Astrild rubínový
Je to nádherně zbarvený ptáček a proto každého, kdo si oblíbil astrildovité, určitě upoutá.
Popis samce
Čelo, strany hlavy, horní krycí pera ocasní a hrdlo ohnivě červené. Temeno hlavy a hřbet hnědočervené, břicho černé, spodní krovky ocasní kalně žluté, pera ocasní červená, po stranách prsou několik drobných teček. Zobák tupý, tmavě červený, nohy šedožluté. Délka 12–13 cm.
Rozlišují se tři zeměpisné formy
– Astrild rubínový západní – Neochmia phaeton phaeton, obývá severozápadní Austrálii,
– astrild rubínový východní – N. phaeton iredalei, obývá severovýchodní Queensland. Červené zbarvení není tak intenzivní, jako u nominátní formy phaeton,
– astrild rubínový yorský – N. phaeton evangelinae, obývá poloostrov York a jižní cíp Nové Guineje. Zbarvením se hodně podobá formě iredalei, jen peří na hlavě má zelenavý nádech a peří na břichu je bílé.
Chov
Pro chov jsou vhodné celoroční voliéry, skládající se z vnitřní ubikace, kterou lze kdykoliv v roce vytápět a z výletové části. Například německý chovatel umístil pár samostatně do voliéry o rozměrech 180×220×180 cm. Byla zde připravena hnízdní budka 22×16×18 cm a jako stavivo různé traviny, kokosová vlákna a na výstelku bílé peří. Krmení se skládalo ze směsi zrnin, jak je pro drobné exoty dodává obchod a senegalských klasů. Denně bylo k dispozici zrní naklíčené a zelené krmení. Měkké krmivo z vařeného strouhaného žloutku s přídavkem známé směsi Cé–Dé. Na podlaze voliéry byla vrstva lesní hlíny, ze které si astrildi vybírali drobný hmyz. Drcené převařené vaječné skořápky a grit byly ve voliéře stále.
Nepostradatelná je živočišná potrava a to i mimo dobu hnízdění v menším množství. Nedostatek tohoto krmiva po dovozu má za následek ztráty. Když jsem vypouštěl z transportek dovezené astrildy rubínové, tak jsem si všiml, jak neúnavně prolézají každý kout klece, sbírají zbytky pavučin a jistě nepohrdli malými pavoučky, kteří nestačili utéci. Zájem o moučné červy (larvy potemníka moučného) byl velký, dával jsem až 15 kusů denně na pár. Někteří chovatelé nedoporučují dávat moučné červy celé, protože údajně způsobují záněty střev. Měli by se dávat převaření a nastříhaní nebo právě svléknutí (bílí). Já jsem červy nikdy nevařil, jen velké kusy jsem stříhal na půl a problémy v chovu jsem neměl. Dával jsem také mravenčí kukly, ale o ty neměli astrildi zájem.
Můj chov
Když jsem vybudoval na zahradě prostorný skleník, naskytla se mi ještě jedna možnost krmení a to živým lučním hmyzem. Opatřil jsem si entomologickou vlečnou síť, upevnil jsem ji na kratší bidlo a smýkal s ní ve vyšší trávě. Nalovený hmyz jsem sypal do krabice. Ve skleníku jsem krabici položil na zem, udělal jsem do ní několik menších otvorů. Těmi nalovený hmyz postupně vylézal a byl astrildy loven. Co jim uniklo, skončilo pod sklem střechy a bylo zde dostiženo. Ze zelených krmiv jsem dával v dostatečném množství ptačinec žabinec a také různé traviny s polozralými semeny.
Hnízdění:
Snůšky čítaly obvykle 5 vajíček, inkubace byla 15 dnů. Vylíhlá mláďata mají kůži růžovou, ale během několika málo dnů zcela zčerná, také zcela zmizí drobné chmýří, které vylíhlá mláďata pokrývalo. Staří zahřívají mláďata jen 4–5 dnů a proto musí být v chovné místnosti udržována stálá teplota nejméně 22 °C.
Literatura upozorňuje na negativní vlastnosti astrildů rubínových – útočnost a nesnášenlivost. Při vhodném umístění ptáků lze těmto vlastnostem předcházet nebo je tlumit. Na začátku své chovatelské činnosti jsem choval všechny astrildovité pěvce od konce dubna do konce října ve voliérách na zahradě, pak jsem je přemístil do souboru klecí v bytě. Odděloval jsem samce od samiček a vše probíhalo uspokojivě. Výjimkou byli právě astrildi rubínoví. Samci ve skupině samců stále na ostatní nebezpečně útočili. Řešil jsem situaci tak, že ze skupin jsem odchytil samce i samice astrildů rubínových, sestavil jsem páry a ty jsem umístil samostatně do klecí. Tím byla situace vyřešena.
Pro hnízdění jsem reservoval pro jeden pár větší klec nebo celou voliéru ve skleníku. Ptáci se zde cítili dobře a hnízdění probíhalo bez rizika, k mé spokojenosti. Astrildi začali sedět po snesení čtvrtého nebo pátého vejce. Mláďata opouštěla hnízdo po třech týdnech a byla rodiči asi 14 dnů dokrmována. Po této době ale bylo nutné mláďata odstranit od rodičů, protože je začal samec napadat a pronásledovat. Přebarvování mladých do šatu dospělosti trvá více jak 6 měsíců.
Článek doplním přehledem cizojazyčných pojmenování astrildů rubínových pro ty čtenáře-chovatele, kteří budou studovat cizí odbornou literaturu.
Astrild rubínový
Vědecký název: Neochmia phaeton /nemá synonyma/
Německé názvy: Sonnenastrild, Sonnenamadine, Weissbäuchiger, Sonnenastrild /fromy albiventer a evangelinae/
Anglické názvy: Crimson Finch, Blood Finch
Francouzské názvy: Phaeton, Diamant phaeton, Rubin d´Australie
Holandské názvy: Zonneastrild, Australische vuurvink
