Sdílet:
Argentinská doga
Středně velký pes s masivní hlavou, kompaktním tělem, fascinujícím osvalením, zkrátka typické molosoidní plemeno. Vždy vypadá velmi klidně a sebej...
Středně velký pes s masivní hlavou, kompaktním tělem, fascinujícím osvalením, zkrátka typické molosoidní plemeno. Vždy vypadá velmi klidně a sebejistě. Nevyvolává konflikty, avšak ty vzniklé razantně řeší.
Původně lovecký pes pro lov velké zvěře, především divokých vepřů a velkých kočkovitých šelem, hlavně pum, vyšlechtěný pro potřeby argentinských lovců. Rychlost, vytrvalost a síla, ale také snášenlivost specifického podnebí argentinských pamp. To je Argentinská doga.
Jak už název plemene napovídá, jeho domovinou je Argentina. Na jeho vzniku má zásluhu především dr. Antonio Nores Martínez, který ve 30. letech 20. století v provincii Cordoba v centrální oblasti Argentiny započal systematické křížení zdejších „starých bojových psů z Cordóby“. Pracoval s potomky dogovitých psů, kteří se do Jižní Ameriky dostali se španělskými kolonizátory, křížil je s bulteriéry, německými dogami, irskými vlkodavy, pointry, buldoky a boxery. Byl autorem jakéhosi prvotního „standardu“ nebo spíše souboru charakteristických požadavků na nově vznikající plemeno. Začátky byly těžké, neboť se stále potýkal s nevyrovnaností povah i exteriéru. Teprve po mnoha generacích dosáhl úspěšné stabilizace plemene. Toho se však nedožil, protože zahynul při lovu. Ale v jeho práci naštěstí pokračoval bratr dr. Augustin Nores Martínes.
Původní „bojová plemena“ použitá ke šlechtění přestala plnit dominantní roli v povaze tohoto nového plemene a argentinská doga se stala nenahraditelnou při lovu velkých zvířat. Později se z těchto psů vyvinuli výborní společenští psi, ale také věrní ochránci svých rodin, kteří vynikali svou vytrvalostí, odvahou, čichem, ale také tvrdohlavostí.
Od roku 1964 je argentinská doga uznána argentinským kynologickým svazem za samostatné plemeno a od té doby se tito psi registrují v plemenné knize Sodiedad Rural Argentina, což je argentinská agronomická společnost. V roce 1973 byla uznána mezinárodní kynologickou federací FCI. V zemi původu se osvědčila nejen jako skvělý honič a aportér, ale také jako služební plemeno. Argentinská doga je schopna překonávat dlouhé cesty za různých klimatických podmínek. Vždyť také byla vyšlechtěna proto, aby dokázala štvát a nahánět nebezpečné protivníky v rozsáhlých argentinských pampách. Při této práci se totiž neosvědčilo žádné z již existujících evropských plemen, dokonce ani temperamentní Bulteriér nezvládal tak dlouhé tratě, pravděpodobně díky své poměrně velké tělesné váze a krátkým nohám. Stal se však jedním ze základních pilířů pro toto nové plemeno. Díky vlastnostem získaným dlouholetým křížením je z „argentiny“ nedostižný smečkovitý pomocník při lovu na pumy, černou zvěř či jinou škodnou způsobující škody na dobytku a ostatním majetku argentinských farmářů.
Argentinská doga je vždy bílé barvy jen s minimálním množstvím tmavých znaků (okraje pysků, očních víček, popř. skvrny kolem oka). Její mohutná hlava odhalí na první pohled přítomnost molossoidních předků. Harmonický vzhled a vynikající atletické osvalení dovolují představitelům tohoto plemene překonávat dlouhé cesty za rozmanitých klimatických podmínek, ale také obstát v nelehkých bojích s pronásledovanými zvířaty. Jak praví standard plemene, jeho pohyb je vždy klidný a sebejistý, jeho reakce v případě zásahu jsou vždy dobře cílené a bleskurychlé. Se svou výškou 60–68 cm a váhou 40–50 kg je výborným pracovním psem.
Jinak jde o psa veselé a přátelské povahy, který se vždy chová velmi přirozeně a nenáročně. Nepatří k hlučným psům, štěká velmi málo. Argentina si je moc dobře vědoma své síly, což znamená, že si nic nedokazuje nežádoucími výpady na lidi. Dokonce se dá říct, že je skutečně přátelská a i cizí člověk si ji může po souhlasu pána pohladit. Nepatří v žádném případě mezi psy vyvolávající konflikty s lidmi, ale spíše k těm, kteří vzniklé situace řeší, a to dle samostatného úsudku. To samé se však nedá říct o vztahu k jiným psům.
