Aymara pravý a aymara nepravý

Je tenhle aymara pravý nebo nepravý, čili falešný? Takovou otázku se nám snaží položit pan Tykač. Většina našich chovatelů si dovede zajisté správně odpovědět, takže to není problém náš, ale je to problém pana Tykače, který selhal co by překladatel. Pan Tykač je sice rodilým Čechem, nicméně je tomu již drahně let, kdy od nás emigroval. Od té doby nutně ztratil s tím, co se u nás děje, spojitost. Nemohl mít dostatek osobních zkušeností, nemohl získávat žádné bezprostřední vjemy, nemohl nikomu bezprostředně nadávat nebo fandit, zkrátka tady nežil. Žil v Německu a je to poznat jak na jazyku, způsobu vyjadřování, tak i na zásadním nepochopení našeho názvosloví.

České názvosloví papoušků

My jsme Češi, žijeme v Čechách, myslíme česky a také máme svoje vlastní české názvosloví papoušků. Říká se o nás, že jsme v mnoha ohledech papežštější než papež sám. Jsme svébytný, hrdý národ a jsme alergičtí na to, když se nám někdo snaží dokazovat, že jsme malí, chudí a nic neznáme. Tak z toho je pravda jenom to, že jsme chudí. To jsme, nicméně chudoba cti netratí. I z té chudoby se vylížeme, někdo dříve, někdo později. Někteří inteligentní, chápaví a prozíraví lidé na západě mají již dnes před našimi papouškáři respekt. Mezi nimi i pan Postema, který je v čilém styku s mnohými našimi chovateli papoušků. Jak se mi pak doneslo, nejen že k nám papoušky úspěšně prodává, ale i nakupuje. Pan Postema je odborník, úspěšný chovatel a obchodník. Není divu, že projevil velký zájem o mutace aymar, jenom si špatně přeložil jméno druhu nebo mu bylo špatně přeloženo. Tak proč zatraceně nepoužili pánové při vysvětlování latiny neboli vědeckého pojmenování? No, většinou je vlastně ani v hlavě nenosíme, protože k úspěšným odchovům je pan Postema nepotřebuje a k úspěšnému obchodování s ptáky jen málo a většinou může mít před sebou literaturu. Mluvil jsem s ním několikrát, takže vím, že opravdu latinské názvy nosí v hlavě poněkud méně než nějaký systematik. Bohužel však pan Tykač docela určitě má značné mezery v názvosloví českém a systematice. A proto, snaží-li se nám prostřednictvím názvů německých vysvětlovat, co je anebo není aymara, musí se nám nutně ježit chlupy.

