Název farmy sice vznikl teprve před několika lety, ale zkušenosti s chovem papoušků máme více jak třicetileté. Když mně bylo šest let a rodiče mně koupili první párek andulek, ani jsem netušil, že se chovatelství stane mým celoživotním koníčkem.
Samozřejmě to byly chvíle radosti, ale také někdy zklamání z neúspěchu, který je v tomto oboru zcela běžný. Ale vraťme se na úplný začátek. První pár andulek se brzy rozrostl na další, až na deset párů. Mláďat bylo hojně, což mě vedlo k nákupu dalších malých papoušků a korel. Začínal jsem asi s deseti páry.
Chovatelské zařízení zdaleka nebylo na takové úrovni jako dnes. Obyčejné pletené pletivo, žádné bodované, makrolon či jiné materiály. Voliéry jsem měl pouze letní, s přístřeškem. Ke stavbě nových voliér se postupně využívalo každého místa.
Z australských papoušků pak přibyly rozely pestré a z afrických agapornis fišerův a růžohrdlý. Nejdříve jsem je choval v klecích, později bylo využito sklepních, temných prostor pod rodinným domkem. Zde se papouškům neuvěřitelně dařilo – až tři hnízdění za rok nebyly výjimkou. V roce 1975 jsem opět rozšířil chov australských druhů papoušků o rozely pestré, žlutolící, žlutohlavé, penanty, papoušky zpěvavé a mnohobarvé. Jako mladý a nezkušený chovatel jsem si naivně myslel, že pořízením dvou kusů papoušků budu mít pár, který bude pravidelně odchovávat, jak jsem byl zvyklý u předešlých druhů. Ale opak byl pravdou. Endoskopie či analýza DNA byly v nedohlednu a mně nezbylo než věřit starším a zkušenějším chovatelům.
Papoušky zpěvavé, mnohobarvé a rozely žlutohlavé se mně dařilo rozmnožovat celkem úspěšně. Horší byla situace u rozel žlutolících a pestrých. S těmito dvěma druhy jsem měl potíže, prakticky se mně nepodařil, až na pár kusů, téměř žádný odchov. Naopak u penantů byly odchovy velmi úspěšné. Od čtyř párů, za jedinou sezónu, 28 mláďat. U jednoho páru se jednalo o samičku ještě nevybarvenou (stáří 10 měsíců), která snesla 16 vajíček. Všechna byla oplozena a vylíhlo se 11 mláďat, která společně se starším samečkem vychovali do samostatnosti. Úspěšné odchovy byly impulsem pro budování nových voliér a já si tak mohl dovolit další papoušky. Byly to druhy: Barnard zelený, papoušek červenočapkový a papoušek červenokřídlý. Šlo, na tehdejší dobu, o to nejlepší, co se dalo sehnat. Odchovy byly více či méně úspěšné. Část chovatelů se později zabývala chovem dalších australských papoušků, ale mě daleko více lákali papoušci američtí. Prvními z nich byly ary marakány. V roce 1988 odchoval tento pár i mládě a jednalo se o druhý odchov v naší republice (v současné době máme v chovu tři páry). Poté následovaly aratingy. Zde jsem slavil úspěšný odchov 4 kusů arating kaktusových – bylo to v roce 1986. V současné době se tento druh papoušků v ČR pravděpodobně vůbec nechová. Jako jeden z prvních jsem odchoval aratingy oranžovočelé. Z dalších chovných arating můžu uvést tmavohlavé, skvrnité, kropenaté, zlatočelé, zlatohlavé, jendaje, nandaje a zlaté.
Nyní chováme aratingy jendaj, zlatohlavé a zlaté. Arating zlatých jsem sestavil celkem 8 chovných párů. Dva páry těchto papoušků sdílí společnou voliéru s arami araraunami. Podařilo se nám takto vytvořit dvě skupiny (dvě voliéry) – jak arové, tak aratingy velmi úspěšně odchovávají.
Mláďata uměle dokrmujeme, přenecháváme je do rodin jako miláčky, ale také sestavujeme nepříbuzné páry, které velmi ochotně hnízdí a jsou dobrými rodiči. Nesmí se jednat o „vymazlená“ mláďata, proto se po dokrmení umisťují do větších voliér – po více kusech, do tzv. sociální skupiny.
Specializací naší farmy je umělý odchov mláďat, včetně poskytování veškerých služeb s touto činností souvisejících. Zabýváme se chovem těch druhů papoušků, kteří jsou nejvíce vhodní k ochočení, mluvení a mohou se tak stát plnohodnotnými členy a mazlíčky v rodinách. Jedná se, z těch menších druhů, o aratingy, papoušky senegalské a amazonky modrohlavé, ze středních a větších druhů o amazoňany kubánské, modročelé, papoušky šedé, kakaduy bílé – ti patří k nejmazlivějším papouškům, dále ary marakány a ary ararauny.
Abychom mohli začít s touto prací, bylo zapotřebí vybudovat technické zázemí. Prvním úkolem byla inkubační místnost, kterou jsme vybavili líhněmi a inkubátory a poté odchovna na mláďata. Zde jsou umisťováni papoušci zhruba od stáří 2 – 2,5 měsíců až do doby, než jsou zcela samostatní. Budoucí majitele seznamujeme také s povahovými vlastnostmi jednotlivých druhů papoušků a s nároky na jejich péči, abychom jim usnadnili výběr a byli nápomocni při rozhodování. Součástí naší nabídky je sestavení krmného programu pro papouška. Vhodné ubytování papouška je velice často zanedbáváno a dochází ke zbytečným úrazům a problémům. Klec by měla být nejen prostorná, ale zejména bezpečná pro papouška, s atestem na nepřítomnost zinku.
Společně s papouškem předáváme novému majiteli veškeré potřebné dokumenty. Je to registrační list a označení papouška dle zákona, nesmírně důležité veterinární vyšetření. To znamená test na PBFD, chlamydiozu, klinické vyšetření, bakterioskopické, koprologické, určení pohlaví, včetně kupní smlouvy. Novým majitelům dáváme také brožurku MVDr. Grymové se všemi základními radami potřebnými při pečování o papouška. Poradenství a konzultace jsou samozřejmostí.
Jako první farma v České republice, specializující se na umělý odchov mláďat papoušků, využíváme svých dlouholetých zkušeností z chovu i znalostí odborníků, se kterými spolupracujeme.
Do budoucna plánujeme další rozšíření naší činnosti, abychom uspokojovali zájemce o společníky do rodin a zabraňovali tak, alespoň částečně, nákupu zvířat přímo z domoviny a následnému ničení přírody.