Vývoj od vajíčka k dospělému broukovi je u všech druhů majek natolik složitý, že jeho plné objasnění zabralo vědě více než dvě století. Z vajíčka v zemi se nejprve vylíhne droboučká larva (triungulinus), která se vyšplhá na květ, kde se zachytí nějakého hmyzu.
Není divu, že toto stadium bylo nejprve popsáno jako samostatný druh – „veš včelí“ (s vědeckým jménem Pediculus apis). Pokud se larva nezachytí včely, je odsouzena k záhubě a po nějaké době zahyne hladem. Moc šancí dožít se po složité nadproměně (hypermetamorfóze) dospělosti nemá ani u společensky žijících včel, které tohoto parazita dokáží v úlech časem odhalit a zlikvidovat. Ideální pro vývoj je buňka s vajíčkem někde u samotářské včely. Larva nejprve sežere vajíčko a pak se promění v jinou larvu (tzv. larva 2. stadia), zcela nepodobnou té první. Ta se živí medem, roste, dvakrát se svléká, požírá i včelí larvy. Následuje další proměna do stadia třetí larvy (pseudonymfy), která u většiny druhů přezimuje. Na jaře následuje proměna ve čtvrtou larvu (tzv. larva 3. stadia). Teprve ta se kuklí a z kukly se vylíhne dospělý brouk. Některé druhy majek tak mohou včetně svlékání projít až osmi vývojovými stadii.
Tento komplikovaný vývoj je důvodem, proč nejsou majky nijak hojné, i když každá samička naklade za svůj život několik tisíc vajíček. Všechny u nás žijící majky byly zařazeny do ohrožených druhů. Dospělí brouci z čeledi majkovitých (včetně puchýřníků) se živí převážně bylinami. Při doteku se brání vylučováním tekutiny obsahující jedovatý alkaloid kantaridin (známý také jako afrodisiakum), který je pro člověka smrtelný již v dávce 0,03 mg. Kromě majky obecné (Meloe proscarabaeus) se setkáme na Přerovsku vzácně i s majkou fialovou a duhovou.