Specifika češtiny a vědecké názvosloví

Ono je to takhle. Čeština má dnes druhé nejvědečtější názvosloví ptáků na světě. Nejvíce se blíží zásadám, které jsou uplatňovány v tak zvaném vědeckém názvosloví, které je názvoslovím latinským. Jsou v něm uplatňována sice slova řecká nebo jiného původu, tak zvaně domorodá, ale gramatika je v zásadě latinská. Všichni víme, že od dob Linného byla přijata zásada podvojného pojmenování. A právě tohle se uplatňuje beze zbytku i v češtině! Každý pták má svoje jméno rodové a svoje jméno druhové, přičemž jméno rodové se vždy píše na místě prvním! Je to přesně totéž jako u jmen lidí. Jméno Tykač je jméno rodové a Vladimír druhové. Nic takového němčina vůbec nemá. Kromě tradičních, téměř internacionálních rodových jmen jako jsou ara nebo amazoňan, používá němčina pro papoušky vlastně jen dvě pojmenování a to Papagei a Sittich, přičemž jejich používání se neřídí žádnou zásadou. I když české názvosloví ve své historii vychází hodně právě z němčiny, snažíme se její vliv omezovat. To proto, že v hovorové hantýrce používané zkomoleniny německých názvů vznikající při čilém obchodním styku mezi našimi a německými chovateli, vedly více než bylo záhodno k matení pojmů. Šmuk, glanc, šén, katarina a podobně nepřidají jazyku na kráse. Samozřejmě, že psané názvosloví je něco poněkud jiného než jazyk hovorový. „Víte Švejku, co jest to maršbatalion? Ptal se nadporučík Lukáš Švejka. Poslušně hlásím, pane obrlajtnant, že maršbatalion je maršbaťák, a marška je marškumpačka. My to vždycky zkracujem.“ Takže aymara bývá vlastně jen druh aymara pruhovaný – Bolborhynchus lineola (Cassin, 1853), který je i u nás odchováván téměř běžně v mnoha barevných mutacích za nízké ceny. Protože je z celého rodu nejběžnější, je to v hovorové řeči prostě jen aymara, my to takhle zkracujem. Samozřejmě, že známe velice dobře i tak zvaného skutečného aymaru, který se u nás správně jmenuje aymara šedoprsý – Bolborhynchus aymara (d´Orbigny, 1839). Jeho odchovy jsou u nás známy z doby před více jak 30 ti lety. Nejsou ovšem tolik početné nebo běžné jako u aymar pruhovaných. A známe ještě i další druhy aymar. Tohoto jména, zřejmě domorodého původu, využívá čeština jako jména rodového více jak čtvrt století a je pro nás nejdůležitější, že toto pojmenování bylo přijato a běžně se používá. To si asi pan Tykač neuvědomuje, protože českou literaturu holt v Německu studovat nemusel. Je ovšem také zajímavé, že zatímco jeden druh řazený do jednoho a téhož rodu se v zajetí rozmnožuje téměř tak snadno jako andulka, zatímco ten druhý zase až tak snadno nikoliv. Je také možné nastolit i otázku, zda opravdu ptáci patří do stejného rodu. A skutečně, jsou systémy, které je až tolik příbuznými nevidí a řadí je do různých rodů. Třeba tolik u nás zatracovaný Wolters má aymary pruhované zařazeny do rodu Bolborhynchus, který vytvořil Bonaparte v roce 1857, kdežto aymary šedoprsé do rodu Amoropsittaca, který vytvořil Richmond v roce 1915. Asi si povšimnul nějakých rozdílů, které se ovšem pozdějším taxonomům nezdály být až tolik důležité, anebo o nich prostě nevěděli. Něco by na tom ovšem mohlo být, protože onu pomyslnou hranici domestikace se chovatelům zatím podařilo prorazit pouze u jednoho druhu. Pokud by se to podařilo i u aymary šedoprsého, byl by to více než jistý dobrý obchod. A vůbec není vyloučeno, že by se to mohlo podařit chovatelům právě u nás. To pan Postema jako odborník dobře ví a lze také dobře pochopit zklamání pana Tykače, který je také zdatný obchodník. Nemusí se však zatím nijak namáhat. A pokud by se něco takového u nás skutečně objevilo, chci se vsadit, že první o tom bude stejně vědět Emil Antonín, jeden z největších odborníků na mutace papoušků a ten, jak já ho znám, dovede být zatraceně rychlý. Má na novinky neobyčejně vyvinutý čich. Zatímco u pana Postemy nenajdete žádného laciného papouška, tak u Emila byste jej mohli klidně nalézt. Můžete se ovšem také vsadit, že v blízké budoucnosti z něj bude mít právě ty vůbec nejdražší mutace.

Jak se jméno aymara objevilo v českém názvosloví

Zbývá tedy zodpovědět otázku, jak se jméno aymara objevilo v českém názvosloví jako jméno rodové. V sedmdesátých letech minulého století se pracovalo na českém názvosloví papoušků, které oponoval pracovník brněnského výzkumného ústavu obratlovců ing. Jiří Havlín. Poslyšte jeho slova: „Úvodem považuji za nutné říci několik slov o smyslu systematiky a názvosloví: je to třídění, pochopitelně podle fylogenetické příbuznosti, ale přece jen třídění, nutné proto, aby bylo možné se ve velkém množství živočichů a rostlin nějak vyznat. V zájmu tohoto třídění se dá souhlasit i s rozdělením papoušků do několika čeledí (ačkoliv většina autorů je pro velkou podobnost řadí jen do jedné). Pro třídění je nutné i odpovídající názvosloví. O jakém třídění však může být řeč, jestliže se 11 rodů s 55 (!) druhy bude nazývat shodným jménem lori a dokonce 45 rodů s 145 (!!) druhy shodným jménem papoušek. Takový stav je při obecnější znalosti druhů neúnosný v kterémkoliv jazyce, mohl se vyvinout jen díky obecné neznalosti a podobnosti druhů (pro malé dítě, které dosud nic jiného nepoznalo, může být každé zvířátko třeba pes nebo koza). Avšak toto názvosloví je vytvářeno pro praktickou potřebu, atd…. Od té doby máme tedy aratingy, pyrury, aymary a další a lze říci, že to funguje, protože jsou to jména používaná a podstatnou měrou usnadňují ono třídění, o které jde! V málo případech se to nepovedlo a není potřeba o tom ani mluvit, je to zapomenuto. Tak zvané nejnovější názvosloví se však v mnohém tomuto ideálu opět vzdálilo a já chci na nepovedené věci také zapomenout. Kéž by se tak stalo!