Zkušenosti s krmením hadů

Krmení hadů je tak trochu kapitola sama pro sebe. Většinou se všude v literatuře dočtete, co byste měli pro své hady udělat, jak velkou nádrž, jaký podklad a zařízení terária, jaké teploty, čím a jak často krmit a tak podobně. Málokde se ale už dozvíte, že i když se budete držet všeho doporučeného, zdaleka to nemusí znamenat bezproblémový chov. Může se tak stát, že nějaká běžnější záležitost dokáže teraristu–začátečníka řádně vylekat.

Vím, o čem mluvím

Něco podobného se totiž přihodilo i mě. Samice užovky červené (Elaphe guttata) se mi v lednu spářila – páření jsem pozoroval 27. ledna a o dva dny později sežrala moje samice (145 cm) jednu dospělou myš. 52 dní poté nakladla samice 13 vajec, která jsem umístil do inkubátoru s termostatem hlídanou teplotou 28 °C. Týden po snůšce jsem nalezl další vejce – pouze jedno. O další týden později jsem s podezřením na nějaká další zadržená vejce navštívil veterináře. Samice dostala „kalciovku“ a o 2 dny později se zakalila jako do svleku, což bylo za poslední 4 týdny již potřetí ! Ke svleku vždy došlo, ale svlek se skládal z mnoha cárů a poměrně dost kůže zůstalo na samici. Hned v pondělí odhalil rentgen u veterináře další 3 zadržená vejce, která byla vymasírována ven. Je s podivem, že dvě z těchto tří vajec byla velká, bílá, prostě ukázková vejce, i když 16 dní „přenošená“. Za týden následoval svlek, tentokrát celá kůže v celku. Zajásal jsem, ale vyhráno – jak se vzápětí ukázalo – zdaleka nebylo. Samice nejevila zájem o holata, o myšata, o potkáňata, o křečky, o myši a ani o potkany „středňáky“, a to ani živé, ani mrtvé, což všechno je strava, kterou předtím brala poměrně bez problémů. Trochu jsem to nechápal, protože po teráriu lezla docela aktivně. Nevzdával jsem se a statečně zkoušel krmit dál. Po 14-ti týdnech (!!!) jsem se dočkal, samice doslova vystartovala na dospělou myš a v mžiku ji do sebe nasoukala, což bylo ale vše. O další již opět nejevila zájem ani ten samý den, ani den a ani dva poté. Dříve se mi několikrát stalo, že sežrala potkana – středňáka, jeden den si „odfoukla“ a když jsem krmil samce, vystartovala na dalšího hlodavce. Když to sečtu, sežrala samice za 16 týdnů jednu myš! Trochu jsem nechápal, co se děje, protože ze snůšky byla po 59-ti dnech 3 překrásná mláďata (po vejcích se mi bohužel rozběhla plíseň a mnoho jsem jich nezachránil) a samice nikterak nepůsobila dojmem jakékoli zdravotní újmy. Nakonec vše skončilo tak, že po 4 měsících půstu do sebe samice s chutí nasoukala 3 dospělé mastomyši a od té doby je opět vše jak má být. Pravidelně se svléká a pravidelně přijímá potravu – myši, mastomyši i potkany.

Jak jsem krmil hady

Já osobně jsem se s takovou situací setkal poprvé a byl jsem z toho poměrně dost nesvůj. Na internetu ani v literatuře jsem se o něčem podobném nedočetl a ani žádný z mých kamarádů-teraristů se s ničím podobným nesetkal. Tedy setkal, ale ne u užovky. Tyto situace prý nastávají běžně u velkých škrtičů (které však nechovám a tak mám informace pouze z literatury a od kolegů-teraristů), kde je to však dáno způsobem jejich trávení, které je dokonalejší, než u užovky červené. I přes výše uvedené však musím zkonstatovat, že užovka červená je had, který je – co se týče krmení – nenáročný a nevybíravý. Postupem času jsem naučil všech 5 svých „eláfek“ brát myši, potkany, mastomyši i křečky (zpočátku bral jeden samec pouze myši a jedna samice pouze potkany), takže z jejich strany je nyní snad už vše v pořádku.
Trochu jiné je to u dalších hadů v mém chovu. Všechny tři druhy svých korálovek rodu Lampropeltis jsem se rozhodl vychovat od mladých hádků. Nejdříve to byla Lampropeltis mexicana greeri. Mladý sameček byl 1 rok starý a chovatel na burze, kde jsem ho zakoupil, říkal, že je to poměrně žravý hádek, což se ukázala být pravda. Po zhruba dalším půlroce jsem si pořídil dvě 14 dní staré samice. Tam už to bylo trochu jiné, jelikož jsem je musel obě dokrmovat uměle. A ačkoli jsem je krmil obě stejnými dávkami a ve stejném intervalu, začala jedna samice růst rychleji než ta druhá. Po zhruba 3 měsících začala větší samice žrát sama, ale menší jsem musel stále dokrmovat uměle. Vše skončilo po 7-mi měsících úhynem menší samice.

