V roce 2004 slaví Klub významné výročí – 80. let bohaté činnosti. Z počátku byl jen výběrovou elitní organizací, zakládajících členů bylo 33 z celé ČR včetně Slovenska. Později se klub CHČS otevřel i pro mladší chovatele a ukázalo se, že to byla dobrá investice.
Postupně se klub stal největším chovatelským klubem u nás a jeden z největších v Evropě. V polovině osmdesátých let, kdy byl na vrcholu, přesáhla členská základna hranici 600 členů! Po rozdělení státu, počátkem devadesátých let, zůstala část členské základny na Slovensku a dnešní stav je okolo 350 členů.
Klub je organizován na regionálním principu. Po počátečním členění na Čechy, Moravu a Slovensko, se začátkem osmdesátých let ukázala nutnost v českých zemích rozdělit klub na menší celky. Osvědčila se struktura podle tehdejších krajů. S výjimkou Slovenska vznikly Oblastní pobočky klubu – středočeská (včetně Prahy), východočeská, severočeská, západočeská, jihočeská, severomoravská a jihomoravská. Jako poslední byla dodatečně ustavena OP pro Vysočinu, vzhledem ke značným vzdálenostem tohoto regionu od východočeského i jihomoravského centra. Početně největší byly pobočky středočeské a východočeské, tedy od nepaměti tradiční centra chovu českých staváků. Vznik Oblastních poboček, na nichž měl nemalou zásluhu tehdejší předseda klubu F. Sochůrek, prohloubil organizační a především odbornou činnost v regionech. Nové OP začaly prakticky ihned po svém vzniku pořádat své oblastní výstavy, přehlídky výletků a odborná školení, mnohdy v úzké součinnosti s hlavními poradci chovu klubu (M. Novák, ing. T. Sousedík).
První relativně samostatnou OP klubu bylo vlastně Slovensko, kde byla ustavena pobočka pro Slovensko v říjnu 1973 v Solčanech a jejím prvním předsedou a velkým propagátorem chovu českých staváků na Slovensku byl Štefan Jurčo z Bratislavy. Po jeho úmrtí a hlavně po rozdělení státu se činnost klubu na Slovensku ochromila a někteří členové dojížděli do jihomoravské pobočky za klubovým životem. V roce 2002 byla ve Slovenské republice obnovena činnost samostatným klubem chovatelů českých staváků, předsedou je Ján Sedlák a zakládajících členů bylo 32.
Chovatelé našeho nejrozšířenějšího národního plemene holubů se zpočátku organizovali na principu krajové oblíbenosti jednotlivých rázů. Tak už v roce 1908 vznikl v Chocni „Klub východočeských pěstitelů staváků bělokosých“, který se později přemístil do Týniště nad Orlicí. Členy tohoto klubu byli tehdejší nejlepší chovatelé bělohrotých staváků (bělokosů), jako Flora, Vanický, Koráb a další.
V roce 1921 byl v Jičíně založen „Klub pěstitelů jičínský stavák sedlatý“, jehož prvním předsedou a zakladatelem byl tehdejší nejznámější chovatel sedlatých staváků Jindřich Vodička z Jičína. Mezi tímto klubem a Svazem chovatelů vznikl v r. 1924 rozkol, jelikož Svaz na popud jičínského spolku nejprve uznal sedlatým stavákům přívlastek „jičínský“, který však po četných protestech jiných spolků i jednotlivých chovatelů vzápětí zrušil.
Oba tyto speciální kluby vyvíjely intenzivní činnost a v r. 1924, kdy vznikl celostátní „Klub pěstitelů českých staváků“, měly za sebou několik speciálních výstav, na kterých bývalo vystaveno okolo tří set staváků. Oba kluby zanikly až v období II. světové války.
V dubnu 1924 bylo z iniciativy prof. Aloise Strnada a Vojtěcha Mrštíka v časopise „Farma“ uveřejněno provolání „Pěstitelé staváků utvořte spolek“! Iniciativou redaktora tohoto odborného časopisu Čeňka Novotného bylo zahájeno jednání o založení speciálního klubu chovatelů staváků pro Prahu „a okolí“. Články v tehdejších odborných časopisech „Farma“ a „Zvířena,“ tuto akci podpořili tehdejší přední chovatelé staváků – prof. Strnad, Mrštík, Fürst, Frank, Kuba, Sagasser a další.
V květnu 1924 se sešla poradní schůze chovatelů staváků v restauraci „U Burešů“ v Praze, jíž předsedal Antonín Frank. Byl ustaven přípravný výbor klubu ve složení Ing. Bambásek, A. Kuba a redaktor Č. Novotný. Na 10. 8. 1924 byla svolána ustavující schůze Klubu, kterou zahájil F. Fürst. Jelikož se do klubu hlásilo přes 100 chovatelů z celé ČSR, bylo rozhodnuto zřídit klub pro celou republiku. Ustavující schůze se mimo pražských chovatelů zúčastnili zástupci spolků v Jičíně, Kladně, Nymburce, Rakovníku a Týništi n. Orlicí. Na 28. 9. 1924 byla svolána ustavující valná hromada Klubu do restaurace „U Pinkasů“. Volbou aklamací byl zvolen výbor ve složení: Sagasser předseda, Šperlink I. místopředseda, za Slovensko Pavlovič II. místopředseda, dále ing. Bambásek, J. Hudec, A. Tůma, A. Frank, V. Bílý, F. Fürst, A. Kuba a Č. Novotný jako členové. Revizory účtů byli zvoleni K. Lipert a J. Honzák, jednatelem Kuba a pokladníkem Hudec. Bylo usneseno přihlásit Klub za člena „Svazu holubářských spolků“. Byl schválen také „Pěstitelský řád Klubu“, který v mnoha bodech neztratil aktuálnost ani dnes.
Prvním čestným předsedou Klubu byl před válkou A. Frank, z dosud žijících poválečných předsedů klubu jsou čestnými předsedy Ing. Vlastimil Kohout, Miroslav Novák a František Šalda.
Český stavák je bezkonkurenčně nejpopulárnějším a nejrozšířenějším českým plemenem holubů. Na jeho celostátních klubových speciálkách bývá 1500 až 1700 č. staváků. Svoji popularitu si v dávné minulosti získal svými vlastnostmi a exteriérem, ale hlavně svým zvláštním letem – – bušením křídly a spojováním křídel za letu nad zády. Spojování křídel – stavění – dalo také tomuto plemeni název „stavák“. Klub na podporu těchto zvláštních letových vlastností pořádá také soutěže v letu, které mají za cíl udržet tuto ojedinělou vlastnost pro příští chovatelské generace.