Brazilská fila
Hlídají stáda skotu, chrání je před šelmami, stejně jako své majitele před všemožnými útočníky, pomáhají také při lovu, své místo nachází i ve strážních službách při ochraně osob a majetku.
Původ
Jejich původ je však jedním velkým tajemstvím. Je ho zřejmě třeba hledat někde v 16. či 17. století, v dobách dobyvatelů a přistěhovalců. Brazilská fila vznikla s největší pravděpodobností křížením a selekcí psů přivezených ze starého světa. Pravdou však i přes záhadný původ zůstává, že se jedná o fascinující pracovní plemeno s vynikajícími vlastnostmi, na které mohou být Brazilci právem hrdí.
Jak sám název napovídá, domovinou fil je Jižní Amerika, Brazílie a sousední státy. Název „fila“ se odvozuje většinou od portugalského slova „filar“, což znamená držet, stisknout a myslím, že skvěle vystihuje mimořádnou sílu, kterou má fila v čelistech. Kolonisté potřebovali silného, odolného a tvrdého psa, který by byl jednak honáckého a loveckého, ale také obranářského charakteru.
U vzniku fily stála především plemena starý anglický mastif, bloodhound a staří buldoci. Výsledkem byl velmi ostrý pes, na první pohled budící respekt. Jeho hlavními povahovými znaky je již po staletí odvaha a věrnost. Jelikož chodí mimochodem (současně stejnou přední i zadní nohou), připomíná na první pohled velkou kočkovitou šelmu. Nápadné je množství volné kůže na krku a velká těžká hlava. Barvu může mít fila žlutou, plavou i se žíháním nebo tmavou a černou se zlatým žíháním. Někteří představitelé mají černou masku, ale mohou být i bez masky. Horní hranice výšky je u psů 75 cm a u fen 65 cm. Váha fil se pohybuje u psů okolo 60 kg u fen pak okolo 55 kg.
„První brazilské fily byly přivezeny do ČSSR v roce 1985, a to na Slovensko. My jsme se začali chovem fil zabývat v roce 1989 a od roku 1991 je využíváme ve strážní službě. Naše zkušenosti jsou takové, že fila je především ochranným psem pro rodinu, dům, osobní ochranu, lov černé zvěře, hlídání stád ovcí, koz i skotu a vynikající stopař. Svému pánovi a celé jeho rodině je plně oddaná. Vůči rodinným přátelům a hostům je vždy nedůvěřivá a ostrá. Uznává pouze rodinu, ve které žije, a nesnaží se nad ní získat nadvládu, jako to zkouší mnohá jiná plemena. Své rodině zůstává vždy věrná, proto také v Brazílii platí přísloví „věrná jako fila“. Je prostě ostrá a nepodplatitelná, ale pokud uzavře s někým přátelství, nikdy ho nezradí. Obzvláště miluje děti své rodiny,“ popisuje své zkušenosti s plemenem pan Tomáš Froněk.
