Chcete aby pes zůstal stát na místě?

Tento cvik je možné využít v případě potřeby při česání psa, manipulaci u veterináře, případně také na výstavě... Dále pak ten, kdo má větší nároky či ambice, uplatní tento cvik pro případ zastavení psa na dálku nebo při chůzi u nohy. V neposlední řadě se jedná o cvik, nacházející se ve většině zkušebních řádů nejen sportovní kynologie. V některých případech je možné přimhouřit oko co se dokonalosti provedení týče, v jiných (zkoušky, závody) je zapotřebí co největší přesnosti, což není radno podceňovat.

„Vstaň“ u nohy – základ dalšího možného výcviku

A jak tedy „vstaň“ nejsnáze naučit? Nechce to nic jiného než psa sedícího u levé nohy levou rukou „z venkovní strany“ chytit pod břichem a společně s povelem „vstaň“ zvednout (nadzvednout) tak, aby narovnal zadní končetiny a zároveň je posunul vzad. Předními končetinami by neměl vůbec pohybovat – vpřed ani vzad. Tedy dalo by se říci, že „vstávat by měl zadními končetinami“.
Nutné je učit tento cvik s citem. Nechytejte psa za chlupy ani kůži! „Vstaň“ nesmí být pro psa nepříjemné, jinak docílíte opaku – pes se začne na teto povel krčit a jakékoliv manipulaci s jeho tělem se vyhýbat. Tedy je potřeba psa rukou v oblasti břicha nadzvednout, nikoliv chycením za kůži táhnout vzhůru.
Když psa postavíte, pečlivě ho sledujte, hlaďte ho z vnější (jeho levé) strany po celém trupu a buďte připraveni jemně (opět – ne za kůži či chlupy!), ale rychle – včas zasáhnout vždy, když má pes snahu si sednout či se posunout na jakoukoliv stranu. Zároveň můžete stále opakovat „to je hodný, to je vstaň“. Čas, po který má pes klidně stát, postupně prodlužujte. Až pes bude při hlazení klidně a jistě stát, hlazení omezujte, ale stále mějte nachystanou ruku v těsné blízkosti jeho břicha.
Cvik „vstaň“ psa učte nejdříve u vaší levé nohy. Rozhodně jej mějte zpočátku na vodítku. K výcviku bez vodítka můžete přistoupit až tehdy, kdy bude tento cvik vždy a přesně zvládat na vodítku. Odepnout vodítko – to je to nejjednodušší a je na to dost času!
Na tento cvik je nejlepší navázat chůzí u nohy. V nácviku se vyhněte po cviku „vstaň“ následnému posazení psa („sedni“)! To už je prospěšnější provést coby další cvik „lehni“. Pes totiž nesmí nabýt dojmu, že po „vstaň“ bude téměř vždy následovat „sedni“, neboť pak má snahu ze „vstaň“ po chvilce bez povelu usedat nebo si alespoň přidřepovat. „Sedni“ po cviku „vstaň“ začněte dávat jen sporadicky, a to až tehdy, kdy cvik „vstaň“ je u vašeho psa plně zvládnutý a tzv. jistý.
„Vstaň“ je vedle aportování snad jediným cvikem, u kterého není vhodné používání pamlsků. Pes se totiž jimi snadno rozptýlí, kroutí se, natahuje se ke každé ruce a vstávání, či přímo stání, rozhodně není přesné. Pokud však jste zastáncem častého odměňování psa (zejména vhodné u velmi mladých psů), po chvilce stání dejte psovi povel „lehni“ a hned poté jej můžete odměnit.
Pokud však nechcete či nepotřebujete přesnost, postačí u mnohých psů v nácviku společně s povelem „vstaň“ udělat krok dopředu a pes se postaví. Ovšem to bude mít za následek jednu velkou nepřesnost – pes se naučí vstávat posunutím hrudních končetin, tedy vždy bude stát kousek před vámi Navíc bude mít zejména při ztížení cviku tendence se neustále posunovat vpřed, což vám velmi znesnadní zejména výcvik „vstaň“ na dálku a nezřídka také odložení za pochodu ve stoje.

A jak je to s postavením psa na dálku?

