Péče o srst bez problémů

Dlouhá srst u psů je krásná, ale pro jejich majitele i časově náročná…
Téměř každému padne do oka krásně učesaný pes s předlouhými chlupy vlajícími v pohybu. Následně někomu proběhne myšlenka, že by chtěl mít taky někdy takového krásného psa, jiného ihned napadne „kdo by to česal“. Péče o dlouhou srst psů rozhodně není snadná. Chce to zejména spoustu času a to pravidelně.
Jakmile se rozhodnete pro plemeno s dlouhými chlupy, (a nehodláte jej stříhat na krátko), je zapotřebí se předem připravit, informovat a počítat s pravidelným česáním, a to už od prvního týdne, kdy si štěně dovezete domů. Je zapotřebí koupit vhodné kartáče a hřebeny, nejlépe i „rozčesávače“, kvalitní šampony a kondicionéry, třeba také norkový olej (usnadňuje rozčesávání a lépe udrží srst nezacuckovanou), případně další kosmetiku, která vám ulehčí práci i čas. Je vhodnější sáhnout po osvědčených značkách, byť nejsou nejlevnější, ale rozhodně se vám to vyplatí. Osvědčené značky jsou například: ALL SYSTEM, KHARA, HÉRA, BIO GROOM aj.
Samozřejmě štěně, které si dovezete domů, ještě nemá dlouhou srst. Zpravidla ne ani takovou, která by česání potřebovala, ovšem to je ta nejlepší příležitost se soustředit na chování, respektive výchovu psa ke klidu, nikoliv na dobře rozčesanou srst. Nepodceňujte to, velmi brzy oceníte, že jste čas „předpřípravě“ psa na česání věnovali. Zvyknout štěně na manipulaci a na dotyk hřebene je vhodné i v případě, že se jedná o plemeno krátkosrsté. I krátkosrstí psi potřebují alespoň občasné překartáčování.

Asi nejkrizovější místa, kde se dlouhá srst nejčastěji zacuchává do různě velkých, téměř nerozčesatelných chuchvalců, je oblast nasazení uší, pod lokty, dále pak i na bříšku a nezřídka na vnitřní straně stehen.
Velmi zacuckovaná srst tvořící souvislou „placku“ většinou už nejde rozčesat ani za použití nejlepší kosmetiky. Musí se zpravidla ostříhat, a to nezřídka několik milimetrů od kůže. Toto znají zejména majitelé maltezáčků a podobných plemen. Je tedy nutné velkému zacuckování srsti předcházet důkladným česáním. Menší chuchvalce a srst, ze které se ještě nestala „celistvá placka“, rozčesat za pomocí rozčesávače a kvalitní psí kosmetiky lze. Chce to však velkou trpělivost.
Je také rozdíl v kvalitě srsti u různých jedinců stejného plemene. U některého stačí pročesat srst 1× za 14 dní, jiný potřebuje česání každodenní či obden. Samozřejmě, jsou plemena, která jsou už od přírody velmi náročná na početnost a důkladnost česání (např. Afgánský chrt, Maltézský psík). Pak je třeba s rukou na srdci si říci, jestli opravdu jste ten, kdo má chuť a čas se o srst dlouhosrstého psa starat.
Pro některé psy a situace jsou nejlepším řešením oblečky. Je mnoho lidí, kteří při pohledu na „oblečeného“ psa nakrabatí čelo, zavrtí hlavou nebo se usmívají. Je třeba si však uvědomit, že pes s dlouhou srstí, má-li se vyřádit, např. na procházce v lese, může potom strávit velmi dlouhou dobu na stole, než bude jeho srst zase v pořádku. Velmi dlouho trvá, než se ze srsti vyberou nečistoty, větvičky, než se srst očistí, vyčeše… Les, louka, pole – takové prostředí svědčí psychické stránce psa, ale je nepřítelem dlouhé srsti. Není pak lepší psovi do tohoto prostředí obleček přeci jen navléci a posléze ho tak ušetřit až několikahodinovému stání a ležení při česání?

Než štěně koupíte…
Než se rozhodnete pro určité plemeno, je třeba si uvědomit, jestli jste ochotni věnovat poměrně hodně času na česání srsti dlouhosrstého psa. Podstatně méně času a práce stojí úprava drsnosrstých plemen nebo plemen, která potřebují „krátký střih“. Nepatříte-li k lidem, kteří jsou ochotní nějaký ten čas věnovat úpravě srsti, sáhněte po plemeni krátkosrstém. Můžete také zvolit kompromis – dlouhou srst nechávat upravit střihem na podstatně kratší. Avšak u většiny dlouhosrstých plemen nejsou střihy srsti při předvádění na výstavě povoleny, tedy v tom případě je nutné se rozloučit s vystavováním. I takoví psi však potřebují čas od času překartáčovat.

