Rehek zahradní - Phoenicurus phoenicurus
Podle obecně panujícího mínění musí být exotický pták nějak vyjímečně pestrý nebo nějakého zvláštního vzhledu, aby mu jeho exotičnost byla uznána. Ti domácí pak zase nijak zvlášť barevní nejsou, alespoň si to většina lidí myslí. Nejspíš je to zaviněno tím, že valnou většinu našich ptáků jen opravdu málokdy vidíme zblízka a v příznivém světle. Lidské oko je nedokonalé v tom smyslu, že pokud pozoruje nějaký objekt proti světlu, nedokáže téměř rozeznávat barvy, ale vidí jen černobílou siluetu. A to je v případě ptáků téměř vždy, neboť ptáci sedávají a létají výše než odkud je pozorujeme a my se díváme proti světlé obloze a vidíme jen jejich siluety. A tak jen málo lidí si uvědomuje, jak jsou někteří naši ptáci ve skutečnosti pestří. Vidí-li pak třeba krásně vybarveného samce rehka zahradního na fotografii, diví se, jak je to krásný pták a odkudpak že je? No od vás ze zahrádky! Není možná?!
Pták roku
Čeština používá rodového jména rehek celkem pro čtyři rody ptáků z čeledi drozdovitých Turdidae. Je to za prvé rod Phoenicurus, kam je v současnosti zahrnováno 11 druhů drobných hmyzožravých pěvců pocházejících většinou z Asie. Jen dva druhy se vyskytují v Evropě, jeden v severní Africe a dva druhy na pomezí Evropy a Asie. Dále je toto pojmenování používáno pro rody Chamairronis a Rhyacornis pocházející opět z východopalearktické oblasti a nakonec pro rod Hodgsonius pocházející z oblasti orientální. U nás se vyskytují jen dva druhy rehků z rodu Phoenicurus a to sice rehek domácí a rehek zahradní. Rehek domácí je pak všeobecně známější, protože je více vázán na prostředí v okolí lidských sídel a často hnízdí i uvnitř budov, kam si dokáže najít někdy i složitou cestu. Rehek zahradní, ačkoliv je mnohem pestřeji zbarven, je mnohem nenápadnější. Zajímavé je sledovat česká pojmenování obou ptáků. V současnosti nezná čeština žádný druh ptáků, který by se jmenoval čermák. Dokonce ani počítač toto pojmenování nezná a právě mi je červeně podtrhnul jako chybu. Je to však staré pojmenování pro rehka domácího, které má velkou sílu a stále se na venkově udržuje! Když jsem jezdil na Ledečsko, často mi hlásili někteří lidé, že našli nějaká hnízda vhodná k fotografování. Obvykle mě čekal vzkaz v hospodě. Máš se stavit u Franclový, má tam nějaký hnízdo. A co to asi je? Nejspíš nějakej čermák. A skutečně to byli rehkové domácí neboli čermáci. To jméno má obrovskou sílu, ačkoliv oficielně neexistuje. Tvůrci jmen ptáků by měli staré tradice v pojmenování pečlivě zvažovat, což se mnohdy neděje a je to jen ke škodě věci.
Ale vraťme se konečně k rehkovi zahradnímu. Česká společnost ornitologická jej dokonce před několika lety vyhlásila jako ptáka roku. Bylo to někdy tak v polovině let devadesátých minulého století. Jako obvykle nemohu příslušnou brožuru vydanou k této příležitosti najít. No nic, docela určitě se při této příležitosti podařilo shromáždit více informací než obvykle a tak je stejně tato publikace spíše archiválií a následné informace budou jistě zajímavější. Docela určitě jej znal již Linné, protože za původní je dnes považován jeho popis z roku 1758. Řadil jej však ještě do jiného rodu, protože jméno Linnaeus je psáno v závorce. Samec rehka zahradního je skutečně velmi pestře zbarvený pták až exotického vzhledu, což ostatně můžeme vidět na fotografiích. Zřejmě učaroval i milovníkům chovu evropských ptáků, protože jsem jej viděl již několikrát na výstavách na západ od nás odchovaného v zajetí. Ptáci se chovali ve výstavních klecích naprosto klidně a nebylo to jenom jejich tréninkem. Jsou od přírody bystří a nepodléhají snadno panice. Proto se chovají i v klecích zakrátko klidně. Je zajímavé, že ačkoliv jsou to naprostí hmyzožravci, přijímají v kleci různé speciální suché směsi pro hmyzožravé, jak se zdá bez problémů. Chovatelé takové směsi s oblibou „nastavují“ podle různých vlastních receptur, většinou opět mletými granulemi pro psy. Moučných červů potom není tak vysoká spotřeba, naopak se musí pečlivě odměřovat. Při odchovu mladých je samozřejmě žádoucí smýkaný hmyz.
