Nedávno jsem docela se zájmem a pobavením sledoval bouřlivou diskusi na internetových stránkách o krmení hadů novorozenými koťaty. A protože jsem na téma krmení plazů doslal poslední dobou i pár dotazů, dovolím si zde vyjádřit několik postřehů, zejména z krmení hadů, se kterými mám zkušeností nejvíce. Každý zkušenější terarista ví, co mají jeho chovanci v oblibě, čím a jak krmit. Každý z nás ale nějak začínal a mnohdy lopotně a pracně sháněl informace. Článek tedy zaměřím pro začínající v oboru, doplním svými postřehy a tím, s čím jsem se ve své praxi setkal.
Hadi jsou, jak je snad všeobecně známo, výhradně masožravci. V přírodě se živí drobnými či většími obratlovci, ptáky, obojživelníky, hmyzem, kraby, plži, rybami, jejich jikrami, vejci. Zabývat se ale budu spíše „klasickou potravou“, tedy především zmiňovanými obratlovci, z nichž nejčastěji jde o různé hlodavce, než potravními specialisty (např. vejcožrout africký). To i proto, že mnoho hadů – specialistů, chovaných v zajetí, lze převést na jinou, pro teraristu snadněji dostupnou potravu. Svou potravu hadi nejsou schopni nijak roztrhat, či rozmělnit, polykají tedy potravu v celku a to mnohdy daleko větší, než je jejich hlava. K tomu mají uzpůsobeny kosti lebky, svaly i kůži. Morfologií hadů se zde ale zabývat nechci, zaměřme se na potravu.
Hadi svou potravu – mluvíme o klasickém terarijním krmení, tedy o myších, potkanech či jiných hlodavcích, kuřatech, rybách nebo hmyzu - loví buď zadušením v kličkách svého těla (hlodavci), vpravením jedu do těla kořisti (hlodavci) nebo ji žerou živou (ryby, hmyz). Dušení v kličkách těla je nejčastější u užovek a hroznýšovitých hadů. Had se do své kořisti zakousne, nejlépe za hlavou a poté kořist obtočí kličkami těla, s každým vydechnutím mírně přitáhne sevření, kořist tedy nemá možnost se nadechnout a umírá. Rozhodně při tom nepraskají kosti, jak se někdy, především v dobrodružné literatuře nebo v senzacechtivé televizi uvádí. Když už nějaká kost praskne, jde spíše o omyl než záměr. Jedovatí hadi do své kořisti vpravují jed pomocí jedových zubů. Používají k tomu různých technik. Někteří jen provedou výpad, oběť kousnou, poté se stáhnou a jen čekají až oběť dokoná. Jiní se pevně zakousnou, nepustí a klidně se nechají vláčet. Někteří při zakousnutí do oběti ještě jednou nebo několikrát přežvýknou, aby od těla kořisti vpravili co nejvíce jedu. Hadi žeroucí ryby ji zpravidla žerou ještě za živa (Užovka obojková) a nezřídka se stává, že ryba sebou mrská ještě v jícnu hada. Totéž platí pro hmyzožravé hady. Pokud kořist nerozmačkají v tlamce, klidně ji pozřou ještě živou.
U hadů, které vhodně a dobře krmíme, odpadá starost o minerály a vitamíny. S přirozenou potravou, např. myš, dostane had i potřebnou dávku těchto prvků. Samozřejmě musí jít o potravu, která je krmena odpovídající potravou. Pochopitelně je nejlépe si takovou potravu (myši, potkany nebo křečky) chovat sám a vědět, že co do nich vložím a investuji, vrátí se mi na zdraví a kondici hada. Ne každý však může doma chovat myši a chov myší nebo potkanů v paneláku na balkóně příliš nedoporučuji. Myší nebo potkaní holata jsou uváděny jako jeden z nejvýživnějších zdrojů potravy, přesto si myslím, že spotřebu minerálů u mláděte hada nepokryjí. Proto, pokud mladý had přijímá i mrtvou potravu, jednou za čas rozmíchám ve vodě drcené skořápky nebo sépiovou kost a pomocí injekční stříkačky vpravím do mrtvého holete trošku této směsi.
