chůvky a snovače. Vím, že se i on tenkrát uchyloval k podobným kouskům jako já, protože byla i jiná doba. Vajíčka podkládal pod chůvky a vylíhlá mláďata zase různě pároval s protějšky svého druhu. Vždy bez sebemenších problémů. Odchovával mladé, na kterých nikdy nebyly vidět nějaké negativní vlivy chův. Samozřejmě, že čas od času se někdy nějaké nesnáze vyskytovaly, ale ty se nakonec vyskytují vždy a všude.