Máte-li vnímavého psa, ochotného spolupracovat a máte-li chuť do dalšího cvičení, můžete naučit psa postavit se na dálku. A to jak na ústní povel, tak jen na posunek rukou. Tento cvik můžete spatřit u zkoušek nejvyšších stupňů coby součást ostatních poloh – „sedni“ a „lehni“. Jakmile je váš pes ochotný ihned a bez krůčků navíc se vedle vás na povel postavit, můžete přistoupit k dalšímu, zmiňovanému ztížení. Sedícímu psovi u vaši levé nohy dejte povel „zůstaň“ (samozřejmě by měl již vědět, co se pod tímto povelem skrývá) a za neustálého pozorování psa se postavte těsně před něj. Následně povelem „vstaň“ a nejlépe i posunkovým gestem (povelem) se pokuste bez dotyku psa postavit. Pokud pes na povel nereaguje, je nutné udělat jeden větší krok k jeho boku (druhou nohou zůstaňte na místě) a pomožte mu vstát, jako je popsáno v úvodu. Pes tak velmi brzy pochopí, co se od něj žádá. Příště již může postačit pouhé vykročení bez dotyku psa. Toto vykročení je velkou pomocí i tehdy, pokud jste před psem již ve větší vzdálenosti, než-li na počátku výcviku a on nechce na povel vstát, nebo má-li tendence se posunovat k vám (dopředu).
Jestliže pes dělá pokroky a na povel ve vaši blízkosti ihned a přesně reaguje, vzdálenost mezi vámi a psem můžete velmi pozvolna prodlužovat. Mějte však na paměti, že maximální vzdálenost mezi vámi a psem, chcete-li jeho poslušnost pouze na posunek (bez ústního povelu), by měla být 30 metrů (zkušební řády zpravidla požadují 20 kroků).
Chcete-li, aby pes plnit cvik jen na posunek, je nutné postupně hlasitost povelu omezovat až po úplné vymizení zvuku. Omezování hlasitosti povelu může přicházel postupně při zvyšování vzdálenosti od psa.
A jak by měl posunek pro cvik „vstaň“ vypadat?
Pouhé zdvihnutí do úrovně pasu před sebe poloohnutou pravou paži s dlaní nahoru. Zpočátku však doporučuji výraznou gestikulaci, současně také mírné pokrčení v kolenou a postupné narovnání. Postupně odbourejte pokrčení kolenou i nadměrnou gestikulaci. Přesto mějte na paměti, že vždy musí být posunek psovi srozumitelný a nezaměnitelný s jiným.

Odložení psa za pochodu ve stoje

Protože čeština je jazyk tvárný, dostáváme se k tomu, že pro tento případ, stejně jako pro zastavení psa na dálku, nepoužijeme již povel „vstaň“, nýbrž „stůj“.
Učí se tak, že se psem u nohy se rozejdete přímým směrem a po několika krocích za zaznění zřetelného „stůj“ prudce zastavíte a dohlédnete na to (případně ihned opravíte), aby pes opravdu stál (nesedal, nepopocházel apod.). Postupem času, jakmile vycítíte, že pes začíná chápat, co po něm po vyřknutí povelu „stůj“ chcete, nemusíte tak zčistajasna zastavovat, ale pouze velmi zpomalte. Jakmile i toto pes bude zvládat, přestaňte u povelu „stůj“ zpomalovat a povel vydejte kdykoliv během plynulé chůze. Pokud cítíte potřebu, můžete zpočátku používat levou ruku s naznačením dotyku na čenich psa, coby „posunek pro zůstaň“. Rozhodně si dejte ale záležet na tom, aby pes opravdu po povelu „stůj“ zastavil a stál, nedělal zbytečně nějaký ten krůček navíc a už vůbec ne, aby při vašem vzdalování popocházel. Pokud se tak stane, je zřejmé, že výcvik byl uspěchán a je nutné se vrátit v nácviku pár „kroků“ zpět. Stejně tak, pokud nezůstane stát, ale sedne si či lehne.
Jen ještě připomínka k tomuto cviku pro ty, kteří připravují psa na zkoušky – u zkoušek se nesmíte při odcházení od psa otáčet – kontrolovat psa, nakolik cvik splnil.

Zastavení psa na dálku

Povel „stůj“ můžete také použít pro zastavení psa (např. na frekventovaných místech). Je vhodné toto učit až poté, co máte zvládnuté zastavení ve stoje za pochodu. Učí se obdobně jako zastavení psa za pochodu. Povel se začíná dávat tehdy, kdy je na nerušných místech pes na váš dosah. Po povelu „stůj“ okamžitě udělejte potřebný krok ke psu a zafixujte ho v požadované poloze a pochvalte. Následovat by mělo volno (nejčastěji), nebo přiřazení k noze.
Jen bych ráda dodala, že mnozí psi si tímto praktickým cvikem (možno často použít v terénu) díky malé důslednosti či uspěchání nácviku kazí bezchybnost (přesnost, rychlost a provedení bez popocházení) cviku „stůj“ za pochodu. Tedy doporučuji maximální využití toho, co jste kdy psa naučili, ale nikdy nezapomínejte na důslednost.

Pro tyto cviky je zapotřebí zachovat za každých okolností klid, chce to svůj čas a velkou trpělivost i zmiňovanou důslednost.