Pamlsek

Pamlsek je to, co se používá coby chuťová motivace. Pamlsek je zkrátka kousek nějaké dobroty, kterou pes přímo zbožňuje. Pamlskem tedy rozumíme malé kousky sýra, párku, piškotů, masových tyčinek... To, co má pes jako pamlsek, by jinak neměl dostávat „jen tak“, ani v krmení. Pejskovi opravdu musí být pamlsek, coby jiná chuť, vzácný.

Jsou lidé, co pamlsky berou jako nejlepší motivaci, jsou však i lidé, co je odsuzují. Já pamlsky používám a vřele je každému doporučuji. (Nebo místo pamlsku je u psa aportéra odměnou – motivací hození míčku, u psa obranáře pešek na kousání...).

Pamlsek opravdu dávejte pouze cíleně, nikdy ne „za nic“. Pokud psíkovi pamlsek zkrátka momentálně chcete dát, tak po něm něco, co umí, chtějte (sedni, lehni, přivolání, štěkej...).

Pokud se pes po podávaném pamlsku ani moc nesápe, je vhodné jej změnit za něco jiného. Někdy postačí vyměnit piškot za salám, či salám za sýr. Velikost pamlsku musí být přizpůsobena – úměrná velikosti psa. Rozhodně není účelem pamlsku, aby se pes nabaštil... Také dlouhé kousání pamlsku zpomaluje a znesnadňuje výcvik. Tedy vždy by mělo platit, že raději menší, než-li větší kousek. Pro mastifa třeba celý kulatý piškot, pro Německého ovčáka půl piškotu, pro jezevčíka čtvrt piškotu.

Zpočátku výchovy a výcviku je zapotřebí psa motivovat. Pouhé „hodný“ nebo zběžné poplácání, je pro většinu psů velmi slabá motivace k tomu, aby poslouchali či plnili přání svého pána. Psovi je třeba vysvětlit, co je správné a co po něm vlastně chcete. Tím, že správně použijete pamlsek, ho motivujete a zároveň jasně jednoduchým způsobem dáte najevo – „poslechneš-li dostaneš dobrotu, neposlechneš-li, nedostaneš nic“. Aby se pes naučil poslouchat beze strachu, motivaci potřebuje. Motivací může být pouhá pochvala, vlídné slovo, spolu s použitím správné intonace hlasu, ale postup ve výchově a výcviku je pak zdlouhavější a vysvětlování většinou problematičtější.

Pokud však sáhnete po odměňování psa pamlskem, je nutné jej používat vhodně a vědět, jak je časem odbourat. Pokud pamlsky používáte PRAVIDELNĚ a tedy vždy (a všude) bez výjimky, pes si „pamlskové pravidlo“ rychle a správně vyloží a to je pak lahoda s takovým psem spolupracovat a něco ho učit. Tedy za předpokladu, že najdete takové pamlsky, o které pes opravdu stojí.

Tak a teď máme psa, který udělá vše, co na očích psovodových vidí, protože očekává pamlsek. Jenže pamlsek by neměl být jedinou odměnou. Je třeba po podání pamlsku přidat pochvalné slovo, miloučký hlas a i nějaké to pohlazení a pod. (záleží na konkrétním psu). Když po pár měsících pes opravdu dělá vše „za pamlsky“, sem tam ten pamlsek nedejte a dělejte, jako že jste zapomněli. Tedy pochvala, miloučký hlas, pohlazení. Následující cvik bude zase i pamlsek. „Zapomínání“ na pamlsek velmi POZVOLNA zvětšujte až do úplného „vymizení“. Pamlsky „zapomínejte“ s tím, že je v kapse budete mít. Jen tak to bude „pozvolné, nenápadné a občasné zapomenutí. Také začít „zapomínat“ není dobré moc brzy (ne třeba po čtrnáctidenním cvičení), protože pes musí být „přesvědčený“, že pamlsek dostane vždy a naučí se jej přijímat jako samozřejmost, stejně tak cviky bude časem dělat jako samozřejmost a bude mu jasný ten který povel – pojem slova. To, že sem tam poté vynecháte („zapomenete“) pamlsek bude brát tak, že „bude příště“. Jen se nad tím, že „zapomenete“, nesmíte pozastavit, psovi se omlouvat apod.. Opravdu je třeba „dělat jakože nic“ a psa jako obvykle za splnění pochvalte (bez podání pamlsku). Stejně tak omezovat počet pamlsků nesmíte začít příliš pozdě. Tedy pro (orientační) příklad: začnete-li s výchovou (a výcvikem) za pomocí pamlsků od prvního dne, co si 8–12 týdenní štěně dovezete domů, dávejte PRAVIDELNĚ pamlsky zhruba do 6–7 měsíců věku psa. Poté začněte pamlsky nenápadně, pozvolna a nepravidelně omezovat s tím, že bez pamlsku by měl poslouchat zhruba kolem 1 roku věku.

Přesto, já pamlsek sem tam, třeba jen 1–2× za cvičení nebo 1× za týden psovi dám. A to i sedmiletému. Pes poté více zpozorní, je nadšený, rozzáří se mu oči, oživí to výcvik....

Dávat pamlsky od začátku třeba jen výjimečně, je to jako by se nedávaly vůbec. Nebo spíše – má to opačný efekt než-li bychom si přáli. Pes opravdu bude poslouchat jen tehdy, uvidí-li pamlsek a pod.. Do podobné škatulky patří i staré známé přivolání slovem „na“.

V neposlední řadě je potřeba se vyhnout podávání pamlsků ze šustícího sáčku (tak pes pozná, ještě před vykonáním cviku, jestli odměnu dostane nebo ne). Nejlepší je, aby pes neměl „zvukovou ani zrakovou jistotu“, že pamlsek dostane. Pouze „psychickou“. Tedy, měli by jste je „sypat z rukávu – vyčarovat ve vhodnou chvíli“ a mít jich stále „nekonečno“.