Hamburčanky

Patří mezi okrasná plemena hrabavé drůbeže. Byly vyšlechtěny mezi dvěma světovými válkami v Holandsku a Anglii. Pro krásu svého peří a eleganci pohybu jsou ozdobou každé výstavy. Mezi nejkrásnější a nejvíce chovaný barevný ráz patří hamburčanka stříbrná tečkovaná.

Základní znaky exteriéru

Tělo kohouta je štíhlé, vejcovitě utvářené. Hlava je širší a pravidelná, s růžicovým, vpředu širokým a pravidelně sperleným hřebenem, který přechází v dlouhý a rovný trn. Zobák hamburčanky je šedomodrý až černý. Červený obličej zdobí tmavohnědé oko, bílá a poměrně velká ušnice a červené laloky. Ladně zahnutý krk je ozdoben bohatým krčním závěsem. Záda jsou široká a dlouhá, s mírným sklonem směrem dozadu. Ocas je nasazený pod tupým úhlem. Je tvořen dlouhými, zahnutými kosírkami a mnoha malými zakulacenými srpy. Křídla jsou vysoko nesená, dlouhá a sahají až na konec těla. Lýtka jsou dobře opeřená. Běháky hamburčanek jsou tmavošedé, středně dlouhé. U starších zvířat jsou světlejší.
Slepička má méně vyvinutý hřeben zakončený krátkým trnem a menší laloky. Záda slepiček jsou téměř vodorovná.

Barevné rázy

Zlatá tečkovaná, zlatá žíhaná, stříbrná tečkovaná, stříbrná žíhaná, černá a bílá.

Užitkové vlastnosti

Hmotnost podle vzorníku z roku 1986 se pohybuje v rozmezí 1,8–2,3 kg, slepičky 1,3–1,8 kg. Ročně snášejí 140–180 vajec s bílou skořápkou o hmotnosti 55 gramů. Kromě velkých hamburčanek byly vyšlechtěny i hamburčanky zdrobnělé. Hmotnost kohouta zdrobnělé hamburčanky, podle vzorníku z roku 1986, je 0,8 kg, slepičky 0,7 kg. Ročně snášejí kolem 120 kusů 35 gramových vajíček s bílou skořápkou.
Jedná se o lehké a čilé slípky, které ovšem nejsou vhodné jako pěstounky. Pud kvokavosti je většinou potlačený. Má-li velký výběr, dobře využívá pastvu. Na zeleném trávníku vypadají opravdu velmi působivě. Jejich krása je srovnatelná s nádherou stříbrného bažanta.