Povaha
„Ostrost se u fily začíná projevovat mezi 4.–8. měsícem. Není neobvyklé, že již 10týdenní štěně na sebe nenechá sáhnout od cizího a takovému opovážlivci dá ráznou odpověď. Dospělá fila nikdy nestrpí, aby se jí dotýkali cizí lidé nebo aby si k ní dovolovali nějaké důvěrnosti. Jestliže se nechá pohladit od cizího, není to „pořádná fila“. Pokud si jde zájemce koupit štěně, měl by si zkusit povahu rodičů, zda jsou ostří a brání svého pána. Takové povídání, jako „můj pes je socializovaný“, nebo „on je vychovaný“, je nesmysl. Fila buď tyto povahové vlastnosti má nebo prostě nemá. Má ostrost vrozenou a nikdy nestrpí jednání ohrožující pána. Je velmi poslušná a snadno ovladatelná, je však nevhodná ke sportovním účelům, neboť obranu bere velmi vážně. Není pro ni hrou, ale opravdovým bojem na život a na smrt. Pokud bojuje pro ochranu svého pána a jeho rodiny, je schopna jít až do samého sebezničení.“
Nekouše do natažené paže, ale snaží se figuranta zneškodnit zákusy do krku, břicha, rozkroku. „My osobně s filami koušeme do ringového obleku a všichni naši psi mají přezkoušení povahy podle brazilského řádu. Tam útočník napadá psa s klackem v ruce a má na sobě ochranný rukáv. Fila se bez pobídnutí svého pána vrhá na figuranta a zakusuje se do rukávu (figurant musí být velmi zkušený, aby ho fila nekousla jinak). Figurant rukáv pouští a fila ho z něho strhává. Figurant útočí znovu, fila nechává ležet rukáv (neživý předmět ji nezajímá) a útočí vzhůru směrem na hrdlo. Toto je jeden z nejlehčích testů povahy, kterým musí projít každé zvíře v Brazílii, má-li být chovné. Místo klacku figurant používá také například bednu od piva, rozevřený deštník, kolečko.Výchova fil u nás začíná asi ve 4 měsících, kdy naučíme štěně chodit na vodítku, přivolání, ukazovat zuby a celkově s ním manipulujeme. Se štěnětem trávíme hodně času, nikdy na ně nekřičíme a už vůbec je fyzicky netrestáme. Fila je totiž na svém pánovi velmi závislá a jakákoliv hrubost z jeho strany ji může povahově poškodit. Již od štěněte ji nenecháme hladit od cizích lidí, jenom my ji hladíme a krmíme. To je naše výsada,“ vypráví paní Froňková o výchově štěňat ve své chovatelské stanici z Radnické kovárny. Pan Froněk, který se již mnoho let zabývá výcvikem, povahovými vlastnostmi a jednáním psů při ostraze či ochraně osob, pokračuje ve vyprávění: „Mladé fily se učí od starších. Jedenkrát za dva měsíce necháváme fily vydráždit v kotci, ale to až od osmi měsíců. Když dosáhnou jednoho roku, bereme je na vodítko, kde jsou napadeny figurantem. Figurant však nechává mladé fily vždy vyhrát. Na strážení objektu je nasazujeme asi od osmnácti měsíců, a to nejvíce přes jaro a léto. Pokud bychom je chtěli využít v objektu i v zimě, musí tam mít zateplenou boudu. Fila totiž může být celoročně venku, ale pouze v zateplené boudě a dobře a kvalitně krmena. Na speciální akce a ochranu psovoda používáme fily mimo objekt nejdříve od 2,5 roku.
Naši psi
Naši psi pracovali pro agentury SCSA, Miloš Strnad–Tempo–Car i na různých speciálních akcích. Zkoušeli jsme je jako v Brazílii, kdy náš pes dokázal například přidržet na místě 800 kg býka za nozdry, aniž by ho nějak poranil, dokázal se vyhnout jeho rohům i kopytům. Také jsme s nimi vyzkoušeli lov černé zvěře. Ovšem kdo chce s filou lovit, musí začít nejdříve ve 2,5 letech, a to tak, že se psu nechá nejprve asi patnáctikilový, za půl roku tak třicetikilový divočák. Třiapůlletého psa jsme vyzkoušeli na 78 kg divočákovi, který nejprve zaútočil na mne, ale až ke mně se nedostal, protože pes ode mne útok odvrátil a na druhý útok již divočák neměl čas. Pes ho chytil za rypák, přetočil ho ve vzduchu a zneškodnil, aniž bych já stačil zasáhnout svým krátkým kančím kopím. Pes ani já jsme neměli ani škrábnutí.
Jednou se nám na ranči vytrhl hřebec, splašil se a zaútočil na naši sedmiletou dceru. Fila, která u ní dosud klidně seděla, se vymrštila, chytila koně za nozdry, až se posadil na zadek a třásl se, dokud jsme k němu nedošli a filu neodvolali. Kůň byl bez zranění, ale pořádný respekt před filou mu zůstal dodnes. Přitom fena, která zasáhla, vážila pouhých 48 kg a hřebec 300 kg.
