Chov varana mangrovového

Pokud se dnes chovatel rozhodne pro většího varana (neuvažuji o Varanovi stepním), pak má na výběr ze tří u nás relativně slušně dostupných druhů – varana nilského (V. niloticus), skvrnitého (V. salvator) a varana mangrovového, jehož chov bych vám rád přiblížil.

Terárium a chov

Varan mangrovový (Varanus indicus) se řadí ke středně velkým druhům varanů, protože jeho velikost v dospělosti málokdy přesahuje 140 cm. Jeho latinský název může působit trochu klamně, protože v přírodě se vyskytuje např. v oblasti Nové Guineji a Šalamounových či Karolínských ostrovech, nikoli v Indii. Živí se zde hmyzem, malými savci, jinými plazy či vejci. Výborně plave, šplhá a také hrabe. Samice bývají většinou o hodně menší, ale celkově je velikost varana mangrovového dost variabilní v závislosti na místě výskytu. Nároky na vybavení terária má podobné jako varan skvrnitý (o kterém jsem psal podobně zaměřený článek ve Fauně č.4 / 2004 ), tedy větší nádrž s množstvím větví či místy na lezení a dostatečně prostorným bazénem. Prvního samce jsem získal koupí na teraristické burze. Byl to mladší jedinec, o délce asi 90 cm, v dobrém zdravotním stavu. Po pobytu v karanténní nádrži jsem jej umístil do terária s rozměry 130×100×120 cm. Vybavení tvořily hlavně silné větve, dva menší masivní pařezy a několik kamenů. Dno bylo tvořeno svahem, kde ve spodní části byl umístěn bazén tak, aby nepřesahoval nad okolní terén.

Podklad tvořil již tradičně lignocel, který byl díky varanovi v okolí bazénku většinou stále navlhčený a v horní části svahu bylo dno ještě navýšeno většími kameny. Jako úkryt sloužil prohnutý kus kůry a několik nakupených kamenů, pod které zpočátku s oblibou lezl. Výhřev zajišťovaly 2 žárovky umístěné na stropě terária a překryté pletivem tak, aby se varan nemohl popálit. Topný kámen, vzhledem ke svému způsobu života nevyužíval, tak jsem jej ponechal alespoň v bazénku. V teráriu byla kvůli UV záření instalována příslušná zářivka, protože dosah její účinnosti je velmi omezený, přidával jsem vitaminy do krmiva. Varan byl ihned po umístění do terária aktivní a prozkoumával svůj nový domov, přičemž se stále vyhýbal bazénu. Na pohyb kolem terária reagoval naprosto netečně, ovšem při otevření dvířek a vstrčení rukou začal hlasitě syčet a nafukovat krk. Přestože kousnutí od varanů jsou obecně velmi bolestivá, snažil jsem se o krmení z ruky. Nikoli proto, abych jej ochočil (což u plazů stejně úplně nelze), ale aby s ním byla později možná bezpečná manipulace a také proto, aby zvíře nebylo v neustálém stresu při jakémkoli zásahu do terária. Varana jsem se snažil nekrmit živými zvířaty, jako krmivo jsem používal hlavně rybí a kuřecí maso, které jsem doplňoval kousky vajec a posypem vitaminy. Konzervy pro masožravce či křepelčí vejce, která jsem s nadšením koupil, většinou nežral, naopak miska s tuňákem v teráriu nikdy moc dlouho nevydržela. Pokusy o krmení z ruky byly sice úspěšné, avšak varan nadále zůstával při otevření terária dost podrážděný. Zlepšilo se to však časem, kdy začal ruce v teráriu ignorovat. Rozhodl jsem se pro otevření terária stejným způsobem, který jsem použil u varana skvrnitého, tedy otevřít přední stěnu a část vybavení překlenout ven. Zde se objevil jeden velmi zajímavý fakt, na který mě upozorňovali zahraniční teraristé. Tento druh varana, ač je v teráriu krotký a zdánlivě klidný, se na volném prostranství (resp. i ve velké místnosti) velmi rychle vrací ke své přirozené divokosti, takže i dosud nikdy nekousající jedinec vás může nemile překvapit. Nicméně při chycení vám často ukáže, ostatními varany méně často užívaný způsob obrany (který je pořád lepší než kousnutí), totiž vyprázdní se vám přímo do rukou.

