Kanárská doga, původně Perro de Presa Canario, byla FCI uznána teprve před třemi lety. Řadí se k molossoidním plemenům a jak už sám název plemene...
Kanárská doga, původně
Perro de Presa Canario, byla FCI uznána teprve před třemi lety. Řadí se k molossoidním plemenům a jak už sám název plemene napovídá, pochází z Kanárských ostrovů (Tenerife a Gran Canaria). Zde, křížením původních kanárských psů se psy, které s sebou přiváželi na ostrovy angličtí obchodníci, vznikla národní skupina dogovitých psů. Tito psi byli středně velcí, velmi silní, mohutní, ale přesto hbití a plní temperamentu. Jejich hlavní úlohou bylo v té době vedení a ochrana dobytka před nejrůznějšími útočníky a také ochrana svého pána, jeho rodiny a majetku, neboť právě pro tuto činnost má mimořádné nadání. Často bývali také věrnými pomocníky řezníků, kterým pomáhali ovládat dobytek
První materiály zobrazující kanárské psy sahají jen k počátku 20. století, kdy byli jejich představitelé velmi různorodí. Tehdy se nejednalo v žádném případě o psy výstavní. Jediným kritériem v jejich „chovu“ byly pracovní kvality, neboť i Kanárské ostrovy si prošly atraktivním obdobím psích zápasů. Ty však byly ve 30. letech zakázány, stejně jako chov Perro de Presa Canario. Ilegálně se sice dále zápasilo, ale počet těchto psů rapidně klesl a plemeno téměř zaniklo. Zájem o psy označované Perro de Presa Canario začal narůstat až teprve v 70. letech 20. století, našli se také chovatelé, kteří měli snahu o obnovení této národní skupiny psů.
Stejně jako ostatní plemena, která byla prozatím představena v našem seriálu, má i Dogo Canario velmi vyrovnanou povahu. Přestože byli kdysi jeho předci vítězi psích zápasů, neznamená to, že by byli bezdůvodně agresivní vůči lidem. Vždyť i v psích zápasech jde pes proti psovi, nikoli proti člověku.
Dogo Canario si je dobře vědom své síly. Jeho silný a těžký štěkot však naznačuje každému potencionálnímu narušiteli jeho teritoria, že by si měl vše ještě jednou dobře rozmyslet, neboť jakmile má kanárská doga skutečný důvod zasáhnout, je velmi rozhodná a její zásah je pak nekompromisní. Při útoku jde totiž vždy automaticky po krku, který považuje za nejzranitelnější místo, takže účastník nemá mnoho šancí. Schopnost strážit svěřené území či svého pána má vrozenou a nemusí se tomu učit, stejně jako skvělou teritoriální orientaci a bezkonkurenční houževnatost. Presa má podstatně snížený práh bolestivosti. „Nezměrnou tvrdost tohoto plemene nám dokázal náš pes, který po dopravní nehodě absolvoval operaci zadní končetiny. Po čase už bylo všechno v pořádku. Jaké bylo naše překvapení, když jsme při náhodné kontrole u veterináře zjistili, že kost se uštípla, kloub byl zcela mimo jamku a navíc kovový plátek na zpevnění kloubu psa silně dřel. Musela to být strašná bolest. Ani si tu bolest nedovedu představit, přesto pes nedal nic najevo a působil spokojeným dojmem“, vypráví pan Karel Ulman.
Pokud se jedná o její chování v rodinném prostředí, pak je to velmi mírný a trpělivý kamarád s překvapivou ušlechtilostí a láskyplností vůči svému pánovi i ostatním členům své „smečky“, včetně dětí. Musím však podotknout, že se jedná o psa jednoho pána, na kterého je velmi citově vázaný a těžce nese jeho ztrátu. Pan Ulman, majitel chovatelské stanice Carlson´s Bull ze Sokolnic u Brna říká: „Máme doma psa, kterého si již dříve pořídila moje manželka, vím, že mě má moc rád, že by mě hlídal, chránil a položil by za mě život, ale … není to ta samá láska, kterou ke mně chová moje fenka, kterou jsem si pořídil já, přestože se o oba psy starám. On se může prostě před mou ženou zbláznit, když ji vítá s neuvěřitelným vrtěním nejen ocasem, ale celým zadkem, což je pro šťastnou Presu charakteristické.“
Vůči cizím je velmi nedůvěřivý a stále ve střehu. Bývá také agresivní vůči jiným psům a to i svého plemene. Nemožné je i soužití s kočkami. Vždy však existují výjimky potvrzující pravidlo.