Argentinská doga je charakteristická svým dominantním založením, což v praxi znamená, že především s jedinci stejného pohlaví neustále soupeří o postavení ve smečce a vládu nad svým teritoriem. Pan Vařeka, chovatel argentinských dog říká: „Dříve jsem měl kromě psa pro výstavní účely ještě i fenu. Pak mi jedna paní, z důvodu neustálých rvaček u ní na dvoře, darovala ještě jednu argentinskou slečnu. Jenomže ta nakonec začala provokovat a vyvolávat šarvátky i na mém dvoře. Vyvrcholilo to tím, že udělala rváče i z mojí feny. Pak jsem musel samozřejmě situaci řešit absolutním oddělením fen od sebe, jinak by se zřejmě v rámci hierarchických bojů zabily.“ Při lovu či ochraně majetku však dokážou skvěle pracovat ve smečce. „Beze slova“ si rozdělí úkoly a během chvilky zlikvidují libovolnou kořist či útočníka. Přestože nepatří argentinská doga k agresivním konfliktním psům, velmi ráda řeší vzniklé nebezpečné situace. Když má důvod, ráda předvede svou sílu. A to znamená, že by neměla přijít do rukou nezkušenému člověku, který by ji v těchto případech těžko zvládl. Při její výchově je odmalička zapotřebí velké důslednosti, vždy zmiňované lásky, přirozené autority a také rozumu, aby nedošlo k pozdějším problémům.
Argentina je velmi sebevědomá a dominantní a prostor, který si jednou osvojí, ať už jde o dům, kotec apod., si brání před ostatními psy za každou cenu. Jak už jsem se zmínila, neustále bojuje o své dominantní postavení ve smečce a není pochyb, že to občas zkusí i na vás. V takovém případě je zapotřebí neleknout se a vrátit svého čtyřnohého přítele zpět do reality. Zkrátka ukázat mu, kdo je tady pánem. Pro spokojené soužití je zapotřebí seznámit ho řádně s jinými zvířaty v domě, pak jim neublíží, ba naopak, bude je chránit.
Argentinská doga je dost velký pes a proto nutně potřebuje alespoň základní výchovu. Ta však pro ni není problém. Díky její přirozené inteligenci a vrozené aktivitě je schopná s úspěchem absolvovat téměř jakýkoliv typ výcviku.
Dnes má argentinská doga podstatně širší využití, než jen ono původní, lovecké. V zemi původu se využívá také jako služební pes v armádě, jako strážce majetku, ale také jako pes slepecký nebo pro canisterapii.
Díky své neustálé činorodosti, hravosti a neustálé aktivitě jsou vhodnými psy pro sportovně založené majitele, např. jako společníci na výlety či pro sportovní kynologii, myslivost.
Původně lovecký pes pro lov velké zvěře, především divokých vepřů a velkých kočkovitých šelem, hlavně pum, vyšlechtěný pro potřeby argentinských lovců. Rychlost, vytrvalost a síla, ale také snášenlivost specifického podnebí argentinských pamp. To je Argentinská doga.
Jak už název plemene napovídá, jeho domovinou je Argentina. Na jeho vzniku má zásluhu především dr. Antonio Nores Martínez, který ve 30. letech 20. století v provincii Cordoba v centrální oblasti Argentiny započal systematické křížení zdejších „starých bojových psů z Cordóby“. Pracoval s potomky dogovitých psů, kteří se do Jižní Ameriky dostali se španělskými kolonizátory, křížil je s bulteriéry, německými dogami, irskými vlkodavy, pointry, buldoky a boxery. Byl autorem jakéhosi prvotního „standardu“ nebo spíše souboru charakteristických požadavků na nově vznikající plemeno. Začátky byly těžké, neboť se stále potýkal s nevyrovnaností povah i exteriéru. Teprve po mnoha generacích dosáhl úspěšné stabilizace plemene. Toho se však nedožil, protože zahynul při lovu. Ale v jeho práci naštěstí pokračoval bratr dr. Augustin Nores Martínes.
Původní „bojová plemena“ použitá ke šlechtění přestala plnit dominantní roli v povaze tohoto nového plemene a argentinská doga se stala nenahraditelnou při lovu velkých zvířat. Později se z těchto psů vyvinuli výborní společenští psi, ale také věrní ochránci svých rodin, kteří vynikali svou vytrvalostí, odvahou, čichem, ale také tvrdohlavostí.
