Vlastně co jsem začal se psy, tak se neustále vybavuji, trvá to již 15 let a stále to nebere konce. Faktem je, že některé věci se časem opotřebují, na druhou stranu se objevují nové, lepší, dokonalejší a se stoupajícím počtem psů toho potřebujete zase víc. Takže kdykoliv se vyskytne nějaká volná hotovost, už předem vím, za co ji utratím.
Postupně jsem se dopracoval logicky k tomu, že velkou část výbavy je dobré mít dvojitě. Tzn. máme na každého psa dvoje postroje i obojky, tažné šňůry máme také náhradní. Při závodě člověk není zaskočen a navíc často tyto věci bývají součástí povinné výbavy, kterou musíte mít na saních.
Pokud vyrážíme s našimi psy na závody či podobnou akci, měl by dále bágl obsahovat následující: sadu botiček pro každého psa (chrání před ostrým sněhem a kamením), náhradní karabiny, spojovací očka do řetězu, základní lékárničku pro sebe a pro psy. Nějaké nářadí na opravu káry či saní. Na suchu pro jistotu lepení na kola, případně náhradní duše či kolo, pumpičku. Na sněhu náhradní skluznice a pokud mažeme, tak náhradní mazání. Podle počtu psů budeme potřebovat adekvátní kanystr na vodu. Misky se osvědčují nejlépe nerezové (lavorek), jsou lehké, skladné a nejhůře zničitelné. Mezi mushery s většími smečkami je velice populární lihový psí vařič k ohřívání zamrzlého žrádla či polévek. Jedná se vlastně o důmyslnou dvojitou plechovou nádobu mezi jejímiž stěnami hoří tekutý líh (vyrábí Bohoušek Řepík). Ve Finsku existují na podobném systému velice oblíbené vařiče pro lidi.
Každý z nás pejskařů a musherů je tak trochu tramp. Konečně, častý pobyt v přírodě, především v podzimním a zimním období, určité znalosti a vybavení do ztížených klimatických podmínek vyžaduje. Sportovní oblečení s využitím moderních materiálů, ve kterém bychom se pohodlně pohybovali, je určitý základ. Ten vhodně doplňujeme (konečně tohle vše na sebe navazuje) termoprádlem, s přihlédnutím ke stupni aktivity, na kterou se chystáme. Správný odvod potu od těla by nás měl udržet v suchu a svrchní oděv zabránit profouknutí větrem.
O sportovních ponožkách jsem pěl chválu již v kapitole o dog trekkingu. Jejich cena je sice vyšší, ovšem komfort a pohodlí nám investici jistě vynahradí. Zatímco při běžeckých disciplínách vyhledáváme kvalitní maratonky či lehkou trekingovou obuv, s postupující sezónou se musíme poohlédnout po něčem teplejším. Důraz klademe na měkkou neklouzavou podrážku s pořádným vzorkem, dostatečnou tepelnou izolaci a maximální odolnost proti promáčení. Občas se budeme pohybovat v hlubokém sněhu a ten by nám do bot neměl padat. Tomu také přizpůsobíme výběr obuvi. Rozhodně se vyplatí ještě nákup lyžařských návleků, nejlépe s ocelovým lankem pod botou. Dříve tolik oblíbené „gerlašky“ s gumovou podešví, šusťákovým stahovacím svrškem a vyjímatelnou vložkou plně nahradili tzv. „musherky“. Ty dnes nosí naprostá většina musherů. Jde o bytelné boty složené z gumové podešve s kvalitním vzorkem a (většinou) koženým šněrovacím svrškem. Uvnitř je vyndávací teplá vložka, často s alufolií. Je dobré mít vložky náhradní, zatímco jedny používáme – druhé se suší. Navíc se v těchto vložkách při velkých mrazech dobře spí. „Musherky“ se dělají v mnoha provedeních od kotníčkových až po vysoké a jsou velice populární i např. u myslivců. Na trhu můžeme vidět celou řadu značek (např. sorel, kamik,…), cenově nejdostupnější jsou italskočeské výrobky Garmisch. Pro běžný pohyb okolo psů mimo závod jsem „znovu objevil“ klasické filcáky. Neprovlhnou, hřejí a snadno se obouvají.
Zajímavým doplňkem zimní výbavy jsou sněžnice. Rozloží hmotnost člověka do větší plochy a tím velice usnadňují pohyb na hlubokém sněhu ve volném terénu. V zahraničí je turistika a dokonce běh na sněžnicích velice populární, zatímco u nás toulání po horách se sněžnicemi teprve objevujeme. Vyrábí se v mnoha tvarových provedeních, z různých materiálů (od moderních plastů přes duralové rámy s textilní výplní až po klasiku z ohýbaného dřeva vypletenou provázky). Správný výběr je nutno zkonzultovat s odborníky. Ti nám doporučí, které sněžnice pro naši aktivitu či terén budou nejvhodnější. Např. do hlubokého sněhu na rovinatých pláních určitě s větší plochou, do hor a prudkého stoupání zase menší, zato s nezbytnými výklopnými hroty.
Z rukavic se asi nejlépe osvědčily fleecové prsťáky, nepřekáží při jemnější práci (např. manipulaci s karabinami) a hřejí i když jsou mokré. Při velkých mrazech s nimi můžeme ještě vklouznout do palčáků (speciální vyrábí firma Man Mat).
