Bullterier

Získal si pověst nebezpečného rváče, který moc neštěká, ale hned útočí. Myslím, že každého, kdo ho spatří poprvé, udiví jeho prapodivný vzhled. Jedněm se příliš nezamlouvá, jiní obdivují jeho krásu, ale spoustu z nás tlačí k hlubšímu poznání a následnému obdivu tohoto svým způsobem fascinujícího a bezpochyby jedinečného plemene. Pes úžasné povahy, neobvyklého exteriéru s hlavou ve tvaru vejce zdobenou charakteristickým klabonosem, silné tělesné konstituce, pevný s mohutným hrudníkem, vyvážený, velmi aktivní, s rozhodným a inteligentním výrazem. Původem anglické plemeno – bullterier – gladiátor mezi psy, vždy plný síly a odvahy.

Původ plemene

Plemeno bullterier je svým původem volně spjato s dnes již neexistujícími anglickými bílými teriery a bulldokem. O jeho vznik se zasloužil muž jménem James Hinks, žijící v Birminghamu v Anglii, který se pokoušel o vyšlechtění buldoka, který by byl podstatně lépe přizpůsobený pro štvanice, zápasy s býky a psí zápasy. Snažil se také o změnu vzhledu. Postupně se mu povedlo odborným šlechtěním odstranit „nedostatky“ původních plemen, mezi které patřil například kulatý hřbet, málo hranaté končetiny či předsunutá spodní čelist. Dosáhl také větší mohutnosti a zesílení zástupců plemene. Konečným výsledkem pak byl fascinující pes, hrdý gladiátor, hodný doprovázet opravdové gentlemany.
Mnozí v té době pochybovali, díky jeho líbivosti, o schopnosti účastnit se či dokonce vítězit v zápasech se soupeři jiných plemen. Tato nejistota však byla velmi brzy zcela vyjasněna. Bullterier nese v sobě skutečně povahu bojovníků. Důkazem je nejen jeho prudký a velmi divoký temperament, ale především odhodlání bojovat na život a na smrt se svým nepřítelem. Bullterier byl také skvělým bojovníkem s krysami, což byl jiný neobvyklý a krvavý sport, tehdy v Anglii značně populární. Bulíci drželi neoficiální rekord za největší počet krys zabitých za minutu, hodinu a jiné časové intervaly, jak bylo v té době běžné. Své využití našli také při lovu medvědů, velkých kočkovitých šelem, nosorožců a slonů.
Mnozí by mohli považovat tyto úspěchy Jamese Hinkse za dostačující, ten však měl ještě další cíl – vítězit ve výstavních kruzích exteriérových výstav, které začaly být v té době velmi populární. Jelikož byli v 60. letech 19. století upřednostňováni bílí představitelé tohoto plemene, vyřazoval Hinks ze svého chovu žíhaná a strakatá štěňata.

Dá se říci, že v polovině 19. století byli právě bullterieři velmi módní záležitostí vyšších vrstev. Tento bílý kavalír se stal jakýmsi stylovým doplňkem správného anglického gentlemana a jeho výstavní úspěchy byly pro něj tím opravdovým požehnáním do dalšího „života“. Později se bullterieři stali podstatně známějšími díky svému společenskému, přátelskému a mírumilovnému charakteru, než-li jako nekompromisní bojovníci v arénách psích zápasů.

