Ubývá nám holubů, pojďme zabít jestřába! (?)

Na internetovém serveru pro chovatele iFauna 9/01 se objevil článek ing. Tomáše Sousedíka, který pod nevinným názvem “Několik poznámek k zákonu o myslivosti” skrývá snůšku zcela mylných vývodů z poměrně reálných předpokladů.

• káně lesní s viditelnými zraněními střelného původu - - “ochrana” drobných chovů v praxi - jižní Morava 1999

Autor je holubář a přirozeně jej netěší současná situace, kdy (podobně jako u jiných domestikovaných zvířat) je mnoho tradičních plemen holubů ohroženo vymřením. Pod touto neradostnou skutečností je ale skryta jiná, mnohem horší skutečnost, a sice, že někteří čeští chovatelé stále nepochopili princip fungování základních etologických vztahů. Faktickým obsahem článku je totiž volání po legalizaci odstřelu či jiné “regulace” dravců, kteří “škodí” v drobných chovech.

Nevím, z jakých podkladů autor ve svém článku vycházel, vědecky ověřená data ale říkají, že za posledních 15 let stavy “největších lotrů” krahujce a jestřába stagnují (krahujec) nebo dokonce klesají (jestřáb - pokles o 20% - 50%) - rozhodně nedochází k jejich přemnožení.

• samice luňáka červeného střelená na hnízdě s vejci - jižní Morava 1993

Z principu fungování vztahu predátor - kořist jednoznačně vyplývá, že není možné, aby “přemnožení dravci měli v přírodě nedostatek kořisti”. Početnost dravců je přímo závislá na množství kořisti, dravci hnízdí a loví tam, kde je kořisti dostatek. Mají natolik vyvinutou schopnost “předvídat” početnost své hlavní kořisti, že některé sovy např. vůbec nehnízdí v letech s nízkým počtem myší. Již zmínění “hlavní škůdci” krahujec a jestřáb mají mnohem širší spektrum potravy, vždy se orientují na ten typ kořisti, který je na dané lokalitě v daném období hojný. Zcela mylná je tedy představa, že dravci likvidují “již tak dost ohrožené koroptve”. Pokud je koroptví málo, dravci loví jinou kořist, protože je dostupnější.

A touto dostupnější kořistí mohou být právě “volně chovaná domácí zvířata”. Jak autor správně poznamenává, tito živočichové mají oslabené obranné a útěkové reflexy. Není ale chybou dravce, že je potom loví. Na vině je opět člověk, který takovéto zdegenerované jedince produkuje a chová je volně. V žádném případě pak není řešením likvidace predátorů, protože moderní studie populační dynamiky ukazují, že uvolní-li se teritorium, velmi rychle je obsazeno jiným jedincem téhož druhu. A je jen otázkou času, kdy se tento nový usídlenec naučí stejný chov domácích zvířat využívat. Pokračuje tak začarovaný kruh neustálé likvidace dravých ptáků bez zjevného efektu na ochranu domácích zvířat. Možnosti konstruktivního řešení jsou dvě: buďto mít natolik kvalitní chov, že ztráty způsobené dravci budou minimální (bude-li stejně složité ulovit chovaného holuba jako divokého, dravec nebude chovaným dávat přednost), nebo mít celý chov ve voliéře, kde se k nim dravec nedostane.

• používání jestřábích košů patří mezi zakázané způsoby lovu, při němž trpí jak pták sloužící za návnadu, tak chycený dravec - Pelhřimovsko 1995

Volání po legalizaci odstřelu dravců v naznačených souvislostech vyznívá jako snaha o návrat do hlubokého středověku a představuje člověka nikoli jako pozorovatele a obdivovatele přírody, ale jako dravce soupeřícího s ostatními druhy o svou kořist. Naštěstí takovéto pojetí myslivecké legislativy není dnes možné ani díky mezinárodním úmluvám, jimiž je ČR vázána.

• používání želez je nejen protizákonné a ohrožující populace dravců, ale představuje i obrovské utrpení pro jednotlivé ptáky - Semilsko, březen 2001

Více informací o připravované myslivecké legislativě i o nelegálním pronásledování ptáků se můžete dovědět na stránkách České společnosti ornitologické (http://www.birdlife.cz) v sekci věnované programu Volná křídla.