Zálomek? Zálomek ?! Zálomek!

O co jde? Přece o kočičí ocas. Ve standardu (FIFe) prakticky všech plemen koček (mimo manxe a Japonského bobtaila) je uvedeno, že ocas je rovný, zakončení ocasu je zakulacené, případně vybíhá do špičky. V seznamu chyb, které vylučují udělení titulu, je uvedena jakákoliv deformace ocasu, např. zalomený ocas nebo uzly na ocase.

Geneticky podmíněná vada

Proč je to tak důležité? Jedná se totiž o geneticky podmíněnou vadu, sice recesivní, ale přesto zatěžující kočičí populaci. V ocase, až do jeho zakončení, probíhají páteřní obratle. Od kořene ocasu dále pokračuje ještě mícha ve formě vláken (cauda equina). Má-li kočka deformované obratle ocasu, stejně tak může mít deformované i jiné obratle. Zatím co malá nepravidelnost konce ocasu nedělá kočce potíže, deformovaný obratel, kterým probíhá mícha, může těžce narušovat zdravotní stav zvířete.
Dříve byly chovány siamské kočky se zkráceným a několikrát zalomeným ocasem. Uvádělo se to jako plemenný znak, protože prý princezna v Thajsku odložila své prsteny na kočičí ocas a ta je ztratila. Proto prý kočce ocas zlomila, aby prsteny nemohly vlastní vahou spadnout. Kočky s takto deformovanými ocasy byly velmi často nervózní a z toho se také traduje, že siamské kočky jsou zlé. Ani ty s křivými ocasy nebyly zlé, ale obdobné změny, jako na ocase, měly v průběhu páteře a trpěly velkými bolestmi. Deformovaný obratel neumožňuje normální průběh míchy a vystupujících nervů, ty jsou stlačovány a tím je narušena jejich funkce. Nejen, že orgány s takto narušenou inervací nemohou řádně fungovat, ale pohybem kočky, i pasivním, je vyvolána bolest a kočka naříká nebo se i brání kousáním.

Nervózní zálomek

Protože se velice sledoval průběh ocasu u siamských koček, rozumný chovatel nezařazoval do chovu kočky s deformacemi a to ani jejich sourozence sice bez zjevné vady, ale s předpokladem, že ji ve své genetické výbavě nesou. Proto se u čistokrevných siamských koček, z dobrých chovných stanic, prakticky s deformacemi ocasu již nesetkáváme. A siamské kočky jsou hodné, hravé, velmi pohyblivé a mazlivé.
Deformace ocasu se mohou vyskytovat u kteréhokoliv plemene. Nemusí to být jen výrazné zakřivení až zahnutí posledních ocasních obratlů ( klasický zálomek, „knick“), ale i vychýlení průběhu linie v celé délce ocasu do stran, nahoru nebo dolů. Toto vychýlení je pevné a nevymizí při pohmatu. Deformací je také nepravidelný tvar obratlů, různé ztluštěniny, uzly, případně nepohyblivé spojení dvou nebo více obratlů.
Tak zvaný „nervózní zálomek“ je ohnutí ocasu většinou jen mírné, které při lehkém pohlazení ocasu, nebo i jen uklidnění negativně nebo pozitivně vzrušené kočky vymizí. Se změnami po úrazu ocasu se setkáváme velmi málo. Po přišlápnutí ocasu člověkem, po pádu předmětu na ocas, přivřením do dveří – pokud nedojde k oddělení části ocasu – v 99 % se takovéto trauma hojí per primam, to je bez komplikací, bez zanechání následků. Kočka sama omezí po dobu bolestivosti pohyby ocasem, proto není obvykle zapotřebí žádná fixace.

Co dělat?

Co dělat s kočkou, kterou chceme používat k chovu a dojde k úrazu ocasu? Aby se předešlo pozdějším sporům, je zapotřebí hned, v akutním stavu, kdy je místo poranění velmi citlivé a bolestivé, případně jsou stopy poranění i na kůži, navštívit zvěrolékaře. Mimo standardní ošetření je nutno provést RTG. Pokud jsou traumatické změny na některém z obratlů, snímek archivovat a ve všech případech požádat zvěrolékaře o písemné vyjádření k danému stavu, případně k průběhu hojení.
Pokud se vyšetření RTG provádí až při sporu, nelze vždy bezpečně rozlišit, jestli se jedná o vrozený defekt nebo o stav po úrazu. U koťat jsou obratle, zvláště konce ocasu, ještě chrupavčité, proto změny na nich nebývají hmatné. S postupujícím kostnatěním se může objevit deformace, která bývá se zvyšujícím se stářím výraznější.
Je proto velmi důležité, si při nákupu kotěte mimo jiné všímat také ocasu, dokonale ho prohmatat ze všech stran a po celé délce. Někdy prodávající tvrdí, že k deformaci ocasu došlo při porodu kotěte, kdy matka kočka nebo porodník „tahali“ kotě za ocas. Vzhledem k pružnosti ještě chrupavčitých ocasních obratlů v době porodu je to nepravděpodobné.
Co s kočkou, která takovouto deformaci má? Může s ní klidně a bezproblémově žít, ovšem protože 99 % ocasních deformací je geneticky podmíněných, je naprosto nevhodné takového jedince dále rozmnožovat. Vždyť cílem chovatelství nejsou jenom krásná zvířata, ale hlavně také zdravá. Jedince s tímto defektem je zapotřebí kastrovat. Nadále se s ním majitel může chlubit na výstavách, protože ve třídách kastrovaných zvířat tato vada, i když je dědičná, nemá vliv na udělení titulu. Pokud je vada opravdu získaná úrazem, samozřejmě se nepřenáší dále na potomstvo. Zvíře na výstavě může získat známku výborná, tj. chovnost (v otevřené třídě, Sdružení chovatelů koček ČSCH) a může být k chovu použito. Samozřejmě solidní chovatel takového jedince použije jen v případě 100 % jistoty vzniku deformace úrazem.
Pokud se v chovu vyskytne tento problém u koťat, je vhodné pokusit se vypátrat, jestli se v příbuzenstvu ze strany otce nebo matky tento problém již vyskytl. Protože se s tím nikdo nechlubí, je pátrání dosti obtížné. Pak je nutno změnit rodičovský pár. Koťata s defektem je možno prodat s upozorněním na tuto vadu a samozřejmě ji zohlednit v ceně, průkaz původu lze nechat označit „nevhodné k chovu“. I koťata s vadou dostanou „rodokmen“, zodpovědný člověk je nerozmnožuje, ani jako „bezpapíráky“. Zdraví zvířete je důležitější, než momentální zisk.