Malá encyklopedie nemocí koní: M

Melanom

Melanom je nádor melanocytů – tedy buněk, tvořících a obsahujících barvivo melanin. S melanomem se setkáváme u starších běloušů s vysokým obsahem bílé barvy.

Tyto nádory se vyskytují především u kořene ocasu, v mezinoží, v okolí pochvy nebo penisu, ale i na hlavě, břiše apod. Melanomy většinou měří 1–2 cm, ale mohou být i větší a tvořit velké shluky, jsou drsné až měkké, hnědočerné až černé. Melanomy se často chovají nezhoubně, mohou však výrazně metastázovat a postihnout životně důležité orgány. Mohou také velmi rychle růst, praskat a tvořit vředy, které jsou vstupní bránou infekce. Ošetření spočívá v co nejrychlejším chirurgickém odstranění.

Měsíční slepota

Měsíční slepota je laický název onemocnění zvaného periodický zánět oka, což je nitrooční zánět lichokopytníků, který má sklon se opakovat. Postihuje především mladší koně ve věku 3–7 let a zasahuje přední část střední vrstvy oka (uvea), někdy může tuto část zasáhnout celou. Většinou bývá akutním zánětem postiženo pouze jedno oko. Tento zánět je nebezpečný tím, že se obvykle opakuje, přičemž postupně může dojít k oslepnutí. Po poškození jednoho oka pak může přejít na oko druhé. Jedná se o nejzávažnější a nejčastější zánět vnitřních částí oka u koně.
Přesná příčinu vzniku měsíční slepoty není dodnes zcela jasná a považují se za ni:
– alergická reakce typu IV,
– autoimunitní reakce,
– alergická reakce na bakteriální nebo parazitární toxiny a na produkty, které vznikají rozštěpením bílkovin ve střevě (?),
– baktérie Leptospira spp., mikrofilárie Ochocerca cervicalis,
– dědičnost, popř. plemenná predispozice.
Nejpravděpodobněji se jedná o smíšenou alergickou reakci na antigen, který se nachází v těle nebo přímo v oku, popř. na původce infekce, jeho toxin nebo část. Vlastní vznik i průběh onemocnění pak je ovlivněn množstvím i povahou tohoto antigenu, dále způsobem, jak podráždil organismus i tím, jak imunitní systém konkrétního koně na toto podráždění odpověděl. Za recidivy měsíční slepoty jsou odpovědné už alergické mechanismy bez ohledu na přítomnost nebo množství látky, která reakci původně vyvolala.

Příznaky akutního záchvatu jsou:

světloplachost, slzotok, silná bolestivost, konjunktivitida, nastříknuté cévy na rohovce, tvořící po 2–3 dnech lem, zákal rohovky, zúžená zornice. Někdy může být zvýšená tělesná teplota.

Po několika dnech začínají příznaky ustupovat a za 2–3 týdny se oko zdá být zdravé. Může se však vrátit (recidiva) v podobě méně prudkých zánětů, a to v intervalu několika týdnů, měsíců nebo i po roce. Každým zánětem se zhoršuje stav oka.

Záchvaty měsíční slepoty mohou zanechávat tyto následky:

žíhané, skvrnité zákaly rohovky, odbarvení duhovky, srůsty zadní plochy duhovky s přední plochou čočky, zúžení zornice se zpomalenou reakcí na světlo, zákal čočky, zákaly ve sklivci, změna polohy čočky, poškození sítnice nebo její odchlípení, až úplné zmenšení celého oka.

V čem spočívá vyšetření

Veterinář, který má být volán ihned po jakémkoli podezření na onemocnění oka, postižené oko důkladně vyšetří a zahájí lokální i celkovou léčbu, která však bývá pouze částečně úspěšná (záchvat se většinou bude vracet), ale může zachránit zrak nebo ho udržovat v přijatelném stavu.

Prevence

Preventivně je vhodné koně pravidelně očkovat proti virovým chorobám a popř. v některých oblastech s větším výskytem této nemoci i proti leptospiróze. Je třeba chránit stáje, krmivo i samotné koně před kontakty s hlodavci nebo infikovanými zvířaty, dodržovat hygienu ustájení, ošetřování i krmení koní. Postižení jedinci by neměli být zařazováni do chovu (především pak hřebci).

Mykóza vzdušného vaku

Mykózy jsou plísňové infekce, nejčastějšími plísněmi, které mohou napadat vzdušné vaky koní, jsou plísně rodu Aspergillus.
Plísně osídlí strop vzdušného vaku, jejich mycelia vrostou do sliznice a mohou poškodit některou z cév, která se v blízkosti nachází. Nejčastěji se jedná o a. carotic interna (vnitřní krkavice), méně často a. carotis externa (vnější krkavice) či a. maxillaris interna nebo externa (tepny vedoucí do horní čelisti). Poškození těchto tepen má za následek velmi rychlé vykrvácení koně.

