„Jak mít koně“ – 32. Část

Asi všichni známe, jak vypadá „řetězová reakce“ – kolize v chování koní při příležitosti závodů nebo školení. Nastává prostě tehdy, když se koní nahromadí větší množství na malém prostoru, dojde ke kritickému přiblížení dvou koní, kteří se „nechtějí“ a začne „velké kopání“, které se postupně může přenést i na ostatní. K nebezpečí kolize přispívá bohužel i to, že kurzů se účastní většinou mladí jezdci nebo začátečníci, kteří ještě nemají mnoho zkušeností. Proto je potřeba znát alespoň pár zásad, které pomohou k větší bezpečnosti. Práce na jízdárně mezi množstvím jezdců se tedy pro nás může stát dobrou zkušeností, anebo noční můrou. Záleží na tom, jak bude provoz na takové jízdárně zvládnutý. Zkušení trenéři znají zásady bezpečného provozu na jízdárně. Klíčem je jasná komunikace mezi instruktorem a účastníky, dostatečné odstupy jednotlivých jezdců a koní a plánované dodržování „jízdárenských dopravních předpisů“. V americkém časopise „Western horseman“ jsem vyhledala pár zajímavých typů, jak přispět k bezpečnosti provozu na jízdárně, když trenér pracuje s velkou skupinou jezdců.

Komunikace

1. Na začátku je potřeba jezdcům sdělit plán celého tréninku. Ujasnit si pojmy, které budeme používat, např. jak se mají řadit za sebe, co znamená na levou nebo na pravou ruku, jak se provádí změny směru apod. Aby tyto základní věci byly jasné, můžeme třeba použít kresbu (viz obrázky), nebo to předvést pěšky na jízdárně.
2. Snažme se zjednodušit a zkultivovat řeč, kterou používáme v komunikaci se začátečníky. V této situaci je lepší mluvit pomalu a používat méně slov.
3. Používejme přípravné pobídky ! Dopřejme jezdcům chvíli přípravy před tím, než např. naklusají. Použijme nejprve větu:“ Připravte se na klus!“ , chvilku vyčkejme a pak teprve zavelíme „Naklusat!“
4. Používejme jízdárenské značky – očíslované nebo barevné kužely, značky podobné drezurním. Pomozme jezdcům, aby si rozvrhli podle této „mapy“ manévry, jež na jízdárně provádějí. Když zavelíme „U třetího kužele obrat na střed jízdárny, tak to zní mnohem přesněji , než když neurčíme kde a kdy.
5. Pokud možno, pracujeme s asistentem na koni, který může doběhnout za jezdci, aby je napomenul. Máme-li tu možnost, je výborný mikrofon. V případě zhoršených podmínek slyšitelnosti (jízdárna je příliš veliká nebo je větrné počasí) bude asi téměř nezbytný.

Odstup

1. Snažme se rozeznat případný hrozící problém včas. Každý začínající jezdec se obvykle soustředí pouze na to, co dělá on sám a zapomíná na ostatní jezdce na jízdárně. Nezapomeňme na to, že koně jsou stádová zvířata a mají snahu se shlukovat.
2. Pomozme jezdcům, aby si sami mysleli na dodržení bezpečné vzdálenosti. Když se podívají mezi koňské uši a mohou tam vidět zadní nohy koně před sebou, jedou v bezpečné vzdálenosti. Zdůrazněme jezdcům, že by se neměli ani opožďovat, protože i to může zapříčinit kolizi.
3. Proberme s žáky jízdárenskou etiketu. Např. to, že jezdec, který předjíždí by měl předjíždět druhého koně směrem dovnitř jízdárny, nikoli se „vtlačit“mezi druhého koně a hrazení, apod.
4. Již od začátku hodiny bychom si měli všímat potencionálních problémových koní. Pokud víme, že na jízdárně je nesnášenlivý kůň, měli bychom na něho celou dobu dávat velký pozor a upozornit ostatní jezdce, aby míjeli tohoto koně nanejvýš obezřetně.
5. Komunikujme s jezdci jasně a zřetelně! Čím přesnější a zřetelnější budou naše příkazy, tím hladší bude provedení jednotlivých cviků jezdci a menší riziko kolize.

