Ctenosaura quinquecarinata Iguanidae
Tento zajímavý ještěr, dříve řazený do rodu Enyaliosaurus, je přímo ideálním chovancem pro ty teraristy, kteří nemohou svému koníčku věnovat příliš místa a přesto touží po velkých leguánech. Co se stavby těla a zbarvení týká, je totiž přímou zmenšeninou velkých cyklur a ctenosaur. Dorůstá však délky pouhých 40 cm, z čehož na ocas připadají takřka dvě třetiny.
Popis
Jeho základní zbarvení je šedohnědé, s tmavě šedými až černými příčnými pruhy na hřbetě a bocích. Příčně pruhovaný je i ocas tohoto zvířete. Vysoký hřbetní hřeben má kolem šedesáti ostnů asi 4 mm vysokých. Samci se vyznačují velkým hrdelním lalokem.
Ocas se skládá ze segmentů tvořených silně ostnitými šupinami, které mohou být vodítkem při odlišení tohoto druhu od ostatních ctenosaur. Odlišení od stejně často nabízeného leguána Ctenosaura similis je možné na první pohled podle počtu ocasních šupin – intercalárií. Jde o řady šupin oddělujících příčné prstence šupin trnitých. Zatímco C. similis má 2–3 příčné řady intercalárií, C. quinquecarinata má pouze 1 řadu těchto šupin. Druh je ostrůvkovitě rozšířen v jižním Mexiku, v Hondurasu, v hraničních oblastech Hondurasu a Salvadoru, v jihozápadní Nikaragui a příhraniční oblasti Kostariky. V biotopu dává přednost suchým lesostepním formacím od nížin do 750 m. n. m. Ukrývá se pod kameny, aktivně si vyhrabává nory, ale obsazuje i nory jiných zvířat. Bez zjevných obtíží šplhá na skaliska i do korun stromů. V přírodě i v zajetí je všežravý.
Chov
Pro chov páru zřizujeme terária 100×50×50 cm a větší. Tyto leguány můžeme chovat i ve smíšených skupinách, samci však spolu při dospívání, kdy si vyjasňují hierarchické vztahy, a pak i na počátku každého období páření svárlivě bojují. Ubikace tedy musí být tím větší a pokud možno její zařízení i členitější, čím více jedinců v ní chceme společně ubytovat. Jako podklad slouží písek nebo jemný štěrk, mně samotnému se osvědčil i lignocel a jeho směs s pískem v poměru 1 : 1. Bohužel se musíme hned od počátku smířit s tím, že zvířata jsou přes den velice aktivní a neustále po nádrži rejdí a při jejích okrajích hodně hrabou. Tím nejenže neustále převrstvují substrát z místa na místo, ale zahrabávají si i misky s vodou a potravou, což je u biotopově zařízené nádrže značně nepříjemné. Ať totiž děláme, co děláme, v teráriu to stále bude vypadat jako po výbuchu. Prostor rozčleníme většími kameny, z nichž jeden, případně i několik, podle velikosti ubikace a počtu chovaných zvířat, bude topný. Pro jeden pár se dobře se osvědčuje i jen výhřevná žárovka, umístěná v krytu z pálené hlíny nad cihlu, volně položenou na substrát. Žárovka (40 W) se zadním zrcadlem (reflektorová), umístěná 15 cm nad povrchem cihly, vytváří v centru světelného kužele teplotu 45–50 °C, což je pro tato slunce a teplo milující zvířata velmi přitažlivé.
Podél stěn terária umístíme vodorovně a šikmo různé silnější větve, které můžeme pro estetický dojem ozdobit umělými rostlinami. Naproti tomu živé rostliny není možné u těchto leguánů udržet, protože je ničí jak pohybem, tak i ožíráním. Vedle již zmiňované teploty, udržované topnými kameny nebo výhřevnými žárovkami na průměru 30 °C s možností vyhřátí na 45 °C, je velmi důležité nasvícení ubikace alespoň jednou zářivkovou trubicí. U shora uvedeného terária postačuje 60 cm zářivka Sun Glo 20 W s plným solárním spektrem (k dostání v Hornbachu za 155,- Kč), výhodné je i přídavné osvětlení žárovkou Day Glo Neodymium s podílem UV A složky světelného spektra (k dostání tamtéž).
Nezbytná je miska s vodou, stejně jako pravidelné rosení. Musíme však dbát na to, že zvířata pocházejí z oblastí spíše polosuchých až suchých a substrát nesmí být tedy nikdy převlhčený. Leguáni však tohoto ponaučení nedbají a misku s vodou nám nepřestanou vylévat ani zahrabávat. Proto je udržení správného mikroklima terária někdy značně pracnou záležitostí.
V noci jsou terária vypnutá, teplota může klesat na 20–22 °C. Během dvou až tří zimních měsíců ponecháme zvířata bez potravy a teplotu snížíme celodenně na 16–20 °C. Samičky snáší asi 6 týdnů po páření 8–18 vajec, která zahrabávají. Inkubace při teplotě 28–29 °C a vysoké vzdušné vlhkosti, nejčastěji v líhni na vlhkém vermikulitu, trvá 80–90 dní. Čerstvě vylíhlá mláďata měří 10–12 cm.
Krmení
Ke krmení předkládáme zvířatům živý hmyz, především cvrčky Gryllus bimaculatus a Gryllus assimilis, larvy potemníků Tenebrio molitor a Zophobas morio a menší až střední nymfy švábů Blaptica dubia. Nedílnou součástí krmné dávky by měla být potrava rostlinná, která má tvořit zhruba 50 % každého krmení. Tito leguáni přijímají, stejně jako velké druhy tohoto rodu, s oblibou listy i květy pampelišek, měkké zelené okraje listů čínského zelí, nakrájené banány, rozinky a piškoty namočené v čaji. Mláďata krmíme denně, dospělá zvířata obden.
Pomineme-li nepříjemné hrabání, které by se možná dalo odstranit vybetonováním dna, jde o zvířata velmi atraktivní. Už pro svou aktivitu a neustálý pohyb po nádrži dokáží chovatele upoutat na dlouhé hodiny a terárium s nimi se vám pak stane doslova oázou tropů v jinak strohém světě techniky a civilizace.