Povaha

Bullterier je, díky své přátelské povaze, dětské hravosti, zvědavosti, věčné nápaditosti, obrovské citlivosti, láskyplnosti, ale především nekonečné oddanosti, opravdovým přítelem. Při správné výchově a zvládnutí psa není problematická ani jeho mírná umíněnost, tvrdohlavost, vysoké sebevědomí či touha být dominantní. Důležitá je proto v jeho životě důslednost a disciplína právě v těch správných mezích. Psi tohoto plemene jsou silně vázáni nejen na pána, nýbrž na celou jeho rodinu. Snaží se být stále aktivní a se svou rodinou doslova žije. Při práci i zábavě vás překvapí svou vynalézavostí a neúnavností. Vždy vás bude pobízet k dalším a dalším aktivitám. Mezi jeho klady patří však také obrovská trpělivost, díky které na vás vydrží čekat i celé hodiny.
Anglický bullterier, jak se toto plemeno také nazývá, nevyhledává konfliktní situace. Sám nikdy nevyvolává rvačky, neboť se jedná o plemeno s velmi vyrovnanou povahou. Pokud je k tomu donucen, využívá převážně pro bullteriery charakteristický „ušní hmat“, kterým soupeře zcela odzbrojí, aniž by došlo k jedinému škrábnutí.
Jak jsem již uvedl u jiných plemen, proto aby pes byl vyrovnaným, je rozhodující důsledná výchova, a to hned od štěněte, neboť každého psa lze „zkazit“. Pro bullteriera je důležité, aby byl odmalička v kontaktu s lidmi a ostatními psy, může být hýčkán a rozmazlován, ale jen v pevně stanovených mezích, podle předem určených pravidel. Musí od prvopočátku vědět, co si může dovolit a co ne. Pokud udělá něco, co nesmí, musí být vždy řádně potrestán. Bulík musí vědět, že má někoho respektovat a ne, že vy budete respektovat psa, neboť právě tyto případy vedou k nezvládnutí psa a kolizím. Nedostatek lásky a nespravedlivé trestání z něho mohou udělat bázlivého psa nebo naopak neurotické a agresivní monstrum, což při síle jeho skusu (přes 20 atmosfér) není vůbec bezpečné.
Snad každý bulík je plný elánu a velice aktivní. Běda všem předmětům v okolí, když se bulík začne nudit. Sám jsem na vlastní oči viděl auto (nebo spíše trosky), ve kterém čekal unuděný bullterier asi čtvrt hodiny na svého pána před supermarketem. To, že absolutně zlikvidoval všech pět sedadel mě neudivilo tolik, jako absolutně vykousaná palubovka, vyrvané a rozkousané tapecírování dveří i stropu, ukousané veškeré kličky a páčky. Na podlaze byla jen hromada nadrobno rozdrcených plastů, molitanů apod.
Mnohé knihy také upozorňují na fakt, že nemá smysl pokoušet se zastavit rozběhlého bullteriera. Výsledkem bude zřejmě jen vaše zranění, neboť, jak je všeobecně známo, bulíci mají velmi snížený práh bolestivosti, takže jim vůbec nevadí, že narazí do něčeho, co mu stojí v cestě, když zběsile pobíhá okolo.

Výcvik

Při výcviku bullterierů nelze použít klasických metod jako např. pro německé ovčáky. Tak třeba už při učení povelu „sedni“ nastává většinou problém, neboť bulíci jsou velmi svalnatí a špatně se jim sedá běžným způsobem. Nemůžeme mu při tomto povelu tlačit na záď, protože pokud klade odpor (což je skoro vždy), mohli bychom mu poranit kolenní vazy. Při nácviku obrany je třeba zkušeného figuranta, a to hlavně proto, že např. Německý ovčák či dobrman stojí při zákusu zadníma nohama na zemi, ale bullterier letí vzduchem a zakousne se. Figurant ho pak musí pustit obloukem na zem (jinak by si mohl bulík zlámat nohu). Důležité je také začít s nácvikem obrany včas, jinak se můžete dočkat mnohých překvapení. Bullterier nebude ochotně kousat na rukáv. Zkušený figurant mu ho musí včas strčit do mordy, jinak si stihne najít jiné, nechráněné místo. Figuranta si pamatuje a snaží se ho stále přelstít, i mimo cvičiště.
Musím však podotknou, že bullterieři jsou schopni zvládnout zkoušky, lze s nimi dělat výcvik služební i lovecký, ale také agility či dokonce canisterapii. Jsou však pomalejší a podstatně méně důslední. Nemůžou konkurovat ovčákům či kníračům, kteří jsou pro služební výcvik jako stvoření. Pro bullteriery je vhodný zejména výcvik lovecký, neboť právě v této oblasti byli dříve využíváni. Při lovecké praxi i cvičení mohou skvěle využít svého samostatného myšlení.
V aportování není bulík žádný mistr světa, což však není vůbec špatné při jeho využití ve strážní službě, neboť psa, který skvěle a vždy aportuje, „zlikviduje“ snadno vetřelec právě vhodným aportem. Nevýhodou při službě je krátká srst, ale tento problém lze, jako u jiných plemen, řešit zateplenou boudou. Jako obranář a strážce je jedinečný. Správně vedený bullterier nezná strach a to z něj dělá sebevědomého „zápasníka“ a silného soupeře.
Plemeno bullterier se stává v posledních letech stále více oblíbeným a rozšířeným, a to především pro svou střední velikost, krátkou srst, všestranné využití a přátelský vztah k lidem. Je skvělým hlídačem a ochráncem své rodiny. Za tu dokáže položit život. Je ideálním psem zejména pro aktivní rodiny. Při dobrém výběru jde o všestranně pracovně využitelného psa, včetně loveckého výcviku. Je dobrý hlídač s výborným využitím také ve strážní službě i zásahových akcích, neboť vždy brání „své“ do posledního dechu.

(Více informací o chovu bullteriérů můžete získat např. v chov. stanici Trojský kůň nebo na: www.volny.cz/trojsky.kun