Jedná se o infekční onemocnění, vyvolané baktérií Streptococcus equi poddruh equi, jehož správný název zní v překladu „zánět mízních uzlin koní“. Postihuje převážně hříbata a mladé koně do pěti let stáří, ale postiženi mohou být i koně dospělí, kteří mají oslabenou imunitu.
Jak se koně nakazí
Protože původce onemocnění se nachází běžně v prostředí koní, ti se mohou nakazit kontaminovanými napáječkami, žlaby, vodou i kapénkovou infekcí. Většinou však musí být už nějak narušen zdravotní stav koně, aby onemocněl hříběcí, hříběcí často navazuje na prošlé virové onemocnění dýchacích cest, na přetrénování, dlouhé transporty a hromadné akce či jiné stresové situace.
Jak se hříběcí projevuje
Hříběcí se obvykle projevuje vysokými horečkami (40 °C), nechutenstvím, vodnatým výtokem z nosu, který se rychle mění v hnisavý, zduřením a bolestmi v krku a z toho vyplývajícími problémy s polykáním, koně často stojí se ztrnule nataženou hlavou a je pro ně bolestivý dotek v oblasti hrdla. Mízní uzliny na hlavě a krku jsou zduřené. V postižených mízních uzlinách se pak vytvoří absces, který se obvykle provalí ven.
U některých koní však nejsou příznaky tak nápadné a lze si u nich všimnout pouze zduření mízních uzlin. Tito jedinci jsou „nebezpeční“ tím, že mohou onemocnění zavléct mezi jiné koně. Tato situace může nastat i v případě, že nemoc není léčená správně (malé dávky nebo krátká doba podávání antibiotik).
Nebezpečí hříběcí spočívá především v situaci, kdy se abscesy mízních uzlin provalí do těla - do vzdušných vaků, do průdušnice, do vedlejších nosních dutin, do příušní slinné žlázy, a uvolněný hnis tam vyvolá další záněty. Někdy se abscesy neprovalí, hrdlo je zduřelé a ztěžuje dýchání koně. Může dojít i k udušení. Jindy se abscesy po provalení ven nemusejí zhojit a vzniknou píštěle vedoucí například do hltanu.
Pokud se kůň neléčil správně a nebyl dostatečně dlouhou dobu v klidu, může se streptokokus rozšířit do jiných mízních uzlin v těle a způsobit například problémy s kálením, silné kulhání, dušení, záněty pohrudnice apod.
Někdy se v souvislosti s hříběcí mohou objevovat problémy se srdcem, může na něho navazovat kopřivka nebo tzv. petechiální horečka, která se projevuje krvácením z nosu, spojivek, nebo obrna hrtanu.
Pokud není hříběcí komplikováno a léčí se včas a správně, koně se obvykle zcela vyléčí a nenesou s sebou žádné trvalé následky.
Co dělat
Nemocné zvíře musí být v klidu, klid ve stáji trvá ještě aspoň týden po odeznění horečky, nemá chodit ani do výběhu, aby nedošlo ke komplikacím. Veterinář se obvykle pokusí hyperemizujícími mastmi vyvolat tvorbu abscesu mízní uzliny a jeho provalení ven, čímž se celkový stav koně výrazně zlepší a zlepší se i vyhlídky na úplné vyléčení. Někdy se musí abscesy naříznout. Provalená mízní uzlina se pak vypláchne, zavede se do ní drén a denně se čistí. V určitých případech nasadí veterinář koni léčbu antibiotiky, která se musejí podávat dostatečně dlouho (až pět dní po ústupu horečky).
Onemocnění, postihující převážně koně plemene quarter horse, nebylo ještě donedávna v Evropě příliš známé. Jedná se o onemocnění kosterních svalů, které je dědičně podmíněné. Dochází při něm k poruše sodno – draselných kanálů (základ pro svalovou práci), kdy dochází k vyplavování draslíku ze svalových vláken ven.
Příznaky onemocnění
Onemocnění se projevuje převážně u koní mladších 5 let, tito koně bývají postiženi přechodnými svalovými slabostmi až upadnutím, svalovým třesem a pocením, některým koním může dokonce selhat srdce. Záchvaty bývají různě intenzivní, jakmile záchvat odezní, kůň se opět jeví jako „normální“.
Jak onemocnění poznat
Veterinář pozná onemocnění obvykle podle průběhu a podle toho, že postižený je quarter horse, během záchvatu odebraná krev vykazuje výrazné zvýšení hladiny draslíku, což je pro toto onemocnění typické a umožňuje to odlišit ho například od koliky či rhabdomyolýzy (viz patřičná kapitola).
Jak se léčí a jaká je prevence
Léčba spočívá v podávání infuzí patřičných roztoků a v úpravě krmné dávky. Preventivně je třeba koním upravit krmnou dávku, jejíž základem má být tráva nebo seno chudé na draslík. Dnes lze provést genetické vyšetření koní a podle něho zjistit jedince, kteří toto onemocnění předávají na své potomky, a ty pak vyloučit z chovu.