Od roku 1964 je argentinská doga uznána argentinským kynologickým svazem za samostatné plemeno a od té doby se tito psi registrují v plemenné knize Sodiedad Rural Argentina, což je argentinská agronomická společnost. V roce 1973 byla uznána mezinárodní kynologickou federací FCI. V zemi původu se osvědčila nejen jako skvělý honič a aportér, ale také jako služební plemeno. Argentinská doga je schopna překonávat dlouhé cesty za různých klimatických podmínek. Vždyť také byla vyšlechtěna proto, aby dokázala štvát a nahánět nebezpečné protivníky v rozsáhlých argentinských pampách. Při této práci se totiž neosvědčilo žádné z již existujících evropských plemen, dokonce ani temperamentní Bulteriér nezvládal tak dlouhé tratě, pravděpodobně díky své poměrně velké tělesné váze a krátkým nohám. Stal se však jedním ze základních pilířů pro toto nové plemeno. Díky vlastnostem získaným dlouholetým křížením je z „argentiny“ nedostižný smečkovitý pomocník při lovu na pumy, černou zvěř či jinou škodnou způsobující škody na dobytku a ostatním majetku argentinských farmářů.
Argentinská doga je vždy bílé barvy jen s minimálním množstvím tmavých znaků (okraje pysků, očních víček, popř. skvrny kolem oka). Její mohutná hlava odhalí na první pohled přítomnost molossoidních předků. Harmonický vzhled a vynikající atletické osvalení dovolují představitelům tohoto plemene překonávat dlouhé cesty za rozmanitých klimatických podmínek, ale také obstát v nelehkých bojích s pronásledovanými zvířaty. Jak praví standard plemene, jeho pohyb je vždy klidný a sebejistý, jeho reakce v případě zásahu jsou vždy dobře cílené a bleskurychlé. Se svou výškou 60–68 cm a váhou 40–50 kg je výborným pracovním psem.
Jinak jde o psa veselé a přátelské povahy, který se vždy chová velmi přirozeně a nenáročně. Nepatří k hlučným psům, štěká velmi málo. Argentina si je moc dobře vědoma své síly, což znamená, že si nic nedokazuje nežádoucími výpady na lidi. Dokonce se dá říct, že je skutečně přátelská a i cizí člověk si ji může po souhlasu pána pohladit. Nepatří v žádném případě mezi psy vyvolávající konflikty s lidmi, ale spíše k těm, kteří vzniklé situace řeší, a to dle samostatného úsudku. To samé se však nedá říct o vztahu k jiným psům.
Argentinská doga je charakteristická svým dominantním založením, což v praxi znamená, že především s jedinci stejného pohlaví neustále soupeří o postavení ve smečce a vládu nad svým teritoriem. Pan Vařeka, chovatel argentinských dog říká: „Dříve jsem měl kromě psa pro výstavní účely ještě i fenu. Pak mi jedna paní, z důvodu neustálých rvaček u ní na dvoře, darovala ještě jednu argentinskou slečnu. Jenomže ta nakonec začala provokovat a vyvolávat šarvátky i na mém dvoře. Vyvrcholilo to tím, že udělala rváče i z mojí feny. Pak jsem musel samozřejmě situaci řešit absolutním oddělením fen od sebe, jinak by se zřejmě v rámci hierarchických bojů zabily.“ Při lovu či ochraně majetku však dokážou skvěle pracovat ve smečce. „Beze slova“ si rozdělí úkoly a během chvilky zlikvidují libovolnou kořist či útočníka. Přestože nepatří argentinská doga k agresivním konfliktním psům, velmi ráda řeší vzniklé nebezpečné situace. Když má důvod, ráda předvede svou sílu. A to znamená, že by neměla přijít do rukou nezkušenému člověku, který by ji v těchto případech těžko zvládl. Při její výchově je odmalička zapotřebí velké důslednosti, vždy zmiňované lásky, přirozené autority a také rozumu, aby nedošlo k pozdějším problémům.
Argentina je velmi sebevědomá a dominantní a prostor, který si jednou osvojí, ať už jde o dům, kotec apod., si brání před ostatními psy za každou cenu. Jak už jsem se zmínila, neustále bojuje o své dominantní postavení ve smečce a není pochyb, že to občas zkusí i na vás. V takovém případě je zapotřebí neleknout se a vrátit svého čtyřnohého přítele zpět do reality. Zkrátka ukázat mu, kdo je tady pánem. Pro spokojené soužití je zapotřebí seznámit ho řádně s jinými zvířaty v domě, pak jim neublíží, ba naopak, bude je chránit.
Argentinská doga je dost velký pes a proto nutně potřebuje alespoň základní výchovu. Ta však pro ni není problém. Díky její přirozené inteligenci a vrozené aktivitě je schopná s úspěchem absolvovat téměř jakýkoliv typ výcviku.
Dnes má argentinská doga podstatně širší využití, než jen ono původní, lovecké. V zemi původu se využívá také jako služební pes v armádě, jako strážce majetku, ale také jako pes slepecký nebo pro canisterapii.
Díky své neustálé činorodosti, hravosti a neustálé aktivitě jsou vhodnými psy pro sportovně založené majitele, např. jako společníci na výlety či pro sportovní kynologii, myslivost.
Autor textu: Eva Němcová
Autor fotografií zdroj: Evžen Němec