Kukla je výrobek, na který nedám dopustit – nahrazuje mi rolák, šálu i čepici, chrání celý obličej. Při bivakování v mrazech je kukla dobrá na noc, neboť je prokázáno, že největší únik tepla při spaní ve spacáku je povrchem hlavy. Dnes se hodně líbí a užívají různé druhy šátků a také ve sportovních čepicích je velký výběr. Čepice by měla dostatečně chránit uši a přitom větrat – klasická ušanka přijde vhod při opravdu nízkých teplotách a omezeném pohybu.
Také dbáme na to, abychom si vybírali větrovku či bundu s vhodnou kapucí, která by nám chránila krk a při stažení nepřekážela ve výhledu.
I nám může hrozit sněžná slepota od zářivě bílé sněhové pokrývky. Tmavé brýle jsou proto nezbytností. Hodí se různé lyžařské typy nebo brýle s ochranou nosu a proti bočnímu svitu. Do některých oblastí s nedostatkem slunečního světla nebo v podvečer používáme brýle se žlutými skly, které nám výhled „prozáří“.
Čelovou svítilnu jsme podrobně rozebírali také v kapitole o dog trekkingu, ale troufám si říct, že se bez ní neobejde žádný z nás. Vždyť v zimním období je den krátký a práce kolem psů hromada. Bývají povinnou výbavou při longových závodech a dog trekkingu. Čelovky s delším dosvitem využijeme v nočních etapách závodů a při pozdním tréninku.
Jelikož často žijeme a stravujeme se spartánsky v terénu, není na škodu vlastnit přenosný, nejlépe plynový vařič a k němu odpovídající nádobí. Nejsme tak závislí na civilizaci a můžeme si kdykoliv uvařit něco dobrého k snědku nebo na zahřátí.
Osvědčilo se mi vozit sebou igelitovou celtu s oky po krajích (2×3, 3×4 m) – dá se použít jako přístřešek nebo nouzový stan. Tím jsme se dostali k ubytování. Ne vždy můžeme využít komfortu různých ubytovacích zařízení. Ať již z důvodů finančních, prostorových nebo jen proto, že tam žádné nejsou. Pokud nevlastníme obytný karavan, přichází ke slovu stanování a to i na sněhu. Ačkoliv se tato představa může zdát někomu děsivá – jsem živý důkaz, že i stanování při -22 °C až -28 °C se dá klidně přežít. Nemusíme mít nějaký extrémní typ stanu. I stany střední třídy nás dostatečně ochrání před chladným vzduchem. K ukotvení na sněhu existují výborné sněhové kolíky s ozuby, které se nevytrhávají. Chystáme-li se jezdit longové závody, jejichž součástí bývá bivak, budeme potřebovat menší lehčí stan nebo velice oblíbený žďárského vak.
Snad nejdůležitější věcí je kvalitní podložka a spacák. Zatímco na jaře či na podzim vystačíme i s běžnými pěnovými karimatkami, v zimě doporučuji investovat do samonafukovacích. Někteří musheři používají s úspěchem ještě ovčí a sobí kůže. Koupě kvalitního spacáku je investicí, kterou je nutné důkladně zvážit. Předem musíme přihlédnout ke klimatickým podmínkám, ve kterých se budeme nejčastěji pohybovat. Určitě budeme potřebovat jiný spacák k jarnímu dog trekkingu a jiný k zimnímu táboření např. v Alpách. Na dobrých spacácích bývá teplotní rozsah vyznačen dvěma hodnotami: komfortní (kdy se cítíme naprosto v pohodě) a extrémní (což je hranice, kterou lze ještě přestát bez úhony na zdraví). Já osobně to dopracoval tak daleko, že mám několik spacáků s různými parametry a podle počasí vybírám ten vhodný. Časté spory se vedou o tom, jestli spacák z peří (prý lépe hřeje, ale je těžší a snadněji navlhne) nebo z dutých vláken (jsou lehčí, snadněji se suší, mají však kratší životnost). Tyto spory zatím nikdo jednoznačně nerozhodl a i proto mám doma oba typy. Protože koupě zimního spacáku není levnou záležitostí, měli bychom mu věnovat dostatečnou péči při skladování. Tzn. větrat a skladovat v nesložené podobě, aby nedocházelo k lámání dutých vláken (peří) a tím ke ztrátě funkčnosti. Polámáním vláken bychom snížili schopnost nabrat maximální „loft“ (objem vzduchu), který způsobuje tepelnou izolaci.
Závěrečné drobnosti by se možná hodily do skautského zápisníčku, ale jsou to „užitečnosti“ ze života. Ač nekuřák, už delší dobu nosím v každé kapse zápalky nebo zapalovač, nikdy nevíte, kdy budete potřebovat zapálit vařič nebo rozdělat oheň. Už moje babička říkávala, že správnej kluk by měl mít v kapse kudlu a kousek provázku, totéž platí i pro mushera. Tyhle dvě věci by vám určitě také neměly chybět a přijde chvíle, kdy je oceníte.
Doporučená literatura:
Jaroslav Pavlíček – Člověk v drsné přírodě
časopis OUTDOOR, časopis Dobrodruh