Sám jsem se nesetkal s hladovkou delší než několik týdnů nebo nějaký ten měsíc, ale v mnohé literatuře jsou uváděny případy až roční dobrovolné hladovky. V žádném případě to neberte jako doporučení ke krmení hadů. Hady krmte jednou za týden až dva, občas jim dopřejte dvou až tří týdenní pauzu. Mláďata a březí samice krmte častěji. Intervaly mezi krmením můžete prodlužovat v závislosti na velikosti a váze hada. Dvoumetrovou krajtu budeme krmit méně často než 60 cm velkou užovku.
S krmením souvisí i překrmování a obezita hadů. Protože nejoblíbenější činností hadů je tiché trávení kořisti na klidném místě, nemají kde by přebytečný tuk spálili a ten se pak hromadí ve tkáních a had tloustne. Takovýto had ztrácí jakoukoli motivaci k pohybu a jen čeká, až mu bude potrava přistrčena před tlamu. Nemá zájem ani o rozmnožování. Každý majitel hada je rád, že jeho miláček krásně papá, ale nepřehánějte to. Hady držte raději napůl hladové, připravené vždy přijmout potravu.
Další spornou otázkou je, jestli předkládat potravu živou či mrtvou? Já preferuji potravu předkládat živou. Had je predátor a už samotný lov hada vybudí natolik, že potravu příjme i jedinec v přijmu potravy jinak liknavý. Může se stát, především u mláďat, že se živé potravy bojí, v takovém případě potravu pak předkládám zabitou. Později hada převedu na živou potravu. U některých hadů je případ přesně opačný a jinou než živou a pohybující se potravu neuloví ani nepozřou. Nenechají se ošálit ani čerstvě zabitou nebo nahřátou mrtvolkou.
Na druhou stranu pokud potravu zamrazíme, máme jistotu, že bude dostupná kdykoli si to my nebo náš chovanec bude přát. Nepreferuji takové krmení „mraženými polotovary“, ale někdy přece jen nezbývá, než se k tomuto uchýlit.
Jiný problém nastane, když had potravu nepřijímá. U dospělých jedinců může být normální, nepřijmou-li potravu měsíc nebo dva. U některých druhů to souvisí se sezónním výkyvem. Jako nejčastější příklad se uvádí některé druhy krajt. Hadi také zpravidla nepřijímají potravu před tím, když se mají svlékat.
Co ale dělat, nepřijímá-li potravu mladý jedinec? Předně nepanikařte a zachovejte rozvahu. Velká část hadů nepřijímá potravu hned po narození, ale až po prvním svlečení kůže. To může být u některých druhů až dva týdny. Pokud přesto had nepřijímá potravu, zkuste si odpovědět na tyto otázky: V jaké je had kondici? Nebude se brzy svlékat? Je potrava dostatečně malá (velká)? Je to ten správný druh potravy? Je v teráriu dostatečná teplota? Nebojí se had potravy? Nechce jen potravu, která je aktivní a pohybuje se?
• V jaké je had kondici? – Jak již bylo řečeno, hadi mohou hladovět i několik měsíců, aniž by se to výrazně podepsalo na jejich zdraví nebo kondici. Jestliže nejde o mládě a pokud je had na omak pevný a statný, je aktivní, nemá vystouplá žebra nebo páteř nebo nejsou vidět podezřelé vnější příznaky, nemusíme si dělat starosti.
• Nebude se had brzy svlékat? – V období před svlékáním staré pokožky zpravidla hadi potravu nepřijímají a bývají podráždění. Jsou ale i výjimky potvrzující pravidlo – má užovka červená by přijala myš i uprostřed svlékání.
• Je potrava dostatečně velká/malá? – Zvláště mláďata nedokáží odhadnout, jak velkou potravu jsou schopna ulovit. Podáváme raději menší než větší. Opak může nastat při předložení příliš malé potravy velkému hadu. Ten pak nemusí malou myšku vůbec považovat za kořist.
• Je to správný druh potravy? – Potravní specialisté se někdy velmi špatně převádí na náhradní potravu. Pro hada přijímající výhradně termity nebude asi myší holátko příliš vhodným ekvivalentem.
• Je v teráriu dostatečná teplota? – Had, který nemá možnost se nahřát na dostatečnou teplotu, není schopen nastartovat svůj metabolismus a ani neloví.
