O Hradeckém midu trochu jinak

Poslední listopadový víkend se v rozlehlých smíšených lesích nedaleko Bělče nad Orlicí uskutečnil už 4. ročník Hradeckého midu – závodu psích spřežení na středních tratích. Jedná se o jednu z nejkvalitnějších akcí z podzimního termínového kalendáře a tomu i odpovídala početná (98) účast musherů se svými smečkami. Za skvěle připravenou trať i bezchybnou organizaci je třeba poděkovat obětavému řediteli Michalu Merhautovi, zaštítěnému zkušeným musher's klubem Metuje. Dále, už zavedeným a spolehlivým sponzorům, firmě Candy Pardubice KSK, Bono, Staropramen.

Sobotní závod byl poznamenán poměrně vydatným deštěm. Pro smečky délka trati 25 km, pro canicrosaře a koloběžky s jedním psem kolo dlouhé 5 km. Naštěstí na trati vedené převážně lesními cestami bylo bláta skutečně poskromnu. Zato všudypřítomný písek se dostával psům i lidem do očí, úst a také do brzd závodních tří či čtyřkolek. Spolehliví pořadatelé však mysleli na všechno: k dispozici byly sprchy s dostatkem teplé vody, tlaková myčka na káry a dokonce i svářečka pro ty, kterým se kolečko polámalo. Zázemí, které poskytlo zdejší rekreační středisko, fungovalo ke spokojenosti všech. A tak zatímco unavení tahouni spokojeně trávili svou zaslouženou porci krmiva ve slámou vystlaných boudičkách, jejich páníčci se mohli občerstvit v bohatě zásobené kuchyni a výčepu. K tomu se promítalo video z minulých ročníků a posléze došlo i na živou muziku a tanec. Zábava běžela již tradičně dlouho do noci a já málem nestíhal zaznamenávat tu spoustu novinek a informací z povídání zajímavých lidiček. Pro mnohé to byla, od ukončení zimní sezóny, první příležitost zase se setkat s přáteli.

Nedělní obloha, ač zatažená, nás již nepotrápila dešťovými kapkami, za což byli určitě nejvíce vděční početní diváci. Ti si, obzvláště při startu velkých spřežení, přišli na své. Start i cíl vůbec nabízel efektní zatáčky i netradiční obtížný přejezd říčky po dřevěném můstku. Psi, kteří už věděli jaká trať je čeká, ve 2. kole povětšinou mírně zvolnili tempo, přesto se dravě soutěžilo.

Hradecký mid vyhlásil své vítěze a mnozí si, stejně jako já, nejenom až při loučení uvědomili, jak a v čem byl jiný. Především to byl první závod na středních tratích (začíná jich na úkor sprintů přibývat), který se jel podle novelizovaného soutěžního řádu. Snad nejpodstatnější změnou bylo sloučení soutěžních tříd a tím pádem snížení množství kategorií. Česká republika je v tomto směru průkopníkem a bude v sezóně 2004/2005 efekt této úpravy testovat. Důvodem byl pro veřejnost těžko srozumitelný velký počet kategorií, které navíc byly často naplněné nedostatečným počtem či dokonce jedním účastníkem. Současná úprava tedy na midových tratích nabízí dělení podle počtu psů pouze na dvě třídy: do 6-ti psů (MB), nad 6 psů (MU). Ty se dále člení na kategorie dle plemenné příslušnosti na: sibiřské Husky (MB-1, MU-1), ostatní severská plemena (MB-2, MU-2) a specielní Křížence (MB, MU).

Můžeme se jen dohadovat, co je příčinou dlouhodobého snižování členské základny musherů. Snad za to může nelichotivá finanční situace mnohých závodníků při stále se zvyšující náročnosti, slábnoucí určitá módnost tohoto sportu nebo také složitější pravidla a předpisy spojené s nepřízní okolí a nedostatkem času. Jak to tak bývá, pravda bude asi někde uprostřed.