Kanárská doga se vyskytuje v žíhané, pískové, zlaté nebo černé barvě. Může mít na určitých částech těla bílé znaky (ale je žádoucí, aby jich bylo co nejméně), nejžádanější je však žíhaná bez bílých znaků. Jeho srst je velmi hustá, tvrdá a drsná, nepříliš krátká. V zemi původu se uši kupírují do špičky, u nás je to ale zakázané. Za zmínku stojí také neuvěřitelně silné zuby nůžkového skusu, které dokáží vytvořit velmi pevný zámek. Tuto schopnost nekompromisního zákusu zdědila Presa Canario po svých předcích, kteří se v dávné minulosti používali k lovu velké zvěře.
Dogo Canario patří k dominantním plemenům, kterým není agresivita zcela cizí, což znamená, že stejně jako ostatní mnou popisovaná plemena, se může v rukou nezodpovědného člověka stát velmi nebezpečnou zbraní, kterou nakonec nezvládne ani sám majitel. „Povahové vlastnosti ale závisí na chovu, ze kterého jedinec pochází. Pokud má někdo zájem o psa na práci s povahou jakou má opravdu mít Perro de Presa Canario, je dobré si přezkoušet povahu rodičů. Jen tak se vyhnete pozdějšímu zklamání, neboť spousta kanárských dog má z různých důvodů utlumenou povahu“, vysvětluje paní Věra Froňková, pořadatelka setkání, na kterých se provádí přezkušování povahy psů nejen tohoto plemene.
Pes snadno zvládá základní výcvik poslušnosti, proto by ho měla každá Presa pro snadnou ovladatelnost mít. Bez něj majitel jen stěží zvládne v nepředvídatelných situacích svého šedesáti (i více) kilového miláčka. S výcvikem je však velmi dobře ovladatelná a bez povelu nikdy neútočí první. Vždy jedná s velkou rozvahou. Pro kanárskou dogu není problémem ani zvládnutí obrany, zadržení či útoku na figuranta. „Pro výcvik je zapotřebí zkušeného figuranta, který má na sobě nejen ringový oblek, ale měl by být vybaven také přilbou. Razance Presy při útoku je díky jedinečnému zaúhlení zadních končetin opravdu neskutečná, nezpomalí před zákusem jako spousta jiných, ba naopak, dá do toho veškerou dynamiku, která v něm dřímá a celou vahou se valí na figuranta. Ten si musí krýt rukou krk a po zákusu do rukávu se postupně otáčet a tím tlumit náraz. Jen díky tomuto úhybnému manévru neskončí figurant na zemi se zlomenou rukou. Modřiny pod rukávem však nejsou vzácností“, popisuje situace ze cvičáku pan Ulman. „Po skončení výcviku a odložení ringového obleku přestává být figurant nepřítelem.“
Jak už jsem napsala, Presa je velmi houževnatá, temperamentní a práce ji baví. Správně vedená je učenlivá a dobře ovladatelná a to i v extrémních situacích. Musíme však vždy počítat s tím, že se jedná o inteligentní plemeno, které je dost tvrdohlavé a nebude nás bezhlavě poslouchat, neboť má svou duši. Do každého povelu, který jí dáme, dá při jeho plnění „kousek sebe“, takže když si sedne, tak skutečně sedne, ale jednou položí tlapu na nohu psovoda, podruhé si sedne na bok. Vždy s hravostí tomuto plemeni vlastní. Avšak co se jednou naučí, umí napořád.
Dnes uvidíme jen ztěží Dogo Canario hlídající stádo dobytka, a už vůbec ne u nás. Je však výborným strážcem a ochráncem majetku i osob. Hlídá nejen území, na kterém žije, ale jakýkoliv svěřený objekt. Patří však k plemenům s krátkou srstí bez podsady (především v teplém Španělsku, odkud pochází) a proto je zapotřebí strážené teritorium vybavit zateplenou boudou. Pokud necháte Presu celou zimu venku, může jí začít vyrůstat na některých místech podsada a pes pak vypadá velmi neupraveně. Je vhodná především pro ty, kdo už mají alespoň nějakou chovatelskou zkušenost a smysl pro důslednost, neboť právě ta je základem pro spokojené soužití s tímto plemenem.
Více informací o plemeni Perro de Pressa Canario můžete získat u pana Ulmana v chovatelské stanici Carlson's Bull v Sokolnicích u Brna, na tel. 608 705 603 nebo na
http://www.volny.cz/dogocanario.