Na základě vlastní bolestné zkušenosti si dovoluji upozornit čtenáře Fauny na jedno možné riziko při chovu exotického ptactva. Riziko, o kterém se málo ví a které je přitom celosvětovým problémem.
Vlastnil jsem více jak 12 let amazoňana modročelého (Amazona aestiva). Jednalo se o člena rodiny, někteří si možná vzpomenete i na jeho opakovaná vystoupení v prakticky všech vysíláních televize v ČR. Ptáka jsem dostal od obchodníka se zvířaty, který tehdy dostal zvíře evidentně mladé, s „černým okem“, ale ve velmi špatném zdravotním stavu. Protože věděl o mé touze vlastnit amazoňana, nabídl mi tehdy, abych si pro ptáka přijel, u něj že s jistotou zahyne – platil jsem zhruba třetinu tehdejší ceny tohoto druhu. Domluvili jsme se i na tom, že pokud pták do 2 týdnů zahyne, dostanu celou sumu zpět. Karel – to bylo jediné slovo, které uměl už na začátku našeho vztahu vyslovovat – byl tehdy v tak špatném stavu, že padal z bidélka, sám se neuměl dokonale nakrmit. Nebyly ještě na trhu směsi na dokrmení ptačích mláďat a tak jsem jej dokrmoval kašemi pro kojence… Zůstal také po celý život poněkud drobnější, než jiní ptáci svého druhu, ač byl jinak po celý život ve skvělé kondici. A jako by si zapamatoval své strádání: získal jsem v něm toho nejlepšího kamaráda, oddaného více než třeba pes. S mým příchodem domů byl vždy vypuštěn ze své rozměrné klece, kterou obýval. Celý den mi pak proseděl na rameni, šťastně si žvatlal (znal nakonec více jak 60 slov). Snad i proto, že se jednalo o samičku, které už ale zůstalo jméno Karel, přilnul způsobem, pro který jsou amazoňani oblíbeni všemi chovateli. Pro svou dokonalou krotkost a jistou „profesionalitu“ se stal hvězdou televizního vysílání. Přítel Rudolf Křešťan mu věnoval i fejeton. Byl miláčkem dětí sousedů i všech návštěv (i když ty neměl vždy až tak moc rád, neboť měl pocit, že mu berou jeho pána). Vždy v dokonalé kondici, úhledném opeření s nádhernými barvami. Se mnou měl jistě šťastný život, s velkými dávkami ovoce a zeleniny, směsmi zrní, které jsem mu sám míchal. V létě velkou část života trávil na terase plné slunce, miloval koupele ve vodě z rozprašovače.
Už to není. Před několika měsíci jsem si zakoupil teflonovou remosku. Již předtím jsem měl starou kovovou a jako rozvedený samostatně žijící muž jsem s ní byl navýsost spokojen. Jednoduchost přípravy pokrmů a jejich kvalita mne přesvědčily k tomu, abych si tedy pořídil i inovovanou verzi s teflonovým povlakem. V polovině září jsem si na ní připravoval kuře. Vše bylo jako obyčejně, zapnul jsem remosku, vložil pokrm, okořenil a celkem si již více o nic nestaral. Jedinou výjimečnou věcí bylo, že jsem neměl, jako obvykle, doširoka otevřené dveře z obytné kuchyně na venkovní terasu, což jinak dělám prakticky celoročně. Venku však ten den pršelo a bylo větrno a tak byly dveře uzavřeny a kuchyň byla minimálně ventilována. Pracoval jsem na notebooku a náhle se mi koutkem oka zdálo, že se s papouškem děje něco nenormálního – seděl jako obvykle ve večerním čase na bidle nad otevřenou klecí. Zvedl jsem se od stolu a než jsem ke kleci došel, padl pták na její dno. Zde pak během pěti sekund za příznaků akutní dechové nedostatečnosti zahynul. Skutečně to bylo takto bleskové. Rychlost otravy a smrti ptáka byla až děsivá. Napadlo mě okamžitě, zda nejde o nějakou intoxikaci a tak jsem jej vynesl ven, ale veškerá pomoc byla marná. Ještě týž večer jsem kontaktoval kolegy chovatele a veterinární lékaře a ti mne záhy přivedli na diagnózu intoxikace párami z teflonu.
Ptáci jsou na výpary této substance skutečně extrémně přecitlivělí. Připomíná to trochu kanárky ve starých dolech, kteří umírali již při, pro člověka ještě netoxických, dávkách jedovatých plynů v ovzduší. Na internetu jsem pod zadáním „teflon“ a „ptáci“ nalezl na 26000 (čtete správně, dvacet šest tisíc) sdělení o této problematice. Většina z nich psána stejně postiženými chovateli, kteří bez sebemenšího varování přišli o své ptáky. Hezký souborný článek je v češtině v časopise „Papoušci“ č. 1 z roku 2002 od přítele P. Zemana. Škoda, že mi tehdy neutkvěl v paměti!
Velice nepříjemné je, že na tuto možno toxicitu teflonu výrobce remosky prakticky neupozorňuje. Přitom již i v našem státě nejsem prvým postiženým. I pitvající veterinář (který potvrdil diagnózu akutní otravy párami z teflonu podle typického pitevního nálezu překrvených cest dýchacích a extrémního překrvení plic) mi sdělil, že můj amazoňan není zdaleka prvním, jím pitvaným ptákem s touto otravou. Vzhledem k tomu, že pracuji jako lékař, přišlo mi docela podivné, že se o této otravě více neví ve veřejnosti. Vždyť i u oněch zmiňovaných kanárků v dolech a chemičkách se využívalo toho, že reagovali na dávky pro člověka ještě netoxické, ale s potencí při kumulaci otravy i lidské. Stálo by proto jistě za pozornost věnovat se této problematice i z hlediska možných rizik lidského uživatele teflonu. Zajímavé v tomto ohledu bylo, že na Státním zdravotním ústavu, kam jsem se obrátil, již o této problematice věděli a byli na ni v minulosti chovatelem intoxikovaného ptáka upozorněni. Údajně se tím tehdy také zabývali z důvodu podání podnětů Společnosti na ochranu spotřebitele (SOS)… Dostalo se mi slibu, že se nyní budou možným toxickým vlivem par teflonu věnovat intenzivněji, a to i ve smyslu aktuálních testů na toxicitu této tolik rozšířené látky v průmyslu i v domácnostech.
Pevně věřím, že snad bude následovat nějaký smysluplný výstup a třeba i nalezení řešení ve smyslu větší stability teflonu při zahřívání či jiného opatření. A snad to i zachrání další zvířecí životy, možná následně prospěje i z hlediska potencionálního negativního účinku na zdraví lidské. Mému amazoňanovi se však již život nevrátí. Vás, chovatele v Čechách, proto důrazně varuji před používáním teflonových výrobků v místnosti, kde ptáky chováte nebo i jinak poblíž ptactva. V Anglii je popsán případ hromadného úmrtí volně žijících ptáků i ptáků z chovu při natírání a následném tepelném opracování plechů ve výrobě – celkem zde uhynulo na 100 ptáků.
A snad se i zamysleme nad užíváním tohoto materiálu v domácnosti…