Jak se pozná
Mykóza vzdušného vaku probíhá bez nějakých příznaků, dokud plíseň nenaruší cévu nebo nepoškodí nerv.
Při postižení cévy dochází nejdříve k mírnému, později k silnému krvácení z nozder, které může způsobit až smrt koně.
Pokud je poškozen nerv, který v blízkosti prochází, nejčastěji mívá kůň problémy s polykáním, s pohyby jazyka, s pohyby oka, poklesem víček apod.

Co dělat
Při jakémkoli krvácení z nosu, které neleze utišit nebo je silnější, je třeba zavolat veterináře, který endoskopem zjistí, odkud kůň krvácí. V případě krvácení ze vzdušného vaku pak musí důkladně vzdušný vak prohlédnout, zjistit míru postižení plísní a poškození cév.

Jak se kůň léčí
Léčba takto postiženého koně závisí na jeho stavu a míře poškození. Obvykle je ho třeba hospitalizovat, protože je třeba provést ošetření jak vzdušného vaku, popř. cév, tak i celkového stavu koně (náhrada krve, infuze, umělá výživa v případě neschopnosti polykat). V případě poškození krkavice nebo jiné větší cévy je možná operace, která je však velmi náročná a ani její úspěšné provedení nezaručuje uzdravení koně.

Myokarditis

Jedná se zánět srdečního svalu, který může být reakcí na poškození srdečních buněk nebo na cizí tělesa (viry, baktérie, imunokomplexy atd.).

Příčiny poškození srdečního svalu – vzniká následkem kontaktu srdečních buněk s
– viry
– baktériemi (nejčastější příčina vzniku myokarditidy je infekce Streptococcus zooepidemicus, a to pouze v případě sepse = baktérie se dostanou do krve),
– plísněmi,
– parazity (známé jsou larvy Strongylus vulgaris, které způsobují v srdečním svalu vznik velkých infarktů),
– nebo jejich metabolickými produkty (exotoxiny),
– látkami některých rostlin (digitalis, delphinum, Nerum oleander atd.), které mají vliv na srdeční sval,
– některými krmnými doplňky, které se mohou běžně používat u jiných hospodářských zvířat (např. monenzin = přípravek na výkrm skotu),
– předávkováním selenem!!! (používá se k léčbě i prevenci onemocnění kosterní svaloviny),
– dále následkem metabolických onemocnění koně (myoglobinémie – tedy zvýšená hladiny červeného krevního barviva v krvi, např. následkem těžkého záchvatu „černého močení“, hypoxie = nedostatek kyslíku, nedostatkem potřebných živin),
– následkem některých celkových onemocnění (chřipka, herpesvirová infekce, infekční anémie),
– zvažuje se možnost i arteriosklerózy malých cév.

Příznaky myokarditidy
závisí na velikosti postiženého okrsku, na intenzitě poškození i na místě poškození. Virová onemocnění obvykle nepostihují srdce natrvalo a po vyléčení infekce odezní i příznaky srdeční (obvykle se projevují jako tachykardie = zrychlená tepová frekvence). Jiné příčiny však mohou vyvolávat trvalá poškození nebo odumření srdečních buněk. Mrtvé srdeční buňky jsou nahrazováni pojivovou tkání a vzniká tak jizva. Její velikost a umístění pak může výrazně ovlivňovat srdeční činnost (poruchy rytmu) a může až vést k srdečnímu selhání.

Vyšetření srdce
pak spočívá nejen v poslechu, ale i ve vyšetření pomocí EKG a nejlépe i ultrazvukem.

Preventivně je třeba myslet na
– pravidelné odčervování koní,
– na zahájení správné léčby v případě jakékoli infekce (virové či bakteriální),
– na kontrolu krmiva, sena a pastviny a odstranění jedovatých rostlin nebo látek,
– nesmí se koním podávat krmiva či krmné doplňky určené pro jiná zvířata.
– Je třeba také dávat pozor na možnost předávkování různými vitamíny a minerály – někdy je méně lepší než více!!!

Myopatie

Tento výraz vlastně znamená „onemocnění svalů“ a nevztahuje se na žádnou konkrétní příčinu. Nejčastěji jsou postižené svaly nebo svalové skupiny, které jsou při výkonu nejvíce namáhané. Dodnes je velmi těžké pojmenovat a rozlišit od sebe jednotlivé patologické procesy, obecně však lze říct, že příčiny jakýchkoli onemocnění svalů lze rozdělit do dvou kategorií: traumata (úrazy čili poranění) a metabolické poruchy. Stejně tak nelze od sebe přesně oddělit zánětlivé onemocnění svalu a jeho degeneraci či rozpad, protože často jedno přechází v druhé, bez ohledu na příčinu. Je třeba si taky uvědomit, že ne vždy je příčina myopatie právě v onemocnění svalu – často může být až následkem onemocnění kloubů, vazů, kostí či šlach.