Naši kroužkovanci
Rehek zahradní je rozšířen po celé Evropě, ale jeho výskyt je zajímavý, stojí za pozornost. Hnízdí v celé Evropě s výjimkou úzkého pásu při jejím nejsevernějším pobřeží. Pokud se týká jeho hnízdění v Irsku, tak tady se písemné prameny poněkud rozcházejí. Hudec jej uvádí hnízdícího v severovýchodní části ostrova, jiné prameny nikoliv, naopak uvádí zimující ptáky v jihovýchodní části. V podstatné části Evropy jde o přísně tažný druh, který zimuje v Africe v podsaharské části savan až po pásmo deštných lesů a v jižní části Arabského poloostrova. Část ptáků však zimuje ve východních částech Španělska v úzkém pásu podél pobřeží Středozemního moře a také na Balkáně podél východního pobřeží Jaderského moře. Samozřejmě, že ptáci jsou uváděni jako zimující z celé severní Afriky. Směrem na východ jsou ptáci rozšířeni až po Bajkalské jezero, na Kavkaze, v Turecku a podél jižního pobřeží Kaspiku až po Střední Asii. Směrem na jihovýchod po střední Irán. Naši ptáci od nás odtahují směrem jihozápadním přes Španělsko. Naši kroužkovanci jsou hlášeni nejčastěji při průtahu alpskými průsmyky, ze Španělska, jižní Francie, ale i ze severní Afriky, Korsiky, méně pak Itálie. Ptáci se k nám vrací obvykle v polovině dubna. Nejdříve samci, kteří se prozradí svým typickým zpěvem přednášeným obvykle z nějakého vyššího místa. Na naší zahradě to bývá komín sousedního domu, starý telefonní drát natažený od sousedů k dalším sousedům a nejvyšší uschlá větev starého ořechu. Svým jednou získaným teritoriím jsou překvapivě věrní. Jednoho a téhož samce jsem chytil čtyři roky po sobě. Následující rok se jeho zpěv v polovině dubna neozval. Až koncem dubna tady zase začal zpívat rehek zahradní. Asi po týdnu se mi tohoto samce podařilo chytit, ale byl to již jiný pták, nástupce starého majitele revíru. Nový majitel se však zase vrátil na naši zahradu a to opět již v polovině dubna. Letos jsem dalekohledem z okna pozoroval jednoho samce, jak sbírá něco na hromadě čerstvě prosátého kompostu. Kroužek jsem neviděl, že by opět nový nájemník? Ale kdepak, již tu byl právoplatný majitel revíru a nevítaného hosta hnal kalupem pryč. Je vidět, že rehek zahradní dobře prosperuje v pražském okolí a jeho počty se v současnosti množí. Dokonce je pozorováno, že je častějším druhem než rehek domácí. Je to přisuzováno přemnoženým sojkám a strakám, které dokáží vyslídit méně důmyslně ukrytá hnízda rehků domácích. Jeho zahradní příbuzný hnízdí přeci jenom v méně dostupných dutinách a zákoutích, takže lépe prosperuje. Třeba i v dutinách po strakapoudech. Z jedné takové právě vykukuje i samice na našem snímku. Hnízdí dvakrát za rok. První snůšky bývají vyšší, asi třikrát jsem kroužkoval po šesti mláďatech, pozdější pak nižší. Vejce mají rehkové zahradní jasně modrozelená, rehkové domácí pak čistě bílá, dají se tudíž jejich hnízda podle vajec snadno rozeznat. V tabulkách sestavených Dr. Mlíkovským je uváděna naše hnízdní populace na 30 000–60 000 hnízdících párů. Na rozdíl od rehka domácího nebyli zjištěni až dosud žádní zimující ptáci.
Formy rehka zahradního
Již od srpna ptáci pelichají a samci ztrácí svoje zářivé zbarvení. Letos jsem 22. srpna chytil samce v zimním opeření a zpočátku jsem ani nevěděl, co to je za ptáka. Až když jsem jej vyndával ze sítě, jsem si uvědomil, že je to rehek zahradní v zimním peří. K rozlišení je důležité bílé peří na čele. V cizině může být oranžové břicho pro určení pochybné. Třeba v Sýrii a Palestině se můžeme setkat se zeměpisnou formou rehka domácího Phoenicurus ochruros semirufus, která má také oranžové břicho. U rehka zahradního jsou popisovány podle nového českého názvosloví 2 formy, které Hudec pojmenovává takto: forma nominátní Phoenicurus phoenicurus phoenicurus – rehek zahradní evropský a forma P. p. samamisicus – rehek zahradní kavkazský. Ve východní části Palearktidy je pak rozšířen velmi příbuzný druh a to Phoenicurus auroreus (Pallas, 1776), pojmenovaný česky rehek mongolský. Oba druhy našich rehků poznáme, kromě jejich zpěvu nejlépe podle jejich chování a to i tenkrát, když vidíme jen jejich černobílou siluetu. Při dosedu udělá pták několik podřepů a třese rezavě zbarveným ocasem. Svoji potravu velmi často sbírají na zemi, ale nepobíhají tak jako třeba drozdi nebo kosové. Rehek vyrazí odněkud z křoví, bleskově sebere na zemi nějakou housenku a stejně rychle i zmizí. Po zemi běhá méně a spíše na krátkou vzdálenost. Letci jsou to výborní, mistrovsky mění směr letu v krátkých úsecích, volná prostranství překonávají spíše při zemi. Přiznám se, že tento rehek je mým oblíbeným ptákem. Nejčastěji jej vídávám v letních měsících, když se vzmužím a snídám časněji. To pak mám při ranním čaji dobrou náladu, když se mohu obdivovat jeho akrobatickému pohybu mezi větvemi.