Není to jen o úpravě srsti
Zvyknout psa na pročesávání, kartáčování, případně další úpravu srsti, rozhodně není jediným cílem, čeho může člověk dosáhnout pročesáváním srsti. Tímto procesem udržuje člověk bližší kontakt se psem, ujasňuje si pozice v hierarchii smečky, pes si zvyká na manipulaci, což se rozhodně bude v jeho následujícím životě hodit.
Čím dříve se zvykáním na česání a kartáčování štěněte budete zaobírat, tím snadnější to bude pro vás i psa. Zpočátku rozhodně postačí jen zběžné přejíždění kartáčem či hřebenem na hřbetě štěněte, aby se štěně seznámilo s tímto náčiním. Nenechejte štěně si s hřebenem hrát, ani mu nedovolte vás kousat.

Následující lekce už by měly proběhnout nejlépe na klíně, případně na stole či na zemi (podle velikosti psa). Pročesání by mělo trvat asi půl minuty, raději zpočátku méně než-li více. Takové zběžné česání je vhodné provádět denně, a to i klidně dvakrát. Kdykoliv si vzpomenete. Je vhodné se do česání pustit, když je štěně unavené, nikoliv několik minut po probuzení. Pomalu česání psa zaměřte nejen na hřbet, stehna a hrudník, ale přidejte také na ostatní části těla. Tedy i ocásek, končetiny, vnitřní stranu stehen, břicho, u dlouhosrstých a drsnosrstých plemen také partie hlavy. Postupně čas strávený při česání prodlužujte. Pokaždé, když procedura skončí, měl by být pejsek pochválen a odměněn. Většině psů se stane česání velmi příjemnou záležitostí, samozřejmě je podmínkou, že to nebude zkouška nervů s napjatou atmosférou, že ho to nebude bolet, tahat, ani kudlit a bude to končit něčím velmi příjemným - hrou, pamlskem, procházkou….
V prvním půlroku věku psa tedy plní česání pouze funkci „zvykací“ – na manipulaci a dotyky. Až nejdříve v půl roce věku začíná mít česání nejen efekt „psychický“, ale také „fyzický“. Přesto včasné zvykání na česání a manipulaci rozhodně nepodceňujte a berte to jako jeden z důležitých výchovných postupů a cviků.
Co s dospělým psem, který se nechce nechat učesat ani
ostříhat?
U agresivních psů je zapotřebí nejdříve sáhnout po náhubku a psa na náhubek navyknout. Jakmile pes bude náhubek brát jako běžnou součást života, začněte jej zvykat, stejně jako malé štěně, na česání a dotyky po celém těle. U dospělého či dospívajícího psa už to bude mnohem problematičtější, než-li u štěněte. Zpočátku česání a manipulaci praktikujte s náhubkem na psí mordě. Nejdříve zvykejte psa na česání ve stoje, až později i v pozici ležení na boku. Opět dobu česání jen pozvolna prodlužujte, začínejte u hřbetu a krku, nakonec psa pochvalte a odměňte. Ovšem nikdy ho nechvalte, ani nepřestávejte s česáním, pokud pes projevuje agresivitu, vrčí, chňape po rukou či hřebenu nebo v horším případě dokonce podniká výpady směrem k vám. Takové chování je nutné zatrhnout a „zpřísnit“. Velmi rychle začněte pracovat na tom, jaké je správné rozdělení hierarchie ve smečce/rodině, a že se k vedoucímu smečky takto chovat nikdy nesmí. Česání je zároveň vynikajícím cvikem, jak si upevnit pozici – příčku v žebříčku hierarchie, pokud je postupováno správně.
V některých případech pomůže, když je pes za pomocí obojku a vodítka uvázán nebo ho druhá osoba drží, či jinak rozumně s ním manipuluje.

Proč nyní česání odmítá?
Pokud dospělý pes, který je na velmi časté česání zvyklý a nikdy nedělal problémy, náhle změní své chování, (i když doposud byl při česání v klidu), je velmi pravděpodobné, že mu česání způsobuje bolest. Může se jednat o nešetrné česání na citlivých místech, pes může být zraněn, nebo má nějaký jiný zdravotní problém (ekzém ap.) a česání mu způsobuje bolest. Je tedy nutné psa dobře prohlédnout a případně navštívit veterináře, aby jste se ujistili, že je v pořádku. V takových případech se jen výjimečně jedná o problémy vyvstávající ze špatné výchovy nebo z boje o vyšší příčku v hierarchii.