Je to onemocnění, které postihuje v první řadě poníky ve velmi dobrém výživném stavu. Pokud se takový kůň nachází několik dní v negativní energetické bilanci (tedy jeho energetický výdej je vyšší než příjem energie, například při hladovění), jeho tukové zásoby se mobilizují, ale játra je nejsou schopná zpracovat. Následkem toho se v krvi koně nachází vysoká hladina tuků.
Příznaky hyperlipémie
Postižení koně jsou apatičtí, nemají chuť žrát ani pít, neochotně se pohybují, dýchají rychle a mají také zvýšený puls (následek „ztučnělého“ srdce). Někdy má kůň zjevnou žloutenku (nažloutlé sliznice). Páchne mu z tlamy, může být dehydratovaný, střevní peristaltika je zpomalená nebo zastavená a může selhávat srdce. Nejvýrazněji jsou postižené březí klisny poníků, které mohou i potratit.
Příčinou hyperlipémie může být nádor hypofýzy nebo nadledvin. Jinak ji mohou vyvolat tyto faktory:
– březost, především u obézních klisen poníků,
– náhle změny ustájení nebo krmiva, především u březích ponic,
– střevní parazité, především malí strongylidé, kteří jsou ve střevě přítomni ve větším počtu a vyvolají průjem a zánět střeva,
– salmonelóza, způsobující průjem,
– ukládání písku ve střevě může ve spojení s pokročilou březostí vyvolat poruchu funkce střeva,
– cokoli, co vede k několikadenní hladovce u poníků.
Možná léčba hyperlipémie
Veterinář toto onemocnění potvrdí vyšetřením krve a popř. moče. Při léčbě musí podle výsledků vyšetření krve zvolit takové infuze, aby znovu nastolil její rovnováhu. Dále je třeba obnovit chuť koně do žrádla, popřípadě ho nakrmit nosojícnovou sondou. Bohužel ani při velmi intenzivní a náročné léčbě není uzdravení koně zajištěno.
Prevence nade vše
I v tomto případě je lepší prevence: zajistit poníkům (především ke konci březosti) adekvátní krmení, které zajistí potřebné množství živin, ale nevede k přetučnění poníka. Tím se má řídit celý krmný režim těchto zvířat.
Toto označení znamená nadměrnou pigmentaci kůže a srsti, která se většinou objevuje na ohraničených místech těla.
Ta může být
– vrozená (známé u běloušů), nebo
– získaná. Získané tmavé skvrny mohou být následkem dlouhotrvajících
• zánětlivých procesů v kůži,
• přechodně se mohou objevit následkem podávání kortikosteroidů nebo
• je příčina jejich vzniku neznámá.
Jedná se o nadměrný růst srsti, který může být vrozený nebo získaný.
– Chlupy více rostou na místech, která jsou nadměrně mechanicky drážděná.
– Pokud srst roste nadměrně po celém těle a navíc se jeví být kudrnatá, je to jedním z příznaků Cushingova syndromu (viz odpovídající kapitola).
Tento výraz znamená nedostatečnou pigmentaci kůže nebo srsti.
O co se jedná
– Buď se jedná o poruchu tvorby barviva melaninu v melanocytech (buňky, které tvoří melanin), kdy je melaninu nedostatek nebo chybí úplně,
– nebo se jedná přímo o nepřítomnost melanocytů, takže se pigment nemá v daném místě kde tvořit.
– Barvu může ztratit kůže nebo srst nebo obojí.
– Pojem depigmentace znamená, že v místech, kde se dříve melanin tvoří, se z nějakého důvodu tvořit přestal.
Vrozený nedostatek pigmentu:
– albinismus = porucha tvorby melaninu v melanocytech, která je dědičná, roste bezbarvá (bílá) srst na růžové kůži, koně mívají růžovou nebo světle modrou duhovku a jsou velmi citliví na světlo,
– leucističtí bělouši = opět dědičně podmíněná vlastnost koní, kdy se hříbata rodí normálně zbarvená a s věkem se jejich srst depigmentuje (vybělují),
– vitiligo = ztráta melanocytů a tím i barvy na určitém místě těla, takže se zde vytvoří bílá skvrna, nejčastěji se to stává na pyscích, okolo očí, pochvy nebo konečníku, často lze vidět u arabů, kde se předpokládá dědičnost tohoto problému, postižená jsou hlavně hříbata, ale vitiligo se může objevit i u dospělých koní, někdy se odbarvené místo může opět zabarvit.
Získané poruchy:
– leukotrichie = získaná depigmentace srsti následkem zánětu nebo poranění kůže,
– leukoderma = získané bílé zbarvení kůže, opět následkem zánětu nebo poranění, u koní se obojí často vyskytuje na místech, kde dochází k dlouhodobě působícímu tlaku, například pod nevhodně padnoucím sedlem, charakteristické jsou bílé skvrny po některých zánětech kůže např. při hřebčí nákaze, koitálním exantému aj.,
– v USA a Austrálii jsou zjišťovány i jiné poruchy, kdy společně s depigmentací dochází i ke změnám ve struktuře kůže.