Holub bronzovokřídlý (Phaps chalcoptera) má v přírodě svůj domov v Austrálii. Má tři poddruhy a obývá území jižního Queeslandu, jižní Austrálii až po Tasmánii, poddruh Ph. ch. murchisoni Matheks západní a střední Austrálii a poddruh Ph. ch. consobrina žije v severní Austrálii (podle prof. H. Dateho).
Zbarvení základního druhu je patrné z přiložených fotografií. Výhodou holubů bronzovokřídlých je pohlavní dimorfismus u dospělých ptáků. Nejpatrnější je to na čele holuba. Holub má zbarvení na čele oranžově hnědé, zatímco holubice má čelo šedé. Jinak má holubice peří matnější a místo měděného lesku na křídlech má pouze zlatozelené skvrny s kovovým leskem. Velikosti dorůstá kolem 35 cm a hmotnost je uváděna kolem 300 g. Holoubata nemají lesk peří. Uváděný údaj, že se dá pohlaví u holoubat rozeznat již záhy, podle zbarvení čela, není spolehlivý. Mohu to tvrdit na základě téměř 20-ti letého chovu těchto holubů. Stoprocentně se dá pohlaví určit, až když holoubata začnou přepeřovat. To bývá zpravidla kolem 6 až 8 týdnů stáří.
Holub bronzovokřídlý je velmi pěkný a také nenáročný druh exotických holubů. Je velmi odolný vůči rozmarům počasí a vím, že dokáže přečkat středoevropskou zimu v chráněné zahradní voliéře. Já sám tento způsob chovu nepraktikuji u žádného z exotických druhů holoubků, holubů a hrdliček, ale viděl jsem bronzovokřídlé holuby v zimě ve venkovních voliérách a byli ve výborné kondici.
Poněvadž se jedná o větší druh holubů, není chov v kleci vhodný. Snad jen v kleci větších rozměrů. Já chovám holuby ve voliérkách menších rozměrů – v=180 cm, š=100 cm a d=150 cm. Daří se jim zde dobře a úspěšně se rozmnožují. Ke hnízdění dávám holubům do odlehlého rohu voliéry košík o průměru kolem 20 cm a vystýlám jim ho nakrátko nastříhaným senem.
Holubice holuba bronzovokřídlého, stejně jako u většiny holubovitých ptáků, snáší ob den dvě bíle zbarvená vajíčka, která jsou o něco větší než mají např. Hrdličky chechtavé. Inkubace trvá 17 dnů (+ - 1 den) a v sezení se střídají oba partneři. Na holubici připadá většina inkubační doby. Holub ji střídá přes den na několik hodin. Je tomu tak u všech druhů holubovitých. Jsou výjimky, ale ty jsou pouze ojedinělé. Rovněž v péči o holoubata se starají oba partneři. Holoubata zůstávají v hnízdě přibližně 14–17 dnů. Ovšem i po opuštění hnízda se rodiče o mladé dál starají a to nejméně další přibližně tři týdny, než jsou mladí úplně samostatní. V případě, že holubice v této době snese další vajíčka, stará se o mladé dále pouze holub. U holubů bronzovokřídlých jsem se nesetkal s tím, že by rodiče po nějaké době začali mladé pronásledovat, jak se to stává u některých jiných druhů holubovitých ptáků, kteří mohou svá mláďata i zabít, pokud chovatel včas nezasáhne.
Já krmím holuby bronzovokřídlé směsí pšenice, prosa, řepky, slunečnice a kardy a to jak v suchém stavu, tak i naklíčené. Mimo to jim dávám vaječnou míchanici a vařenou rýži. Stejně jako u všech exotů chovaných v zajetí, je důležité podávání vitamínů (zejména A+D3, E a B komplexu) a minerálních látek, zejména vápníku a některých důležitých stopových prvků.
Chov těchto holubů je, jak jsem již uvedl, nenáročný a pro chovatele zajímavý a určitě si mezi chovateli najdou své příznivce.