Další korálovkou, po které jsem zatoužil, byla Lampropeltis triangulum campbelli. Na burze jsem od známého chovatele zakoupil dvě půlroční samičky a ty žerou obě v pohodě. Rozdíl mezi nimi ale trochu je. Při zakoupení byly obě samice skoro stejně velké – rozdíl byl opravdu nepatrný. Nyní (po půl roce) už je rozdíl ve velikosti jasně markantní a je to dáno apetitem obou háďat. Při krmení jedna samice vezme velké hole – skákavku a tím to pro ni skončilo. Druhá však nelení a v pohodě „vyluxuje“ všechna 3 zbylá holata (měl jsem v úmyslu dávat každé po dvou holatech). V současné době jsem sehnal k oběma samicím 14-ti denního samce (NZ 08/04), ale tady žádný postřeh ohledně krmení zatím nemám.
Poslední korálovkou, kterou jsem si pořídil, byla Lampropeltis pyromelana woodini. Od dalšího, poměrně známého chovatele, jsem si pořídil 2 týdny starý pár těchto hádků. Po předchozích zkušenostech jsem se obával patálií při krmení, ale byl jsem ujištěn, že jsou hádci „rozkrmení“. Opak se však ukázal být pravdou (moc nechápu, jak může někdo prohlásit 2 týdny starého hada za rozkrmeného). Po této korálovce jsem ale hodně toužil, tak jsem se odhodlal to prostě risknout. Hádci však ani v nejmenším nejevili zájem o jednodenní holátka myší (zkoušel jsem i mastomyš, ale ta má holata poměrně velká), a to ani o živá či mrtvá. Zájem nejevili ani o rozříznuté půlky. Zkoušel jsem umístit holata do krabičky a schovat do mulčovací kůry, zhasnout, pořádně narosit (po narosení hádci šmejdili po nádrži sem a tam), dát hádka (jednotlivě) s holátkem do menší elementky, nechat je skoro 3 týdny vyhládnout a pořád nic. Po dvou měsících začal brát samec holata sám, samici však dál dokrmuji uměle. Tomu říkám „na 100 % rozkrmená mláďata“! Tak mi to bylo podáno od chovatele, jehož jméno mi donedávna dávalo jakousi záruku kvality. Bohužel…

Umělé krmení

Co se týče umělého krmení – to je pro člověka, který vše provádí poprvé sám bez dohledu nějakého kolegy – teraristy nebo kamaráda, opravdu nezapomenutelný zážitek. Korálovky jsou po narození poměrně malí hádci a tak vzhledem k tělesným proporcím hada se představa umělého krmení zdá být dost drastickou metodou. Nějak se ale holt začít musí. První dvě holata tedy vsunul ukázkově do hada zkušený kamarád – terarista, za týden už to bylo jen na mně. Myslím, že každý, kdo poprvé uměle krmil mladého hada, mi dá zapravdu, že se jedná o operaci nelehkou jak fyzicky, tak psychicky.
Další postřeh se týká velikosti předkládané stravy. Užovky rodu Elaphe vezmou i poměrně velké sousto a nedá jim moc problém ho také strávit. U korálovky L. m. greeri jsem se však několikrát setkal s tím, že mladý samec pozřel velkou myš a po dvou dnech ji natrávenou vyvrhnul a to třeba i těsně po svleku. Takže jsem časem zjistil, že se vyplatí dávat třeba menší myšky a dát dvě (nebo i víc semišových holat), než se pokoušet krmit velkým soustem.

Na závěr se stručně zmíním o intervalu krmení. Guttaty krmím po 2–3 týdnech, větší pauzu dělám pouze u chovanců, kteří jdou do svleku. Interval se snažím držet i v případě, že hadi šmejdí po teráriu a reagují zvědavě na každý pohyb. Korálovky krmím po 10–14ti dnech a mláďata do jednoho roku asi jednou týdně. Letos bych chtěl nejstarší korálovky poprvé zazimovat, takže i v tomto případě bude následovat větší pauza. Ale o tom třeba zase příště…