„Jak mít koně“ – 18. Část

Po nedávném absolvování jednoho z veřejných tréninků se známým westernovým trenérem, jsem si znovu uvědomila, jak moc důležité je nerušit koně sedem a držením otěží. Časté chybování jezdců v tomto ohledu mne inspirovalo ke snaze vypátrat nějaké další informace, jež jsou k této problematice dostupné. A právě o ně bych se v následujících řádcích s vámi chtěla podělit.

Křivý sed koně plete

Často se stává, že lidé již na koně křiví sedají. Hlavně ti, kteří mají hodně sedavé zaměstnání, celý den stráví u počítače nebo jezdí často v autě. Když se na to zaměříte, určitě najdete spoustu řidičů, kteří v autě sedí tak, že drží volant levou rukou, pravou svírají řadící páku a tělo mají zhroucené na pravou stranu, jelikož se předloktím opírají o středovou opěrku. Rovněž zvyk dávání si nohu přes nohu ke správné pozici těla moc nepřispívá. A když se tak projdete, třeba v restauraci a zaměříte se na to, jakým způsobem lidé sedí, myslím, že najdete jen málo těch, kteří opravdu sedí rovně a zdravě. Pak si stěžujeme na bolavá záda po ježdění a náš kůň je pořád na jednu stranu lepší a na druhou horší, divíme se a zkoušíme nové a nové metody tréninku. Jednoho dne přijede trenér a uvidí nás sedět na koni, podívá se zkušeným okem, trochu nám posune nohu, trochu ruku s otěží, řekne narovnej se a po pár procválaných kruzích najednou kůň perfektně funguje na obě strany stejně dobře a vy máte chuť sednout si na mez a brečet, protože v té chvíli vám dojde, že to není ani chyba terénu, ani špatnýma nohama koně a ani to není tím, že kůň je pravák nebo levák – prostě špatně sedíte!!! Když je totiž naše tělo shrbené, pánev se vykloní a způsobí to, že jedna sedací kost je níže, než ta druhá (obr. 1). To také způsobí, že noha na opačné straně se zvedne a zkrátí (můžeme to poznat tak, že nám noha má snahu vypadávat ze třmenu). Horní polovina těla se nakloní ke zkrácené noze a celý hrudní koš se rovněž shrbí na tuto stranu. Takto křivý jezdec svůj sed kompenzuje tím, že zvedne rameno a naklání hlavu do protilehlé strany. Nejen, že kůň pak tuto „křivost“ přebírá, ale také velmi trpí jezdcova páteř a je téměř nemožné mít v této pozici vyvážený sed. Často se také stává, že i výborný jezdec, který je v rekonvalescenci po úrazu a spěchá pak opět do sedla, si zničí svůj správný sed a snadno splete i koně, jen tím jak uhýbá bolestem, které jej ještě trápí.

Rozdíl mezi muži a ženami v sedle

Zajímavým hlediskem, co se týče správného sedu, je také fakt, jste-li jezdec nebo jezdkyně. Ženy mají přirozeně rozestoupenou a uvolněnou pánev, jež jim umožňuje plynule následovat pohyby koně. O to větší je nebezpečí pádu a nebezpečí zranění kloubů. Ženy jsou také obvykle zručnější a citlivější při práci s otěží. Úzká mužská pánev a její osvalení sice může způsobit snížení schopnosti náledovat pohyby koně, ale snadněji se udrží ve správné pozici. Ženy mají lehčí kosti ale méně odolné šlachy a vazivo – znamená to menší zátěž pro koně, ale zvýšené riziko zranění pro jezdce, obzvláště co se týče kolen. Mužský těžší rámec je těžším nákladem pro dostihové nebo distanční koně. Ženy jsou obvykle menší, než muži, proto mohou jezdit i menší koně, oproti tomu mužské delší nohy lépe obejmou koňské boky, než kratší ženské. Ženy mají těžiště níže, než muži, někde mezi kyčlemi. Určitá větší objemnost v těchto partiích u žen může být příčinou toho, že hledání správné pozice v sedle u začátečnic je pomalejší, ale zkušené jezdkyni tato vlastnost usnadňuje stabilní držení nohou. Muži mají těžiště výše, někde v oblasti beder. Rizikem jsou neklidné holeně. Nalezení a udržení správného sedu je snadnější, ale je náročné udržet stabilitu nohou. To, že mají muži vysoké těžiště a ještě jsou sami vysokého vzrůstu, jim může v sedle způsobit problémy s rovnováhou.

Ženy jsou slabší a mají obecně méně rozvinutou muskulaturu než muži, rády dají přednost použití psychologie před hrubou silou. Muži silově zvládnou víc, ale mohou mít sklony k přetahování se s koněm.

Sedla byla původně vytvořena pro jezdce – muže. Ovšem ze statistik vyplývá, že ženská jezdecká veřejnost je mnohem početnější, než mužská. Uspořádání ženské pánve a posazení nohou může být v sedle pro ženy nevýhodou a nesprávné sedlo může tento záporný efekt ještě zhoršit. Ženy mají širokou pánev, šíře posazené sedací kosti, jejich kyčelní klouby jsou pootočeny ven a kostrč je posazena poněkud víc dozadu oproti páteři. Ženské nohy mají svým postojem snahu se stále dotýkat koleny, což je nevýhodné pro pozici stehen, takže pro ženu je pohodlnější, když stehna visí dolů podél koňských boků. Jsou často otevřená až ke kolenům a při ježdění se snadno posouvají dopředu a nahoru. Protože kostrč je posazena více vzadu za lumbálními obratli, mají ženy přirozený sklon k povoleným spodním zádům, což je nežádoucí. Zejména mladé nezkušené jezdkyně mají sklon k naklánění se dopředu na stydkou kost, daleko před požadované těžiště a tím se v zádech ještě více prohnou. Aby se dostal zadek pod tělo a vtáhla se kostrč, vyžaduje to srozumitelnou instruktáž a důsledné cvičení.

Muži mají úzkou, rovnou pánev skoro paralelní se sedacími kostmi a kyčelními klouby, jež jsou pootočeny dopředu. Mužská kostrč je svislejší a nohy jsou posazené (oproti ženským dotýkajícím se kolenům) spíše do oblouku s koleny od sebe. Tím je pro muže snadnější obejmout koně nohama. Rovná pánev umožňuje mít zadek pod sebou a tím i přirozenější a trvalou pozici v sedle. Mužské úzce postavené paralelní sedací kosti a skoro svislá kostrč jsou perfektními předpoklady pro hluboký sed. Sedací kosti jsou schopny se volně pohybovat vzad a vpřed, na rozdíl od svalové námahy, jež musí vyvinout ženská pánev, aby dosáhla stejného efektu. Přirozeně pod tělo vtažená mužská kostrč umožňuje snadnější zvládnutí sedu v klusu i ve cvalu. Ženy jsou v těchto chodech nuceny pro udržení správného sedu neustále zapojovat svalstvo, aby vtlačily kostrč pod sebe a srovnaly spodní záda.

Tohle je pouze obecné shrnutí, proto berte v úvahu že anatomické dispozice jsou u každého jedince specifické. Přesto si ale myslím, že výše uvedené informace mohou alespoň trochu pomoci k lepšímu pochopení jezdcům samotným i trenérům a instruktorům. Pár typů k tomu, abychom se v sedle správně uvelebili a napravili si držení těla si řekneme příště.