Naučte se o nás starat

Pokračování z Fauny č. 12.

Zdravotní problémy a jejich řešení

Jak již pozorný čtenář odhalil, tato příručka nepodává návod na vyřešení všech možných úskalí chovatelské práce. Upozorňuje jen na vyskytující se těžkosti, kterých je možno se včas vyvarovat, případně je již v době vzniku odhalit. I v této kapitole nebude chovatele navádět, aby si svá zvířátka léčili beze zbytku sami. Stejně se bez spolupráce s veterinárním lékařem neobejdou. Mohou však sami situaci zhodnotit, podat účinnou první pomoc, něco zažehnat a především podat podrobnou anamnézu. Ta spočívá v přesném vylíčení všech problémů, které se v chovu vyskytují a všech příznaků, které u nemocného zvířete dosud zaznamenali. Anamnéza je nesmírně důležitá. I nemocný živočich se v nezvyklém prostředí veterinární ordinace chová odlišněji než doma a některé příznaky se nemusí zrovna vyskytovat. Odhalení správné diagnózy je výsledkem kolektivní práce chovatele a vaterinárního lékaře. Vzpomínám si na případ, kdy jakýsi muž přinesl do ordinace krabici s králíkem, na pohled zdravým. Na otázku, co mu chybí se dlouze zahloubal a pak pronesl “Mají scvrklé obočí”. Víc jsem z něho již nedostal a obávám se, že odešel neuspokojen.

Veterinář nebo specialista?

Obrátíme-li se na veterinárního lékaře, ten hned zpravidla řekne, zda problém okolo exotických zvířat zvládne nebo rovnou doporučí specialistu. V případě, že se léčby ujme sám, prosím, vytrvejte. Někdy se nepodaří obtíže odstranit napoprvé. Věci neposlouží obcházet jednu veterinární ordinaci po druhé. Nepřizná-li majitel zvířat, že už někde byl, snadno se stane, že nový lékař zkouší metodu, která se již předtím neosvědčila. Ztrácí se tím čas a nemoc se může dostat do chronického stadia, které se léčí hůře než akutní. Jsem přesvědčen, že ošetřující veterinární lékař sám použije možnosti konzultovat příznaky a léčbu s odborníky a že učiní maximum pro blaho svěřených zvířat.

Povrchové parazitozy

Povrchové parazitozy akvarijních ryb jsou velice častým onemocněním, zpravidla zavlečeným s novými rybami (karanténa!), živým krmením, případně rostlinami. Podaří-li se identifikovat původce, nebývá problém stanovit optimální léčebnou koupel nebo přídavek do vody, v níž ryby žijí trvale. Na trhu je dostatek kvalitní literatury s přesnými návody k použití. Léčebné přípravky se dají koupit už hotové nebo namíchat z chemikálií, neboť jde většinou o snadno dostupné ingredience. Osvědčeným prostředkem pro léčbu běžných parazitos je směs označovaná FMC a obsahující formalin, metylenovou modř a malachitovou zeleň. V 1 litru 40 % formalinu se rozpustí 3,7 g metylenové modři a 3,7 g malachitové zeleně. Z tohoto zásobního roztoku se pak dávkuje 1 ml (20 kapek) na 100 litrů akvarijní vody. Přesné dávkování je nutné.

Neguvon nebo Masoten?

Chovatelé občas shánějí speciality Neguvon nebo Masoten, které v naší republice nejsou registrované. Stejnou účinnou látku (trichlorfon) však obsahuje český Arpalit, běžný prodávaný v 1 % a 5 % koncentraci v nádobce s mechanickou pumpou. Stačí z ní trochu vystříkat do skleničky a odměřit pipetou nebo injekční stříkačkou. U jednoprocentního roztoku 1 ml obsahuje 10 mg, u pětiprocentního 50 mg trichlorfonu. Dávka pro ryby je okolo 0,5 mg (0,25 -- 1,0 mg) na 1 litr vody. Užívá se proti motolicím na povrchu těla i na žábrech s velmi dobrým efektem.

Hexamitoza

Bez veterinárního receptu se chovatel neobejde při léčbě hexamitozy (děrovatelnosti diskusů). Užívá se k ní metronidazol, obsažený v humánním přípravku Entizolu. Dávkuje se 5 mg na 1 litr vody dlouhodobě.

(Výňatek z knihy Naučte se o nás starat,
připravované k vydání v nakladatelství DONA.)

Pokračování ve Fauně č. 14.