V dnešní době by neměl být velký problém sehnat nový značkový přívěs. Registr nejvýznamnějších domácích výrobců a prodejců najdete na našich stránkách. Pokud hodláte zakoupit produkt některého významného zahraničního výrobce (Böckmann, Mustang, Wörmann apod.), je kam se obrátit, např. inzerce v časopisu Jezdectví. Možná, že někteří přepravci již mají dokonce zkušenosti s obstaráním vleku s napáječkami a klimatizací.
Pořízení běžného nového značkového koňovleku obnáší částku (včetně DPH) řádově od 90.000 Kč do 500.000 Kč, v závislosti na typu, značce a výbavě.
Výhodou pořízení nového vleku může být výrobní garance – minimálně 2 roky, zpočátku provozu snížené náklady na údržbu, u některých výrobců snad možnost vybavit vlek dle přání zákazníka. Hlavně však vědomí, že koně vezete ve spolehlivém a bezpečném přepravníku. Nevýhodou zakoupení „funglovky“ jsou pouze vyšší pořizovací náklady a nemožnost dělat ve vleku vlastní úpravy z důvodu rizika ztráty dvouleté záruky od výrobce.
Finanční nároky na nákup ojetého staršího přívěsného vozíku jsou určitě menší, ale tuto situaci bych připodobnil k nákupu ojetého motorového vozidla. Nákup z druhé ruky se může na první pohled jevit jako finančně výhodný, ale v tomto případě pořizujete „zajíce v pytli“. V případě nákupu si dejte pozor zejména na legislativní stav – zda dokumenty opravdu patří k danému vleku. Pamatujte, že i s vlekem musíte na STK a tam vám těžko uvěří, že například dvoumístný koňovlek má celkovou hmotnost jen 350 kg! Dále technický stav – hlavně funkčnost brzdového systému, stav rampy a podlahy (jsou známy případy, kdy se kůň za jízdy propadl na vozovku a doslova se mu ubrousil kus nohy), elektroinstalace a zřejmě nejhůře zjistitelná geometrie náprav. Většina, hlavně starších a levnějších vleků, totiž nemá možnost geometrii nastavovat a tak se často stává, že po přejetí hlubší díry nebo rohu chodníku dojde ke změně nastavení geometrie pevných náprav. Opticky není samozřejmě nic patrné, ale po čase se začínají nadměrně a nerovnoměrně sjíždět pneumatiky. Je nutné poznamenat, že oprava spočívá ve výměně jedné nebo obou náprav a nákladově může jít až o desetitisíce. Jestliže vám tedy někdo bude nabízet vozík s nerovnoměrně ojetými pneumatikami, můžete si být jisti, že tam nějaký problém s nápravami bude. Pokud prodejce před vaší prohlídkou pneu vymění, pak pouze spoléhejte na šťastnou náhodu, že je vše v pořádku.
Jestliže se rozhodnete pro nákup ojetého vozíku, doporučuji přizvat k prohlídce člověka s „koňopřepravními zkušenostmi“. Poradí, jak co se týče optického stavu, tak zhodnotí chování vleku při zkušební jízdě, kterou velmi vřele doporučuji (i ve větší rychlosti). Připravte si přibližně částku od 40.000 Kč výše. Levnější přepravník bych nedoporučoval kupovat, protože nemusí skýtat záruku spolehlivosti a bezpečnosti.
Výhody a nevýhody nákupu ojetého vleku si jistě odvodíte ze všech výše uvedených informací.
Jestli vozidlo může tahat těžký koňovlek, se dozvíte v technických průkazech obou. Jistě každý z vás zná nějaký příklad, kdy se i dvoutunové vleky tahají za osobními vozidly (viděl jsem i zapřaženou Škodu 120). Majitelé těchto aut vám budou tvrdit, jak se s takovou soupravou bezvadně jede, že to není žádný problém a k vašim argumentům budou hluší.
Pravda je však taková, že se jednak vystavují postihu ze strany mužů zákona a na druhé straně neskutečně ničí samotné tažné vozidlo. Za třetí se chovají nebezpečně vůči zvířatům, která převážejí a i k ostatním účastníkům silničního provozu.
Běžné osobní vozidlo není konstruováno pro takovou zátěž. Nejvíce přetěžované prvky jsou motor, spojka, brzdy, uchycení tažného zařízení ke karoserii a samotná samonosná karoserie. Nejnebezpečnější se stává – vypovězení funkce brzd, nefunkčnost spojky a uvolnění spojů tažného zařízení. Následky jistě není těžké si domyslet.
Nejvhodnějšími tahači se jeví terénní vozidla s pevným rámem (Nissan Patrol, Toyota Landcruiser apod). Mají dostatečně silný motor, spojku, dimenzované brzdové ústrojí a hlavně rám, ke kterému je tažné zařízení pevně přišroubováno, takže nedochází k „natahování“ automobilu. Také volitelný náhon 4×4 je velkou výhodou. Nevýhodou těchto vozidel je vyšší pořizovací cena (i ojetých), malý rejd (vadí zejména při otáčení a couvání s vlekem), někdy nedostatečný počet míst a zavazadlový prostor. Toto řeší mikrobusy pro 6 až 9 osob se silným motorem (VW Transporter, Ford Tranzit apod.). Jsou konstrukčně uzpůsobeny pro tahání těžkých vleků (ale ne ideální), uvezou více osob a ještě spoustu dalšího materiálu (sedla, krmení apod.). Navíc se v nich dá v sezóně celkem obstojně bydlet. Couvání Volkswagenu Transporter s vlekem se díky jeho vynikajícímu rejdu stává hračkou. Pro tahání koňovleku doporučuji koupit vozidlo nové, popř. pořídit ojetý teréňák od 200.000 Kč anebo mikrobus od 150.000 Kč.
Kamion lze koupit buď komplet nový – tzn. podvozek (chasis) i nástavbu nebo si na vlastní starší chasis nechat postavit novou nástavbu. Obě varianty je možné si objednat „na míru“ jednak v zahraničí (hlavně v Německu, dobré zkušenosti jsou i s polskými výrobci), ale dnes i u několika málo českých výrobců. Ve všech případech počítejte s náklady až několik milionů korun.
Starší ojeté kamiony se obstarávají většinou v Německu nebo Itálii. Platí podobné zákonitosti jako při koupi ojetého vleku, jen riziko je několikanásobně vyšší, v závislosti na pořizovací ceně. Ještě v dnešní době se objevují inzeráty na prodej přepravníků na podvozku LIAZ popř. Karosa nebo Avie. Jistě se mnou spousta majitelů výše zmíněných značek bude přinejmenším polemizovat, můj názor však je, že éra těchto vozidel pomalu končí a jejich stáří nezaručuje mnou tolik prosazovanou spolehlivost a bezpečnost. Přesto vím o několika výjimkách a před jejich majiteli smekám. Bavit se v této kategorii o nějakých finančních částkách je složité, protože rozpětí může být od 50.000 Kč za Avii těsně před smrtí, až po několik milionů za mírně ojetý Mercedes. Cena navíc závisí na stupni vybavení nástavby.
Jestliže máte propočteno, že je pořízení přepravníku pro vás nezbytné, přeji vám šťastnou ruku při výběru a mnoho bezproblémových kilometrů.