Holoubek picui

Holoubek picui (Columbina picui) má v přírodě svůj domov v Jižní Americe. Žije v Bolívii, jižní Brazílii, Chile, střední Argentině a v Uruguayi. 

Charakteristika

Vytváří dva poddruhy. Holoubek má čelo světlešedé, šedé je i záhlaví. Horní část těla a křídlové krovky má šedohnědé. Na ohybu křídel se po malých křídlových krovkách táhne úzký tmavohnědý pásek s kovovým leskem. Velké krycí peří na křídlech a křídlové letky mají širokou bílou obrubu, která vytváří světlý pás na křídlech. Ruční letky a spodní část křídel je černá. Střední ocasní pera jsou hnědá a venkovní jsou bílá. Spodní část těla je světlehnědá s načervenalým nádechem. Hrdlo je bílé. Zobák mají tito holoubci černý, duhovka je tmavá, obočnici mají úzkou a u dospělých ptáků je žlutá. Nohy mají masově červené.
Délka těla se pohybuje v průměru kolem 20 cm. Holubička je stejně jako u většiny holubovitých jemnější v postavě a peří má matnější než holoubek. Holoubata jsou celkově tmavší než dospělí ptáci. V literatuře je uváděno, že tito holoubci mají sklon k melanismu v zimním období, pokud nejsou umístěni v prostoru s dostatečným slunečním svitem nebo žijí v chladném a vlhkém prostředí.

Můj chov

Já jsem holoubky picui získal do svého chovu v roce 1989. Byly to dva páry. Poněvadž to bylo na podzim, tak jsem je umístil v zimní ubikaci. Po karanténě jsem je dal do voliérky o rozměrech 170 výška, 150 délka a 70 cm šířka, společně s jedním párem holubů zelenokřídlých a jedním párem holoubků diamantových. Zpočátku se všichni tolerovali, ale za nějaký čas se vzhledem k teplotě v zimním ubikaci začal projevovat zájem o hnízdění. „Vytvořili“ se dva páry a tak jsem holoubkům umístil hnízda. Hnízd jsem do voliérky umístil více, aby si holoubci mohli vybrat. Oba páry brzy zahnízdily. Jeden pár seděl pečlivě a za 14 dnů se vylíhla dvě holoubátka, která byla úspěšně odchována. Hnízdění druhého páru bylo poprvé neúspěšné, poněvadž je z hnízda vypudili holoubci diamantoví. Musel jsem proto tento pár odchytit a umístit do jiné voliérky. Na jaře, po přemístění do venkovních voliér, oba páry holoubků picui úspěšně hnízdily a od obou jsem v tom roce odchoval třináct mladých. Oba páry úspěšně hnízdily i v dalších letech. Pokud se týká nároků na chov, tak holoubci picui nevyžadují jiné podmínky než podobně velké jiné druhy exotických holoubků, např. diamantových, pruhovaných, skořicových a dalších druhů. Jako hnízdo jim poslouží drátěný nebo pletený košíček o průměru 10–15 cm. Ten jsem holoubkům vystýlal nakrátko nastříhaným senem. Dle mých zkušeností se úspěšnějších odchovů dočká chovatel ve voliérce, ale podařil se mi odchov i v prostornější kleci.

Krmení

Ke krmení jsem holoubkům podával směs prosa, řepky, loupaného ovsa, lesknice, máku, případně dalších drobných semínek. Stejně jako všem mnou chovaným holubovitým ptákům jsem holoubkům picui podával vaječnou míchanici, do které jsem přidával minerální látky a důležité stopové prvky v podobě převařených a pomletých skořápek ze slepičích vajec a Roboranu pro exoty. Vitamíny dostávali formou naklíčených zrnin, Combinalů A + D3, E, B komplexu a také nakrájeným zeleným krmením (pampeliškou, ptačincem), v zimním období postrouhanou mrkví. Důležitý je říční písek, případně jemný vápencový grit. Voda musí být nezávadná a čerstvá. Poněvadž holoubci picui pochází z teplých krajů jižní Ameriky, musíme je přes zimní období chovat ve vytápěném prostoru – 15–10 °C jim postačí. Dodržíme-li základní zoohygienické podmínky chovu, tak se nám holoubci odmění úspěšnými odchovy.