V září a říjnu letošního roku jsem navštívil řecký ostrov Korfu, abych se podíval na místa, o nichž tak krásně psal přírodovědec Gerald Durrel v knize „O mé rodině a jiné zvířeně“.
Chtěl jsem se také podívat na život želv Emys orbicularis v jejich přirozeném prostředí. S těmito želvami zde na stejných lokalitách žijí i želvy Mauremys caspica. Jejich poměr vůči sobě je jedna ku jedné.
Pobýval jsem ve městě Acharavi, v jehož okolí se nachází odvodňovací kanály původně vybudováné k vysoušení pastvin, které začínaly hned za písčitokamenitými plážemi a byly jeden až jeden a půl metrů nad hladinou moře. Jelikož místní obyvatelé se pastevectvím dnes již téměř nezabývají a tyto plochy k původnímu účelu nevyužívají, stávají se z nich parcely k výstavbě hotelů, obchodů a restaurací, prostě ke všemu, co souvisí s turistikou. Nejdříve sem navezou odpad všeho druhu, aby terén navýšili, a na něm potom staví. Jsou zde místa, kde hned na konci pláže začíná skládka odpadu.
Západně od Acharavi se nachází tři kanály. Jeden je již téměř zasypán a přímo navazuje na zástavbu. Kolem druhého je zástavba z obou stran. Bohužel ani v jednom z nich již žádné želvy nežijí. Třetí kanál je nejširší, želvy v něm žijí, ale jedna jeho strana je již kompletně zastavěná. Na opačném břehu pak vidíme pozemek s volně puštěnými koňmi, jediné místo, kde mohou želvy klást vejce.
Východně od Acharavi je kanál jeden, je nejdelší (asi 600 metrů) a také je nejméně obestavěn. Na jedné jeho straně stojí hotelový komplex, který je těsně před otevřením a na druhé straně sportovní areál spolu s garážemi nákladních aut. Zbývající plochy v okolí nejsou zatím ničím narušeny. V tomto kanále želvy žijí, a já jsem mu věnoval nejvíce času a pozornosti.
Zmíněná místa jsem navštívil koncem období sucha a začátkem období deštů. Podle řeckého dělení roku na tři části - období květů, sucha a deště. Šířka vody byla jen 50-70 cm a místy bylo vidět bahnité dno. U hladiny plavaly malé ryby lapající po vzduchu a na břehu se slunily želvy, které po vyrušení ihned mizely ve vodě. Pokud jsem se však přiblížil pomalu, zůstávaly ve střehu na svém místě, při jakémkoliv náznaku prudšího pohybu ovšem okamžitě sklouzly do bezpečí.
Viděl jsem zde jen jednu malou želvu (její karapax měřil asi 5 cm), jinak pouze želvy dospělé, a ne velký počet. Na tři až čtyři metry kanálu jedno zvíře. Byl to podstatný rozdíl, proti tomu, co mně popisoval přítel Ivan Kocourek, který tato místa navštívil v květnu. V té době byl vody v kanálech dostatek a v ní desítky malých želviček obou druhů. Tato změna je však pochopitelná a pravidelná.
V říjnu začíná na Korfu pršet, kanály se naplní vodou, protože u moře jsou zanešené kamením a pískem (mnou sledovaný kanál se během čtyř dní rozšířil na 3-3,5 m). Začnou se zde množit ryby, žáby a líhnou se mladé želvičky. Teplota tady v zimě neklesá pod 10 st. C, jaro je obdobím květů a pak přichází období sucha, kdy vodní srážky dosahují maximálního množství 2 mm za měsíc a teplota až 35 st. C ve stínu, někdy i víc. Voda vysychá, prostor se zmenšuje, ubývá potravy a zákonitě i želv. Je pravděpodobné, že každoročně uhyne v období sucha určitý podíl mladých želv.
Vzhledem k postupující urbanizaci krajiny a přímoúměrně se zmenšováním jejich přirozeného prostředí mají mladé želvy jen malou šanci zaujmout nějaké uvolněné místo po starých želvách a pomalu ztrácí i dřívější možnost se někam přestěhovat. Mortalita mladých jedinců je pak vyšší, než by bylo přirozené. Z tohoto důvodu bych navrhoval mladé želvy na jaře odchytit a přemístit na nové lokality. Otázkou zůstává: Kam?
Na Korfu žijí také suchozemské želvy. Dnes je ovšem velké umění tuto želvu v přírodě najít. Já jsem to štěstí neměl, ačkoliv jsem nachodil desítky kilometrů. Jdete a jdete, a kamkoliv se podíváte, je monokultura oliv (údajně na ostrově rostou 4 miliony olivovníků), pod kterými jsou trvale položené plastové sítě. Kilometry černých sítí. Pro suchozemské želvy tak zbývá velmi málo místa. Navíc se to tu doslova hemží stovkami psů všech plemen. Na plážích a u restaurací se v turistické sezoně živí zbytky, po sezóně vším co na ostrově najdou, tedy i mladými suchozemskými želvami.
Jako čtenář knihy od G. Darrella jsem byl z dnešního ostrova Korfu zklamán. Musím však vzít v úvahu, že Durrell popisoval ostrov tak, jak ho viděl před šedesáti pěti roky a za tu dobu se mnoho změnilo. A ne všechno k lepšímu.