Lacerta agilis (Linnaeus, 1758)
Popis
Ještěrka obecná je malý ještěr s maximální délkou okolo 20 cm, jedné samici však bylo naměřeno dokonce 23,5 cm. Větší délky dorůstají ještěrky z jižnějších oblastí výskytu. Tělo je zavalité a pokryté oválnými a místy kýlnatými šupinami. Oční zornice jsou kruhové, přizpůsobené dennímu způsobu života. Ocas ještěrek, stejně tak jako u ostatních druhů z čeledi Lacertidae, je odlomitelný a slouží jako záchrana při napadení predátorem a k útěku. Po čase ocas dorůstá, regenerát je však trochu jiný, než původní ocas. Samci jsou vybaveni na zadních nohách femorálními póry a v kořeni ocasu jsou patrné hemypenisové kapsy.
Zbarvení ještěrek bývá variabilní. Samec od samice se v dospělosti na první pohled liší právě ve zbarvení. Samci bývají zbarveni na bocích jasně zeleně až do modra, na hřbetě s více či méně patrným světle ohraničeným hnědým až černým pruhem, který může být v celku nebo přerušovaný, zasahující od hlavy až do části ocasu. Samice bývají zbarveny hnědě až hnědočerveně. Juvenilní jedinci jsou zbarvení hnědě. U obou pohlaví se vyskytují na hřbetě více či méně patrné světlé, tmavě orámované skvrny a zelený, či hnědý podklad bývá poset černým tipingem. Místy lze spatřit také melanické formy ve zbarvení nebo malachitově zbarvené jedince. Ventrální část těla bývá zbarvena bělavě, či žlutavě.
Prostředí a biologie:
Ještěrka obecná může být spatřena v mnoha rozdílných biotopech vzhledem k širokému pásmu rozšíření, na západě od Francie až po Sibiř na východě a od středních oblastí Švédska na severu až po Alpy na jihu, s vyjímkou několika málo ostrovů. Obývají kopcovité, hustě porostlé oblasti, kde se mohou ukrývat v puklinách skalek, mezi kameny nebo v porostech trávy, kosodřeviny a zároveň se mohou vyhřívat na závětrných jižně orientovaných vyhlídkách. Ještěrky hbitě šplhají a neustále pátrají po potravě. V přírodě můžeme vidět aktivní ještěrky již v dubnu po ukončení zimního spánku. Samci se probouzejí dříve než samice a ihned po vyhřátí na slunci se předvádí v těch nejzářivějších barvách, což jim vydrží často až do léta. Páření samců se samicemi probíhá, jakmile se po zimním spánku probudí i samice. Lacerta agilis je oviparním druhem a samice klade vejce v období od června do července. Počet snesených vajec se pohybuje okolo 6–12 vajec, snůška může být větší, třeba až 17 vajec. Inkubační doba vajec trvá 70–75 dní při průměrné teplotě okolo 20 °C. Mláďata se líhnou koncem léta a novorozenci jsou velmi malí, dosahují délky cca 55 mm. Mláďata ihned přijímají potravu a chovají se jako dospělí jedinci, často lze pozorovat šarvátky při bojích o potravu.
Chov v zajetí
Ještěrka obecná je v ČR chráněna zákonem a k jejich chovu je potřeba vyjímka. Jako ubikace je vhodné venkovní terárium o rozměrech 2×2 m z akrylového plastu, který dobře propouští UV paprsky. Strop terária vybavíme vhodným pletivem, abychom zabránili útoku predátorů (většinou ptáků a koček). Vnitřní prostory terária vybavíme skalkou, nádobou s vodou a osázíme rostlinami. Pokud budeme takto chovat menší skupinu ještěrek, není potřeba je krmit uměle, uživí se tím, co najdou. Příležitostně můžeme dokrmovat smýkaným hmyzem a žížalami. Chov těchto ještěrek můžu vřele doporučit, oživí se příjemně kousek vaší zahrádky.
Rozšíření
Rakousko, Švýcarsko, Německo, Francie, Dánsko, Švédsko, jihovýchodní Norsko, Nizozemí, Belgie, Luxemburg, jižní oblasti Velké Británie, Česká Republika, Slovensko, Maďarsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Makedonie, severní části Balkánského poloostrova až po Albánii a Řecko, severovýchodní Itálie, východní Polsko, Bělorusko, západní oblasti Ruska (na severu až k jižní Karelii a jihovýchodnímu Finsku, severovýchodní Kavkaz, východně až k jezeru Bajkal, také pobřeží Černého moře blízko Soči), Moldavsko, Litva, Estonsko, Litevsko, Ukrajina (východně až k řece Dněpr), Gruzie (pobřežní oblastí až po řeku Iori v pohoří Kavkaz), Arménie, severovýchodní Turecko, Kazachstán, Kirgistán (jižně až po Issyk Kul), Azerbajdžán, severozápadní Čína (západní provincie Xinjiang) a severozápadní Mongolsko.
Poddruhy
Lacerta agilis agilis LINNAEUS, 1758
Lacerta agilis argus LAURENTI, 1768
Lacerta agilis boemica SUCHOW, 1929
Lacerta agilis bosnica SCHREIBER, 1912
Lacerta agilis brevicaudata PETERS, 1958
Lacerta agilis chersonensis ANDRZEJOWSKI, 1832
Lacerta agilis exigua EICHWALD, 1831
Lacerta agilis grusinica PETERS, 1960
Lacerta agilis ioriensis PETERS & MUSKHELISCHWILI, 1968
