O chovu zvonohlíka žlutočelého

Rád bych naše čtenáře, chovatele drobných pěnkavovitých ptáčků (Fringillidae), upozornil v krátkosti na podčeleď stehlíkovitých (Carduelinae). Člení se na pět rodů, jsou to zvonohlík (Serinus), alario (Alario), hýl (Carpodacus), čížek (Spinus) a dlask (Eophone). Celkem je známo 116 druhů, které se živí zrninami i semeny s obsahem tuku.
Dnes se budeme věnovat zvonohlíkovi žlutočelému Serinus canicollis (Swainson, 1838). Jeho domovem je Kapsko, provincie v jižní Africe.

Popis:
1,0 čelo a temeno žluté, týl olivově šedý, záda a kostřec olivově žlutý, kostřec je šedě páskovaný. Příuší je šedé, líce hnědavě žluté, uzdička černá, prsa žlutá, břicho bílé. Spodní krovky ocasní žluté, křídla žlutohnědá. Zobák barvy rohové, oči hnědé, nohy hnědošedé. Délka 13,5 cm.
0,1 hrdlo po prsa šedavé, v horní části hnědočerně proužkované, spodina žlutočerně páskovaná.

Uvykání:
Zvonohlík žlutočelý je v současnosti téměř celoročně za přijatelnou cenu v odborných obchodech k dostání. Zpočátku je po dovozu choulostivý. Aklimatizace a uvykání tohoto celkem klidného ptáka se daří ve větší proletovačce a přiměřeně temperovaném prostoru velmi rychle a bez problémů. Ke krmení se právě dovezeným zvonohlíkům podává směs kvalitního zrní, malé množství vaječné míchanice, ve zvláštní misce směs gritu, dřevěného uhlí, máku, květního pylu a lesní hlíny. Zelené se na začátku uvykání dávat nemá. Jakmile se vše stabilizuje a nehrozí komplikace, lze zvonohlíky přemístit do venkovní voliéry, která je propojena s vnitřním chráněným prostorem, který lze temperovat.
Chovatel J. B. o svých zkušenostech se zvonohlíky žlutočelými napsal pojednání do chovatelského časopisu AZ 7/04. Ptáky má umístěné ve dvou voliérách o ploše 12 m2 a 8 m2 s výškou asi 2,2 m. Ty jsou vybaveny větším množstvím borových větví. Většina voliér je osázena jehličnany, rákosem a zimostrázem. Zvonohlíci se zde projevují jako čilí, ale důvěřiví ptáci, kteří se bez potíží přizpůsobují našemu rytmu ročního období a stejně jako naši stehlíkovití pelichají na podzim. Kromě krátké doby pelichání přednášejí samečkové pěkný zpěv, který v některých pasážích připomíná zpěv Kanára.
Jako obyvatelé vysokých hor jsou zvonohlíci vůči poklesu teplot necitliví. Chovatel B. se o tom sám přesvědčil, když bez následků přestáli jeho ptáci pokles teploty až na -18 °C. Dodává, že zvonohlíci dávali přednost nocování ve venkovních voliérách před nocováním ve vytápěném chráněném prostoru. Přesto je ale nutno, aby měli alespoň ve dne možnost vyhledat vytápěnou ubikaci.
Je nutné připomenout, že zvonohlíky žlutočelé je možno držet ve společné voliéře nejen s ptáky svého druhu, ale také s příbuznými druhy i v době hnízdění. Drobné, ale neškodné šarvátky se mohou vyskytnout např. v blízkosti krmítek.

Krmení:
Sestavování krmných dávek pro zvonohlíky žlutočelé není pro chovatele náročné. Chovatel B. má ve společné voliéře se zvonohlíky také čížky a proto krmí směsí pro čížky, kterou nabízí odborný obchod. V době hnízdění podává denně vaječnou směs (je složena ze sucharu, vařeného žloutku, vitamínů, směsi minerálií, strouhané karotky a máku), v zimě 2× v týdnu. Dále dává chovatel naklíčené zrní, ze zeleného krmení je oblíben ptačinec žabinec. Podle ročního období nabízí polozralá semena smetanky, slunečnice, různých travin ve stavu mléčné zralosti. Především jde o srhu říznačku (Dactylis glomerata).

Hnízdění:
Když přezimujeme zvonohlíky žlutočelé v chladnu, začne doba hnízdění koncem dubna. V přírodě zahnízdí v závěru předcházejícího roku. Nevybarvená mláďata jsou totiž nabízena v zoo obchodech od ledna do dubna. Importované páry začnou někdy hnízdit až ve druhém roce po dovozu a proto nesmí chovatel ztrácet trpělivost. Po sestavení harmonujícího páru se sameček snaží vyvolat u své samičky tichým pípáním zájem o založení hnízda. Přináší stavivo a podílí se na jeho stavbě. Při troše štěstí přijmou zvonohlíci k založení hnízda košíček z rákosových listů nebo malou kanáří klícku. Často zvonohlík nabízené hnízdní příležitosti nepřijme, ale postaví si hnízdo v rozsoše borových větví, i když zde není zajištěna dostatečná stabilita hnízda. Proto se doporučuje umístit pod nové hnízdo drátěný košíček nebo jen kus drátu na přivázání. V krátké době je hnízdo dokončeno. Jako stavivo použijí zvonohlíci rostlinná vlákna a zvířecí chlupy, na výstelku pak světlé peří. Chovatel Benthien píše, že jeho zvonohlíci žlutočelí snášejí vždy 3–4 bílá vejce (nikdy ne 5). Tato vejce jsou na tupém konci červenohnědě skvrnitá. Snůšku zahřívá jen samička, ale sameček se o ni stará (krmí ji). Inkubace trvá 13–14 dnů. Mláďata jsou krmena především polozralými semeny, také naklíčenými a vaječnou míchanicí. Krmení živočišné není zřejmě pro vývoj mladých nezbytně nutné. Zvonohlíci vezmou s chutí zelené mšice, odmítají mšice tmavé, moučné červy i mravenčí kukly. Mladí opouštějí hnízdo po 17 dnech, ale nejsou dostatečně letuschopní. Vyvedená mláďata sameček krmí i nadále, protože samička začíná se stavbou dalšího hnízda. V příznivých podmínkách je pár schopen vyhnízdit v jedné sezóně třikrát.
Vedle poskytované hygieny je zřejmě velmi důležité převádění mladých z odchovného krmiva na krmení zrninami. Nepodaří-li se provést odstavení mladých včas, může dojít k úhynům mladých v důsledku poruchy střev. Mláďata po rodičích z odchovu bývají odolnější. Mladí přepeření ptáci jsou většinou robustnější, než mláďata po importovaných rodičích.
Jak již bylo uvedeno, jsou to ptáci snášenliví vůči jedincům vlastního druhu, jakož i jiným příbuzným druhům. Zpěvem, barevností a dlouholetou životností je to příjemný, vůči nižším teplotám necitlivý ptáček, ochotný k zahnízdění již v druhém roce života. Budeme-li mít na paměti všechny připomínky, bude se odchov dobře dařit.
Chovatel B. doufá, že tímto článkem vzbudí zájem chovatelů o zvonohlíky žlutočelé, kteří by si to jistě zasloužili.

Literatura:
Benthien, J.: Haltung und Zucht des Gelbscheitelgirlitzes
AZN 7/2004
Rutgers, A.: Handbuch für Zucht und Haltung fremdländischer Vögel
Neumann-Verlag 1970