Bramboříček hnědý – Saxicola rubetra (Linnaeus, 1758)

Exoticky barevných, malých ptáčků, létá po našich luzích a hájích povícero. Známe je z knížek. Když však chcete něco opravdu poznat, naučit se to, potom je nejlepší vlastní zkušenost. Co vidíte na vlastní oči, to se jen tak nezapomíná. Samo sebou nějaká ta předchozí teoretická průprava taky není zrovna k zahození. Já jsem se naučil bramborničky náhodou a je to docela poučná historka.

samec

Tehdá živil jsem se u jednoho velkého stavebního podniku, ke kterému každý rok nastupovaly davy čerstvých maturantek, většinou z jižních Čech. Jednou také, takhle k podzimu, přišla nová krev, no radost pohledět. Hned dvojčátka k nerozeznání, vpředu zvláště líbivě tvarovaná, reklama na cikorku hadr, jak o tom pan Hrabal píše, že po tomhle šílelo už starý Rakousko. Holky to byly pragmatický. Jednou jsem tu z našeho oddělení slyšel, jak po telefonu vypráví sestře, že na to rande nepude, že je to sice hezkej kluk, inženýr, ale má jenom trabanta. Tak tam šla ta druhá, potom zase tahle, měly zadarmo biograf. Taky pozvání na víkendové pobyty na chatách se jim jenom hrnula. Takhle koncem května mně ta naše povídá, že tamhle u Rožmitálu našly na louce hnízdo sluky. Na louce hnízdo sluky? Bude to nejspíš bekasina. Tak jsem si vzal dovolenou, nechal si to místo popsat, plánek nakreslit a vyrazil jsem. Vyslýchal jsem ji asi hodinu, jak kapitán Exner a nabyl dojmu, že najít to hnízdo bude brnkačka. Jenže nikdo není dokonalý. Zpočátku běželo všechno jako po drátku. Vůbec jsem nebloudil. Všechno bylo zakresleno přímo dokonale, paměť měla vynikající. Hnízdo mělo být třicet kroků šikmo vpravo od druhého sloupu elektrického vedení, které vedlo přes tu louku. A teď to přišlo, taková maličkost. Jestli je jeden z těch sloupů druhý, pak musí také být jeden z nich první, ale kterej to sakra je a z který strany, když ta řada je nekonečná. Hledal jsem to hnízdo tři hodiny, ale našel. Promarnil spoustu času, ale zase získal moře nových poznatků. Kromě toho, že jsem si musel opět pokorně přiznat vlastní pitomost, naučil jsem se bramborníčky.

samice

Byla to vlastně klasická lokalita, jako vystřižená pro tyto malé ptáčky, ke kterým se téměř nikdy nedostanete poblíž. Potok se vinul plochým údolím, kolem něho rostly olše. Od něho se zvedala do mírné stráně podmáčená louka ve tvaru trojúhelníka o straně asi 100 metrů. Dávno nesekaná, protože by se musela sekat ručně. Byla proto plná staré, suché, polehlé trávy a sem tam nějaká vyšší, suchá, ještě loňská kytka, bodlák, štětka, řebříček nebo co já vím. A nahoru se dere letošní, jásavě zelená tráva. Jak jsem tam tak chodil pořád dokola a mumlal si: nebo, že ten druhej byl támhlecten z tý druhý strany, tak na tom horním konci louky, kousek od pole, vždycky frnk, vyletěl malej ptáček, sotva jsem ho zahlédl. Co to může bejt? Ta stará suchá tráva tam dělala takovej tunel, kremroli a na konci hnízdečko a v něm pět jasně modrozelených vajíček. No, tenkrát jsem si nepamatoval z hlavy, že jsou to bramborníčci, nakonec jsem je viděl na vlastní oči poprvé. Ale protože jsem tam byl celej den, jak jsem se snažil přelstít tu bekasinu, tak jsem se je naučil. Najít je potom i jinde nebyl již takový problém. Podařilo se mi dokonce i několik slušných fotografií. Jsou z několika takových míst, na kterých si tito ptáci lebedí. Většinou je to z okolí Ledče nad Sázavou, kde jsem je měl po ruce. U nás bramborníčci hnízdí na podobných místech od nížin až do podhůří. Tam více. Pod kopcem přeci bývají různé prameny, voda vyráží ze země a okolo je vždycinky nějaké to mokré místo, kde by traktor zapadl, tak se to neseče. Směrem od Ledče na kolínské širé roviny již nejsou nějaké vysoké kopce a přeci pojedete přes několikerá rozvodí. Je tam třeba rybník, Katlov se jmenuje a ten má hned dvě hráze, z každé strany jednu a z každé strany voda teče jinam. A pod hrází louky, uprostřed každé potůček a na každé sem tam nějaké to místo, které se neseče. Tak tam jsem každoročně nacházel bramborníčky. Takhle začátkem června se dá jejich hnízdo najít dobře, když máte trochu trpělivosti a dalekohled. Trochu předvídavosti není na škodu. Nosíval jsem sebou několik lískových prutů dlouhých asi metr a natřených na červeno. Geometři tomu říkaj trasírky. Jdete, něco vám vyletí pod nohama, ani si nestačíte všimnout co to bylo. Zapíchnete tam prut. Potom si musíte najít nějaké vyšší místečko s rozhledem a čekáte. A hele, bramborníček a zase vletěl někam k tomu prutu, ale víc napravo. Tak hledáte, nic. Přidáte ještě jeden prut víc napravo. A zase čekáte. Asi to bude ještě více vpravo. A hele, tadyhle. U bramborníčků to docela funguje, to třeba lindušky jsou mazanější. Chodí daleko k hnízdu pěšky.