Úhyn a nový kus

To by vám mělo být dostatečným znamením, že je čas varana pustit, protože úmysl kousnout na sobě nedává nijak znát, často nemá ani nafouknutý krk a zdá se být klidný, čímž může manipulátora nepříjemně zmást. Tím ovšem rozhodně nechci říct, že by byl agresivnější či nebezpečnější než ostatní varani, spíše naopak, ale chtěl jsem jen popsat odlišnosti v jeho obranném chování. Osobně však mohu říct, že mě tento varan nikdy nekousl, i když párkrát se o to pokusil. Bohužel, několik měsíců poté mi varan uhynul na vnitřní onemocnění, což mě samozřejmě velmi mrzelo. Dlouhou dobu jsem poté sháněl mladého jedince většího druhu varana, až při návštěvě pražské ZOO jsem v expozici uviděl skupinku mláďat varana mangrovového a informační tabulku o jejich narození. K mé radosti byl možný prodej za odpovídající cenu a proto jsem si příští týden vezl domů mladého varana. Byla to roztomilá, asi 40 cm dlouhá, zmenšená verze mého minulého varana. Pohlaví samozřejmě ještě určené nebylo, a protože jsem chtěl samici, vybrali jsme nejméně robustního jedince. Při nákupu jsem byl informován, že jejich mláďata ani dospělí nekoušou a mohu opravdu potvrdit, že tomu tak je – při manipulaci v rukou ani při krmení se o to varan nikdy nepokusil. 

Doma jsem jej umístil do středně velké nádrže o rozměrech 120×90×70 cm. To se neukázalo být nejlepším rozhodnutím, ve zbytečně velkém prostoru se zřejmě cítil ohrožený. Ihned se totiž zahrabal do substrátu a celý den nevylezl. Přemístil jsem jej tedy do malého terária (80×50×40), kde měl připraveno mnoho úkrytů. První den se varan choval stejně jako ve velké nádrži, avšak hned druhý den byl čilejší a vyhříval se pod lampou. Na přiblížení k teráriu reagoval okamžitým a zběsilým útěkem. Stejně jako předchozí varan si pochutnával hlavně na tuňákovi, kuřecí maso odmítal. Jeho bázlivost poměrně rychle zmizela. Po dvou týdnech jsem jej bez problému přemístil do velké nádrže, kterou jsem však vybavil více větvemi, kameny a umělými rostlinami, aby se neopakovala situace s příliš velkým prostorem. Ihned po vpuštění dovnitř varan vyšplhal nahoru pod lampu a začal se vyhřívat. Na pohyb blízko skla reagoval jen drobným odtažením hlavy a kmitáním jazyka, při doplňování vody zvědavě a ostražitě pozoroval dění dole. Bazén doteď nevyužil jinak než na pití, často se však zdržuje na větvích nad ním. Právě odsud se mu při doplňování vody podařilo jednou utéci, když jsem podcenil mrštnost a rychlost, s jakou se tento druh pohybuje. Najít a chytit ho nebyl problém, ovšem nečekal jsem, jak tvrdohlavě bude svou zkušenost využívat. Při každém otvírání u bazénku se okamžitě přesunul na větev, ze které pak vyskakoval ven. Zajímavé je, že si troufl klidně mi skočit na pokrčenou nohu a slézt po ní na zem. Přesto bych chtěl varovat všechny, kteří si po přečtení tohoto článku představují varana mangrovového jako klidnou ještěrku a snad by uvažovali o jeho koupi, že varani jsou dravci, kteří mohou být člověku nebezpeční nezávisle na tom, jak krotcí zrovna jsou. Pokud se rozhodnou použít své ostré zuby a drápy, mohou s nimi způsobit velmi hluboká a bolestivá zranění, často spojená s odtržením tkáně. Tím nechci nikoho odrazovat, ale pouze upozorňuji začínající teraristy na možná nebezpečí.

Varani jsou nádherná, pozoruhodná a občas i trochu strach nahánějící zvířata, která jistě stojí za to alespoň vidět.