Pohyb po jízdárně

1. Jízda po obvodu jízdárny, jezdci jsou zařazeni za sebou. Jezdci následují jeden za druhým nebo dvojice za sebou. Zkusme dát nejzkušenější jezdce do čela jako vedoucí a kopající koně odsuňme dozadu. Začátečníkům to pomůže, protože je pro ně jednodušší následovat v tempu ostatní koně a zkušenější jezdci mohou pracovat na kontrole rychlosti koně. Tuto metodu můžeme použít i při výuce manévrů jako např. vlnovky nebo změna směru diagonálou.
2. Zařazení za ostatní nebo dohánění lotu - když vznikne příliš velká mezera. Koně stojí podél hrazení jízdárny nebo jedou v kroku, zatímco jezdec, který byl v čele, provádí individuální manévr. Např. prvnímu jezdci přikážeme, aby nacválal na správnou nohu a cválal dál po obvodu jízdárny tak, aby se zařadil jako poslední. Až se první zařadí, nacválá si další atd. Tuto metodu je dobré používat k tomu, aby se jezdec, který je na řadě, naučil ovládat svého koně nezávisle na ostatních. Tip: asistent na koni se může zařadit na konec řady jezdců, aby tam v případě potřeby pomohl k dodržení bezpečné vzdálenosti mezi posledním jezdcem a koněm, který přicválá, aby se zařadil na konec.
3. Seřazení na středu – jezdci stojí v řadě. Tato formace se rovněž používá, když chceme, aby jeden jezdec pracoval individuálně. První provádí manévr, ostatní stojí na středu, první se pak zařadí jako poslední a druhý je na řadě atd. Můžeme občas obměnit toto postavení jezdců tak, že je necháme seřadit u kratší stěny jízdárny (jako při western horsemanshipu).
4. Jezdci si cvičí samostatné ovládání koně a pozornost je zaměřena na jednotlivce. Tato metoda je dobrou praxí pro žáky, jež se chtějí účastnit soutěží, ale neměla by se praktikovat s úplnými začátečníky. Jak víme, koně jsou vázáni ke stádu a mohou klást odpor při snaze oddělit je od ostatních. Úplný začátečník si v takové situaci nemusí umět poradit.
5. Jezdci se volně pohybují po obvodu jízdárny. Všichni se libovolně rozdělí a krouží simultánně po obvodu jízdárny. Jezdci se učí dodržovat odstupy a zároveň regulovat tempo svých koní. Jedinou nevýhodou je, že při tomto postavení je nemožné dohlížet současně na všechny jezdce a někdy je ohrožen plynulý provoz.

Ježdění v kruzích

1. Vybídneme jezdce, ať najedou v řadě za sebou a potom, za tím, kdo vede, na velký a pak i malý kruh.Použijme značku pro počátek kruhu a pracujme individuálně s každým jezdcem, aby zahájil kruh na označeném místě.
2. Pomozme jezdcům vnímat a vidět kruh, který jedou. Mnoho jezdců má sklon dělat malé kroužky, jelikož jejich oči jsou zaměřeny příliš dolů do středu kruhu, místo aby se dívali dopředu po směru kruhu. Tip: jezdec si mnohem lépe vizualizuje velký kruh, když mu přikážete udělat kruh přes celou půli jízdárny.

Změny směru

1. Nejlepší postavení pro výuku obratů je mít jezdce jednoho za druhým v řadě na obvodu jízdárny.
2. Poloviční obrat, neboli změna směru dovnitř jízdárny.
Jezdec otočí svého koně směrem do středu jízdárny jakoby na kruh a pak se napojí do opačného směru podél hrazení jízdárny. Celý manévr má vlastně jakoby tvar kapky).
3. Poloviční obrat opačně se zařazením zpět do řady.
Jezdec vyjede šikmo ze stopy směrem ke středové čáře, pak se otočí zpět proti hrazení a rozejde se opačným směrem.
4. Změna směru přes střed.

V polovině dlouhé stěny jezdec vyjede na střed jízdárny a projede středem přímo až k protilehlé stěně, kde se opět napojí na stěnu jízdárny v opačném směru.

5. Změna směru diagonálou.

Jezdec jede podél jedné strany jízdárny, na konci se diagonálně otočí a jede diagonálně směrem do protilehlého nejvzdálenějšího konce, kde se napojí na opačný směr.

6. Změna směru přes střed podél dlouhé stěny.

V polovině krátké stěny jezdec vyjede směrem přes střed a jede rovně podél dlouhé stěny až k protilehlé krátké stěně, kde se napojí do opačného směru .

7. Změna směru vlnovkou.

Vlnovky jsou vlastně půlkruhy, které se střídají směr a mají rovnou osu. Kolik smyček provedeme na cestě od stěny ke stěně, to závisí na velikosti jízdárny a úrovni jezdce