• samec u hnízda

Bramborníčky hnědé popsal již Linné a to roku 1758, jeho jméno je v závorce, tudíž je měl zařazeny do jiného rodu, než je řadíme my dnes. Dnes jsou zařazeni do čeledi drozdovitých Turdidae. Tam jsou řazeni i jiní naši ptáci, kromě drozda, kosa a červenky, rehků, bělořitů právě i bramborníčci. Je jich dnes popsáno na třináct druhů, z toho se u nás vyskytují dva druhy. Kromě bramborníčka hnědého, který je obecnější, ještě bramborníček černohlavý. Ten se vyskytuje v Čechách jen zřídka, více je rozšířen na Moravě. Na moravsko slovenském pomezí je hojný. Jezdíval jsem služebně na Slovensko, směrem na Trenčín a tam potom někde za Hradištěm silnice stoupá dlouho do kopce k hranici. Na každém druhém patníku zpíval bramborníček černohlavý. Na focení to bylo pro mě trochu daleko. V okolí Prahy byl vloni zaznamenán jeden pár. Bramborníčky černohlavé tedy na fotkách nemám. Ze třinácti druhů bramborníčků jich nejvíce žije v Asii, tři druhy v Africe, jeden až v australské oblasti. V Evropě a Asii jsou to druhy přísně tažné. Ptáci se živí výlučně hmyzem. K nám se vrací bramborníček hnědý dosti pozdě. Literatura sice uvádí, že se vrací již v dubnu, ale sám jsem jejich tah obvykle zaregistroval až v prvních dnech května. Bramborníčci jsou samotáři. Neshlukují se v hejna, ale v době tahu jich na úseku dvou kilometrů podél silnice napočítáte třeba deset. Vůbec tam nehnízdí, jsou tady jen na tahu, ale stále mají mezi sebou rozestupy. Na hnízdišti je většinou zahlédnete jen na dálku, jak sedí na nějaké vyšší suché kytce, odkud co chvíli sletí dolů do trávy pro nějaký hmyz. Létají po svém revíru nízko nad terénem. Vidí vás na takových místech zdaleka a tak vždy zavčas zmizí. Mají kratší vzhled postavy, krátký ocas a poměrně vysoké nohy. Když dostanete jejich siluetu do oka, nemůžete se mýlit. Jejich revír je asi dosti velký a urputně jej hájí. Na louce u Jedlé, kterou odhaduji tak na 8 hektarů a kde jsem je pravidelně vyhledával, nebyly nikdy více než dva páry bramborníčků. V hraničních oblastech jsem pozoroval vždy šarvátky. Oba páry se však většinou vždy zdržovaly asi uprostřed svého revíru. Návštěvy hraničních oblastí byly víceméně testy pozornosti konkurenčního páru. Hnízda s vejci nacházíme od konce května. Mláďata v hnízdech tak na začátku června, někdy i později. To však jde většinou o tak zvané náhradní hnízdění. Orientačně je možné říci: když kvetou kopretiny, můžete se vydat hledat hnízda bramborníčků. Hnízdí jen jedenkrát v roce, pouze z Ukrajiny bylo hlášeno, že hnízdí i dvakrát. Ve snůšce bývá průměrně více vajec než u jiných ptáků, obvykle 6 kusů, ale i více. Po opuštění hnízda jsou mláďata ještě několik dní krmena rodiči, ale potom se většinou stále zdržují v lokalitě v okolí hnízda, jak jsem měl možnost pozorovat na ptácích, které jsem sám před tím kroužkoval. V jednom hnízdě, které jsem před tím fotografoval, sežral mláďata zřejmě ježek, soudě podle vyšlapané stopy a trusu, který na místě zanechal. Vylétaná mláďata jsou svým zbarvením podobná spíše samici. Naši ptáci odlétají na zimoviště poměrně brzy, již koncem srpna nebo začátkem září. Ještě celý měsíc však můžeme zastihnout různé opozdilce, pravděpodobně ptáky severských populací, kteří naším územím pouze protahují. Tito ptáci jsou rozšířeni téměř po celé Evropě, od severního Španělska, středních, horských částí Itálie až po severní Švédsko, Finsko a Rusko. Podél severního pobřeží Černého moře sahá areál rozšíření směrem na východ až po řeku Jenisej. Všichni ptáci zimují v Africe v oblastech pod Saharou. V západní části Afriky je tato oblast zúžena na pásmo savan a nedosahuje tak pobřeží Guinejského zálivu, v Africe východní sahá oblast jejich zimování daleko více na jih až k řece Zambezi. Nezimuje však v přímořských částech východní Afriky. Naši ptáci valnou většinou táhnou od nás jihozápadní cestou, zimují tak v západní části Afriky. Bramborníčku hnědému je asi nejpodobnější bramborníček kanárský.

• samice s úlovkem

Jenom jedenkrát jsem viděl bramborníčka hnědého v Holandsku, vystavovaného jako klecního ptáka. Asi nebude vůbec jednoduché tyto ptáky udržet v zajetí na živu. I když při dnešní nabídce krmiv pro měkkozobé, kdo ví? V každém případě je to možné považovat za „majstrštyk“.