V Brazílii je fila užívána k lovu velkých kočkovitých šelem, především k lovu jaguárů. V boji s kočkovitými šelmami ji chrání dostatek volné kůže. Také si vzpomínám, jak nám jednou do objektu AGRO–SLUŽBY vjelo osobní auto, které tam nemělo co dělat. V té době jsem měl puštěny čtyři fily. Okamžitě zaútočily na auto, utrhly zrcátko, stěrače, anténu, vyrazily postranní větrací okénko, zakusovaly se do gum, skákaly po kapotě a snažily se dostat dovnitř. Když se mi podařilo psy odvolat a zavřít, byla posádka psychicky na dně a myslím, že už víckrát do cizího objektu nevjedou.
Jednou jsme prodali štěně z našeho odchovu na polosamotu u Prahy. S novou majitelkou jsme byli ve stálém kontaktu a na psa jsme slyšeli jen samou chválu. Když byl psovi asi rok, volala majitelka, že zabránil vniknutí zloděje do domu. Odpoledne, když se vracela z práce, uviděla na zahradě krev. Nejprve ji napadlo, že se psovi něco stalo. Po pár metrech našla cáry zakrvácené košile. Obešla dům a tam seděl pes s tlamou od krve pod rozbitým oknem. Okamžitě zavolala policii a vysvětlila, co se stalo. Pachatel stačil jen rozbít okno, ale do domu se nedostal. Za rohem se na něj vyřítil pes a pachatele napadl. Tomu se ještě nakonec podařilo dostat přes plot. Pachatele se podařilo zadržet, když vyhledal lékařské ošetření. Jednalo se o občana bulharské národnosti, který se dostavil k lékaři s mnoha tržnými ranami a zhmožděninami. Lékař se s podivem zeptal majitelky, co to má za psa a zda to je vůbec pes, jestli to není kříženec pitbula se žralokem. Pes vyvázl jen s pohmožděnými svaly na hrudníku, jak do něj pachatel kopal, když se snažil zachránit. Toto je pravá povaha fily, „chránit jí svěřené za každou cenu".
"My používáme nejraději psy okolo 68 cm v kohoutku a 55 kg a feny okolo 63 cm a 48 kg, a to hlavně kvůli vytrvalosti a pohyblivosti. Jednou jsme také byli požádáni mysliveckým sdružením, jestli bychom pomohli dohledat raněného divočáka. Fila se okamžitě vydala po stopě a za dvě a půl hodiny jsme našli divočáka zhasnutého pod stromy v houští. Perfektně se také osvědčilo štěně z našeho chovu v jižních Čechách při ochraně stáda ovcí, kolem kterého se potuloval rys. Majitel přišel o několik ovcí a o dva německé ovčáky, které mu rys roztrhal. Filu si nemůže vynachválit.“
„Viděl jsem také zasahovat filu, když jsem sloužil u zásahové jednotky,“ pokračuje ve vyprávění pan Froněk. „Byl poplach v herně, kde opilý host ohrožoval hosty uraženou lahví od vína. Po příjezdu na místo jsem muže vyzval, aby láhev odložil. Místo toho na nás zaútočil. Fila, kterou jsem měl s sebou s koženým košíkem, muže zpacifikovala takovým způsobem, že neměl čas láhev použít, a když měl pouta na rukou, stále ještě nechápal, co se s ním děje. Čtyřapůlletá fila byla nezraněná a zcela v pohodě, přestože zasahovala ve velmi těžkém prostředí (blikající automaty, hluk, hudba, dlaždice)."
Pachové práce
Z našich poznatků vyplývá, že se fila hodí pro pachové práce, hlídání objektů, celkovou strážní službu, hlídání stád, lov černé zvěře, hlídání věznic apod. Nehodí se tam, kde musí být celoročně sama v objektu a nesnese velké střídání lidí. K ostraze objektů, k lovu černé zvěře apod. je nejlepší používat fily ve smečce, pospolu výborně spolupracují.
(Více informací o plemeni brazilská fila můžete získat např. u manželů Froňkových v chovatelské stanici z Radnické kovárny, tel.499 392 220)