První dojmy z nového členění jsou vcelku pozitivní. Řekl bych, že došlo k celkovému stmelení a zpřehlednění startovního pole. Především kategorie U-nad 6 psů se slušně zaplnily, nižší B-do 6-ti psů také, ale zdaleka ne tolik jako před několika roky. Potvrdil se starý známý, pro diváky mnohdy těžko pochopitelný, paradox, že není přímá úměra mezi vyšším počtem psů a vyšší rychlostí. Naopak, často menší spřežení dosahují kratších časů než větší. K dalším úvahám se nabízí různá zdokonalení pravidel, například stanovení povinné zátěže na jednotlivého psa, čímž by se snad vyrovnal handicap některých spřežení, tvořený několikanásobně těžší károu než mají někteří konkurenti. Na sněhu se to sice prakticky srovná, ale teď na podzim je to mírně nesportovní.

Hradecký mid byl zajímavým setkáním širokého spektra lidí zabývajících se aktivitami s tažnými psy. Nabízelo se srovnání, že se jedná o takový malý Šediváčkův long (nejprestižnější závod psích spřežení u nás a jeden z nejtěžších v Evropě) na kolech. Díky druhé, kratší variantě tratě se zde kromě midařů a longařů sešli se svými psy i specialisté na canicros a bikeöring. Oproti minulým ročníkům, některé z nás zarazil stále rychleji se stupňující trend posledních let, totiž odklon od čistokrevných severských plemen, ke speciálním křížencům - alaskánům a evropským saňovým psům. Jako fanoušek a obdivovatel aljašských malamutů určitě nemám radost z faktu, že na letošní sezónu má zaregistrovanou závodní licenci tzv. racepas pouze necelá čtyřicítka aljašských malamutů a stejně tak grónských psů. Sibiřští huskyové jsou na tom zatím podstatně lépe. Také množství členů v Klubu severských psů se zmenšilo z čísla okolo tisícovky na pouhých 150 členů.

Stále častěji se mi stává, že známé tváře, které jsem loni vídal se spřežením čistokrevných seveřanů, dnes řídí smečku alaskánů či ohařů nebo dokonce zmizí z trailů vůbec. Chápu, že jsem asi tak trochu zaujatý a můj názor je čistě subjektivní. Chápu, že mnozí podlehli kouzlu vyšší rychlosti, že vzdali boj se seveřanskou tvrdohlavostí a nezávislostí. Také jsme si sami zkomplikovali a otrávili život tím, že dnes musíme kvůli několika nepoctivcům, různými bumážkami a razítky dokladovat čistokrevnost svých psů, což samozřejmě všechno stojí čas a peníze. Kolikrát mám také chuť s tím praštit, na druhou stranu si myslím, že si všichni ti malamuti, haskouni, gróňáci i samojedi nezaslouží skončit v úplném zapomnění. Konečně většina z nás s nimi začínala. Nemám recept, jak celou situaci napravit, stejně tak asi nebude nikdo, kdo by mohl tvrdit, že cesta k dnešním psím speciálům je jediná správná. Co z toho všeho plyne: dnes, více než kdy jindy by se měli začínající pečlivě rozhodovat při výběru toho správného psa pro zvolenou aktivitu. A také, přes některé jejich nedostatky, bychom neměli zanevřít a pohrdavě shlížet na „lokomotivy severu“ a další seveřany, kteří nám otevřeli cestu k romantickému mushingu.

No, snad aby závěr nevyzněl nějak pesimisticky, bych si vás dovolil pozvat na velký svátek mushingu – 9. ročník Šediváčkova longu v Deštném v Orlických horách, který se koná ve dnech 25.–29. 1. 2005. Přijeďte se utkat na trati dlouhé tentokrát dokonce 222 a 333 km, či jen tak nasát atmosféru ne nepodobnou velkým závodům, které známe z daleké Aljašky. Bok po boku zde budou alaskáni, ohaři i seveřani odevzdávat, z oddanosti ke svým pánům, těžkou, ale krásnou práci, aby dělali radost nejen jim, ale i divákům. A tak to má být…