• Nebojí se had potravy? – Někdy se stává, že had, zvláště mládě, se potravy bojí nebo neví, co s ní. V tomto případě předložíme potravu mrtvou nebo hada vydráždíme natolik, až zaútočí. Pak bývá většinou vyhráno.
• Nechce had jen potravu, která je aktivní a pohybuje se? – Někteří hadi naprosto odmítají potravu mrtvou a už vůbec neberou potravu, která byla zamražena a po rozmrazení podána. Vyžadují vždy živou potravu. To jsou praví lovci – predátoři.
Jestliže jsme postupně vyloučili všechny možnosti proč had nežere, vyzkoušíme ještě pár triků s pachem krve. Mrtvou myš nebo holátko poraníme tak, aby vytekla troška krve. Rozřízneme břišní dutinu nebo na temeni hlavy rozřízneme lebku. Had, který byl liknavý při přijímání potravy, často zareaguje na pachový podnět a myš nebo hole přijme. Pokud nezabere ani to, musíme přistoupit k násilnému krmení. Mějte na paměti, že krmení násilím je pro hada velmi traumatizující a stresová záležitost a nikdy nesmí jít o řešení trvalé. Podle velikosti hada krmíme holátky nebo jen jejich částmi (hlavička, zadní noha), které předem namočíme do vody nebo do vaječného bílku, aby lépe klouzaly. Hada chytíme za hlavou a tlamku mu otevřeme tak, že buď do štěrbiny, kterou vystrkuje jazyk, vpravíme malý předmět nebo z boku tlamky zapáčíme např. složeným kouskem papíru. Poté vpravíme holátko nebo jeho část a snažíme se zastrčit do krku. V této fázi se had někdy „chytí“ a zafunguje jeho přirozený reflex. Had by poté měl polknout kořist sám. Pokud tomu tak není, musíme vpravit potravu co nejdále do krku hadovi sami. Dbejte na to, aby jste hada nijak neporanili. Násilné krmení jedovatých hadů lze spíše označit za adrenalinový sport, než o činnost teraristy.
Myši, myší holátka – asi nejčastěji předkládaná potrava. Jestliže je myš dobře živená, je to velmi dobré krmivo bez toho, abychom museli přidávat minerální a vitamínové přídavky. Zdánlivě se jeví jako bezproblémová, ale i zde se vyskytne nejeden problém. Některým hadům myši doslova smrdí a odmítají je pozřít i za cenu dlouhé hladovky. Myši mohou být také agresivní a hada vážně zranit. Myš nikdy nenechávejte v teráriu s hadem bez dozoru a už vůbec ne přes noc.
Krysy, potkani – platí vše co bylo napsáno o myších, jen jsou poněkud větší.
Křečci zlatí, džungarští – nepříliš častá potrava už vhledem k jejich ceně ve zverimexech a tomu, že svými chlupy by mohli činit při trávení hadovi potíže. Přesto jsem choval krajtu, která odmítala jinou potravu než křečky nebo morčata.
Morče, králík – velmi dobrá potrava pro velké druhy hadů jako jsou krajta tmavá nebo anakonda.
Kuřata – jednodenní, jsou větším ekvivalentem myšího holete, několikatýdenní kuře je opět vhodné pro velké druhy hadů.
Hmyz, cvrček, saranče – užívaná potrava pro hmyzožravé druhy hadů. U takovéto potravy doporučuji alespoň občas poprášit minerálním přípravkem. Pokud je mi známo, švábi se jako potrava hadů neužívají.
Ryby – plevelné rybky z našich toků nebo nejlevnější živorodky z akvárií pro rybožravé hady.
Jiní plazi, ještěři – asi jedna z nejméně užívaných kořistí pro hady. Někdy ale není jiná možnost, než k hadovi začít chovat ještě rychle se množící ještěry.
Jiná kořist – poslední dobou často diskutovaná otázka, zda krmit i jinými druhy potravy. Teoreticky lze krmit téměř jakýmkoli druhem potravy, až na výjimky typu ježek, želva nebo dikobraz, který náš had přijme. Musíme přitom samozřejmě dbát zákonů této země a použít trochu zdravého rozumu (je tedy možné krmit i koťaty). To jsou všechny klasické zdroje potravy pro hady. Pokud by někdo ze čtenářů měl jinou zkušenost, nebo věděl ještě o jiném druhu potravy pro hady, budu jen rád, když se o svou zkušenost podělí.