Z traumatických onemocnění jsou nejčastější:
– myositis traumatica (traumatický zánět svalu) – viz dále,
– myositis žvýkacích svalů – viz dále,
– postanestetická myopatie – což je onemocnění svalů následkem dlouhotrvající narkózy (nad 2 hodiny). Podílí se na ní jednak dlouhodobé setrvání koně v nepřirozené poloze (ležení na boku, hřbetu), jednak pokles tlaku krve vyvolaný narkózou, který způsobí, že se svaly nedokrvují dostatečně a také samozřejmě tlak příliš těžkého ležícího těla na svaly. Příčinou může být i otlačení nervu, přestože se spíš uvažuje o myopatii.

Metabolické nemoci svalů jsou zastoupeny především:
– dobře známou rhabdomyolýzou (myoglobinurií, čili černým močením, lumbagem apod., viz v patřičné kapitole),
– syndromem tying-up, což bývá někdy považováno za mírnější formu rhabdomyolýzy, viz patřičná kapitola,
– nutriční myopatií – u níž je příčinou nedostatek selenu nebo vitamínu E, známé především u hříbat (buď způsobené pobytem na pastvině chudé na selen nebo sníženou schopností vstřebávat tyto látky střevem, pobytem na pastvině obsahující větší množství nenasycených mastných kyselin – což jsou pastviny na podzim – které blokují vitamín E nebo i nedostatečným příjmem vitamínu E u březí klisny). Tyto dvě látky chrání buněčné membrány před poškozením a jejich nedostatek způsobuje, že svalové buňky, které jsou k tomu obzvláště citlivé, jsou poškozené. Postižený sval pak má bělavou barvu a nemůže plnit svoji funkci. Postižený kůň je proto slabý, má příznaky ataxie, nemá chuť žrát ani pít, mladá hříbata mohou na následky této nemoci i uhynout, protože postižené mohou být i dýchací svaly nebo srdce.

Myositis

Tímto pojmem se označuje zánět svalu. Zanítit se může v podstatě kterýkoli sval, u koní se však nejčastěji setkáme s traumatickým zánětem svalů, podílejících se na pracovní zátěži.
Tento stav vzniká
následkem nějakého mechanického inzultu – náraz, upadnutí, kopnutí, apod.
Podle toho, který sval je postižen a do jaké míry, se odvíjejí také příznaky a neschopnost pohybu. Poraněný sval obvykle krvácí a hromadí se v něm krev („modřina“ neboli krevní výron). Ta obvykle vyvolává bolest jen během prvních několika kroků po rozejití, bolestivá však bývá na dotek.
Situaci zvládneme několikadenním klidem, potom lehkým pohybem, který urychlí prokrvování svalu. Vstřebání lze podpořit mastmi na bázi heparinu.

Příčinou však mohou být také mikrotraumata. Jedná se o prasklinky drobných svalových snopečků nebo ojedinělých svalových vláken následkem nadměrné námahy a nedostatečného tréninku koně („natažený sval“), vznikají především při pohybech, které vyžadují jistou svalovou sílu a obratnost (prudké obraty, skoky, náhlé zastavení ze cvalu apod.).
Postižený sval je velmi bolestivý a jeho funkce je silně omezená. Dokud příznaky zánětu (bolest, zvýšená teplota místa, otok, zhoršená funkce svalu) neustoupí, je třeba koni dopřát klid a potom ho pozvolna zatěžovat. Vhodné jsou i různé fyzioterapeutické metody léčby.
Pokud se takové ruptury opakují častěji, poškozené buňky se už „neopraví“, ale zůstane na jejich místě jizva, která ovlivní další funkci svalu a tím i celý pohyb koně. Postižené místo může dokonce osifikovat (kostnatět).

Zanítit se mohou také svaly žvýkací, obvykle následkem poranění ostrým chrupem, zapíchnutým cizím tělesem nebo zlomeninou zubu. Tvář koně rychle oteče, je velmi bolestivá, teplá, kůň odmítá žrát. Ve svalu se může vytvořit absces nebo flegmóna.
V každém případě je třeba volat veterináře, který zjistí rozsah poškození svalu a příčinu, tu odstraní, podá celkové léky (antibiotika, protizánětlivé léky) a lokálně postižené místo ošetří.