Činčila vlnatá

Činčila vlnatá (chinchilla lanigera) je hlodavcem obývajícím jihoamerické Andy. Tato zvířata byla dříve chována téměř výhradně kvůli své vysoce ceněné kožešině, ale nyní často chována pro radost jako domácí mazlíček. V přírodě tato zvířata žijí v prostorech puklin ve skalách či jeskyních a sdružují se do kolonií čítajících mnoho desítek jedinců.

Popis

Mají poměrně velké množství přirozených predátorů -loví je hadi, lišky či sovy. K maskování činčilám slouží jejich šedá barva kožichu, která splývá s okolními skalami a pokud je činčila přece jen chycena, uvolní jemnou srst útočníkovi do tlamy nebo očí a získá tak čas potřebný k útěku. Jejich kožich je tak hustý, že znemožňuje napadení parazity a poskytuje dostatečnou ochranu v chladném horském klimatu. O svůj kožich také náležitě pečují, když se koupou v jemném písku či prachu. Jsou to zvířata s noční aktivitou a v orientaci jim spíše než oči slouží hmatové vousky. Živí se výhradně rostlinnou stravou – v zajetí přijímají ovoce, listy a prodávaná krmiva zcela bez problému.

Chov

Svou první činčilu jsem si koupila kdysi na Terrabazaru v Praze. Byl to standardně šedě zbarvený samec asi 7 měsíců starý. Doma jsem nechala roztomilé zvířátko pobíhat po pokoji s tím, že zde zůstane i přes noc. Činčila je velmi zvídavá, avšak než si na vás zvykne, stačí i sebemenší prudký pohyb a zvíře zmizí v úkrytu, který už předtím stihlo objevit. Nemusíte se ale bát, že tam zůstane nějak dlouho. Většinou se téměř hned vrací ven pokračovat v průzkumu. Aby činčila zjistila, zda je nějaký předmět k snědku, nejprve do něj kousne. To se může stát jak kabelům položeným na zemi, tak vašim prstům. Kousnout však může i v sebeobraně, ovšem zde vás zkusí nejprve odradit vystříknutím moči.
Zpátky ale k mojí činčile. Asi ve 2 hodiny ráno jsem se konečně rozhodla dát činčilu do klece v jiné místnosti, protože hluk, který způsobovala, jsem už nemohla vydržet. Pokud někdo zmiňuje, že činčily jsou tichá zvířata, má na mysli zřejmě jejich hlasové projevy (které opravdu uslyšíte jen zřídka) nebo projevy jejich denní aktivity. V noci činčila neustále pobíhá a skáče, což je značně hlučné. Pokud činčila neodpočívá, je v neustálém pohybu a málokdy se nechá pohladit, pokud zrovna není zaměstnaná hlodáním nějaké pochoutky. Ochočená činčila je spíše raritou. Nikdy ji nepovažujte za zvíře s podobným chováním jaké mají například morčata či králíci, činčila není vhodné zvíře k mazlení.

Terárium

Činčila přebývala v kleci s rozměry 70×40×60 cm a dodnes je pro ni dostačující. Je často pouštěna volně či přemístěna do venkovní klece. Při koupi klece vybírejte nejlépe ty, které jsou pro činčily přímo určené. Minimální rozměry by měly být alespoň 60×40×40 cm. Protože činčily nesnesou teploty vyšší než 25 °C, neumisťujte klec tak, aby byla celá vystavena slunečním paprskům. Dále by měla být na takovém místě, aby zvířata přes den mohla klidně odpočívat a nebyla rušena hlukem okolí. Případně můžete klec přikrýt látkou. Jako podklad v kleci můžete použít například hobliny nebo toaletní papír, ten ušetří případný nepořádek kolem klece. Ve vybavení nesmí chybět nádoba s pískem na koupání, úkryt a větve na broušení zubů. Nádobu se speciálním pískem byste měli činčile nabízet denně, avšak neponechávat ji tam příliš dlouho - činčila do něj pak často kálí. Po odstranění exkrementů je možné použít písek znovu, ovšem příliš to nedoporučuji. Nikdy také nepoužívejte jakýkoliv jiný jemný písek, než ten určený pro činčily. Jinou koupel než tu v písku nikdy činčile nenabízejte, tato zvířátka nesnáší vodu. Miska s pitnou vodou by měla být dostatečně těžká, aby ji zvíře nemohlo převrhnout. Můžete také použít klasickou napáječku pro hlodavce. Z vlastní zkušenosti doporučuji skleněnou verzi, protože umělá hmota umístěná v kleci zanedlouho skončí prohlodaná. Krmení můžete nabízet opět na těžší misce nebo přímo z krmítka. Hlavní složkou krmení jsou pro činčily určené granule, které můžete doplňovat např. slunečnicovými semeny, listy pampelišek či kukuřicí.

Tipy pro vás

Pokud se rozhodnete pro pořízení činčily, je dobré vědět některé z následujících informací. Mezi chováním samce a samice není prakticky velký rozdíl, podle někoho je samec hůře ochočitelný, ale to je většina těchto zvířat. Pohlaví zvířat je možné rozeznat, protože samec má větší mezeru mezi pohlavními orgány a řitním otvorem, kdežto u samice mezeru nevidíme. Nekupujte rozhodně dva samečky, pokud je chcete umístit do jedné klece a nechcete mláďata, v takovém případě zakupte dvě samice. Jestliže chcete činčilu jako mazlíčka, poohlédněte se po jiném zvířeti. Zvažte své možnosti umístění klece -činčila vyžaduje teplotu nad 15 °C a pod 25 °C, takže venkovní chov je možný prakticky jen v létě. Při výběru konkrétního jedince si ho důkladně prohlédněte: Oči by měly být jasné a netěkavé, horní zuby nepřekrývají spodní, srst je hustá a bez odřených míst. Pokud si kupujete činčilu od chovatele, většinou máte na výběr z několika barevných mutací, z nichž nejčastější jsou standard (šedá), black (černá), silver (stříbrná) a biege (béžová). Kromě nich existuje samozřejmě celá řada dalších, vzácnějších mutací, ovšem jejich cena je pochopitelně vyšší. Pro křížení nelze z genetických důvodů použít např. dva černé či bílé rodiče.

Díky své noční aktivitě, nenáročné péči a potřebě minimální pozornosti je činčila ideální zvíře hlavně pro ty, kteří si z důvodu např. časové vytíženosti nemohou pořídit jiné domácí zvíře a přesto po nějakém touží.